Fed potichu usiluje o větší moc

28. 5. 2008

Příznivci říkají, že Bernanke potřebuje...

Celý podtitul: Příznivci říkají, že Bernanke potřebuje pružnost, zatímco kritici se obávají, že daňovým poplatníkům by nemuselo být zaštiťování bank pochuti

Nejdůležitější součást práce centrálního bankéře může být ta nejtajemnější. Předseda správní rady Federálních rezerv (Fed) Ben Bernanke se objevil v několika novinových titulcích, když 13. května poslal krátký dopis mluvčí Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové (demokratka z Kalifornie) a čtyřem kongresmanům o tom, že se asi dějí podivné věci v hospodaření. Požádal proto Kongres, aby zmocnil Fed platit bankám úroky z peněz, které u něj mají uložené, a to s okamžitou platností. Podle platného práva nemůže centrální banka platit úroky do roku 2011.
Bernankova žádost, kdyby prošla, by byla velkou věcí. Dal by se do pohybu řetězec událostí, jenž by mohl zvýšit flexibilitu a moc Fedu způsobem, který by mnozí ekonomové - a členové Kongresu – museli teprve strávit. Jde o součást Bernankovy kampaně na pomoc churavějícím bankám, aniž by to narušilo další úkoly centrální banky, například kontrolu inflace. Dobře vychovaný Bernanke zase jednou nutí autory přepsat jejich ekonomické učebnice.
To, jestli dáváte přednost narůstání síly centrální banky, či nikoli, záleží na tom, jak dalece Fedu věříte, že dělá správnou věc. Příznivci říkají, že je důležité, aby mohla centrální banka dělat cokoliv, co je nutné k prevenci krachu úvěrového trhu a k zabránění všeobecnému ekonomickému kolapsu. Skeptici zase tvrdí, že je chybou, když Fed pokračuje ve vydávání úvěrových zástav. Podle nich tak uvádí daňové poplatníky do rizika, když podporuje bankéře, kteří dopustili špatné půjčky a investice.
V blogosféře dávají někteří kritici přednost tomu, aby byla flexibilita Fedu limitována. „Nevypisujme centrální bance bianco šek,“ poznamenal student financí Steve Waldman tento měsíc na svém velmi sledovaném blogu Interfluidity.
Michael Woodford, ekonom z Kolumbijské univerzity a expert na měnová opatření, spatřuje výhody v obou postojích: „Bude-li Fed této možnosti využívat řádně, vidím v tom výhodu. A zároveň souhlasím, že nastává problém, kdy je správné takovou moc využít.“ Předseda sněmovního výboru finančních služeb Barney Frank (demokrat za Massachusetts) řekl, že on se „spíše přiklání“ k Bernankově žádosti.

Studnice s pokladem Jak by mohla mít tak prostá věc, jakou je placení úroků z rezerv, tak rozsáhlý efekt? Je to poněkud komplikované, ale funguje to asi takto: Banky v USA půjčují dál většinu peněz, které obdrží jako vklady, ale pro jistotu musejí držet jisté procento coby rezervu. Tyto fondy sestávají buď z hotovosti v jejich vlastních trezorech a bankomatech, nebo z úložek u Fedu, a nepřinášejí tedy žádné úroky. Když banky budou moci vydělat na úrocích z vkladů u centrální banky, pravděpodobně tam budou chtít mít více peněz. Mohly by Fedu prodat část pokladničních poukázek, které vlastní, a dát výtěžek na rezervní účty. Nebo by mohly uložit větší část ze své trezorové hotovosti u Fedu, který by peníze použil na nákup pokladničních poukázek.
Další možností je, že změna by dala centrální bance něco, co velice potřebuje - větší množství pokladničních poukázek na podporu role „věřitele poslední záchrany“. V boji s úvěrovou krizí centrální banka za poslední měsíce vyčerpala své rozsáhlé zásoby pokladničních poukázek. Půjčila bankám téměř 140 miliard dolarů na relativně pochybná aktiva, jako je zajištění hypoték. Navíc v tomto roce se dosud prodalo pokladničních poukázek za 234 miliard dolarů. To přispělo k nárůstu peněz ve finančním systému, oslabeném výjimečným půjčováním.
Centrální banka se snažila získat svolení platit úroky za rezervy po léta. V roce 2006 získala potvrzení od Kongresu, že smí začít v říjnu 2011. Ale pro Bernanka to není dostatečně brzy. Náhle totiž potřebuje větší paletu nástrojů, aby mohl řešit úvěrovou krizi.
Fed odmítá říci, kolik by na úrocích mohl platit. To je ovšem důležité vědět. Nejen proto, že to bude mít vliv na náklady pro daňové poplatníky. Kdyby Fed platil jen malý objem peněz, banky by nebyly příliš stimulovány upravit své chování a změnilo by se jen málo. Kdyby platil hodně, rezervy by mohly dramaticky narůst. Místopředseda Fedu Donald Kohn při slyšení před Kongresem v březnu 2006 poukázal na možnost, že by centrální banka dokonce nemusela stanovovat požadavky na výši rezerv, protože banky by je držely dobrovolně.
V extrémním případě by Fed mohl dokonce využít sazeb, které platí za depozita, a usměrňovat tak bankovní půjčování přímo. Zvýšením sazeb by donutil banky poskytovat méně půjček, neboť by jejich peníze zadržel u sebe, zatímco snížení by vedlo k tomu, že banky budou mít v rezervách méně peněz a budou více půjčovat.
Centrální banka by mohla určitě využít lepších nástrojů pro nakládání s penězi. Sazby federálních fondů na krátkodobé jednodenní půjčky z rezerv mezi bankami, které byly stanoveny na dvě procenta, spadly nedávno během krátkého období téměř na nulu. To by se mělo zastavit, začne-li Fed platit úroky z rezerv, protože banky by raději držely rezervy nad regulačním minimem namísto toho, aby půjčovaly. Stabilita v sazbách federálních fondů je důležitá, protože má vliv na další krátkodobé sazby, a tím na celou ekonomiku.
Většina centrálních bank již úroky za rezervy platí, takže v určitém smyslu Fed jednoduše hraje na honěnou. „Myslím, že to není velká věc,“ říká Stephen Cecchetti, profesor financí na Business School při Brandeis University International a bývalý ředitel výzkumu v pobočce Fedu v New Yorku. Avšak jiní experti říkají, že dopad by byl v USA větší, protože by to vedlo centrální banku k expanzi úvěrových zdrojů, které jsou již dnes značné. Jasné je, že Bernanke nyní hledá další zbraň do již tak hrozivého finančního arzenálu.

Box 1:
Centrální banka má povolení začít platit úroky z rezerv od roku 2011. Bernanke si přeje dřívější termín, aby bylo možné bojovat s úvěrovou krizí.

Box 2
234 miliard dolarů
Pokles v zásobě pokladničních poukázek Fedu činil od konce loňského roku 31 procent.

Pramen: americká centrální banka