Evropští poslanci přišli s několika návrhy, jak po odchodu Británie reformovat Evropskou unii, aby opět získala důvěru obyvatel členských zemí. Zatímco jedna z variant počítá se změnami typu dokončení bankovní unie, které je možné provést bez úprav lisabonské smlouvy o fungování unie, radikálnější návrh míří k federalizaci a zavedení společné vlády. Kritici z řad europoslanců tvrdí, že unie by se měla vydat opačným směrem a výrazně zeštíhlit své instituce.
Jediné, na čem se v úterní debatě europoslanci shodli, je fakt, že unie nemůže nadále fungovat beze změn. Jaký charakter však mají mít, na to zazněly desítky různých názorů. Zástupci dvou největších frakcí, lidovců a socialistů, předložili návrh počítající s posílením společné ostrahy hranic, sjednocením některých daňových pravidel či prohloubením hospodářské a měnové unie. Podle textu je možné tyto změny provést v rámci současné základní smlouvy upravující fungování EU.
Brok: Ztižte možnost veta
„Lisabonská smlouva nabízí spoustu možností, jak se vyrovnat se současnými výzvami jako jsou migrační krize či hrozby terorismu,“ prohlásil jeden z předkladatelů návrhu, německý lidovecký poslanec Elmar Brok s tím, že jednou z možností, jak docílit efektivnějšího fungování unie je posílit většinové rozhodování členských států, což by ztížilo možnost veta.
Naopak se změnou klíčové evropské smlouvy počítá návrh předsedy klubu liberálů Belgičana Guye Verhofstadta. Doporučuje hlubší reformy, mezi nimiž figuruje zeštíhlení Evropské komise, která by se měla více podobat evropské vládě s vlastními ministry. Změnou by podle něj měl projít i systém voleb a podoba Evropské rady zastupující jednotlivé členské státy. Země eurozóny by měly vlastního ministra financí a společnou daňovou politiku.
Přečtěte si o finanční nerovnosti mezi zeměmi Evropské unie:
Evropská nerovnost: východ výrazně zaostává v minimální mzdě
„Evropa potřebuje novou vizi, jen poté se lidé budou opět ztotožňovat s evropskými ideály,“ argumentoval Verhofstadt, podle něhož jeho návrh omezí přebujelou a nefungující evropskou byrokracii a umožní efektivnější fungování institucí. Třetí a poslední předložený návrh se zabývá změnami rozpočtových pravidel zemí eurozóny.
„Dvourychlostní" unie je chyba
Během debaty o usneseních, o nichž budou poslanci hlasovat ve čtvrtek, zaznělo několik kritických názorů, podle nichž reformy míří špatným směrem a měly by spíše vést k volnější unii, kterou požaduje část voličů. Podle některých europoslanců je chybou pokračovat v budování „dvourychlostní“ unie a oddělovat fungování eurozóny od zbytku EU.
Evropané touží po silných lídrech. Čtěte více:
Průzkum: Většina Evropanů chce silné lídry, kteří přinesou změnu
Čeští poslanci EP mají k návrhům různý postoj. Poslanec za ANO Pavel Telička patřící do Verhofstadtovy frakce považuje předložené texty za dobrý začátek diskuse o nutných reformách. “ Jsou před námi výzvy, EU není dost rychlá v řešení některých problémů,“ prohlásil během diskuse na plénu.
Přečtěte si, kdo Evropské unii věští rozpad:
Brexit je jen začátek, předvídá rozpad EU možný americký velvyslanec v Unii
Zásadnější výhrady mají čeští zástupci Evropské lidové strany, pro něž jsou zvláště návrhy šéfa liberálů příliš radikální. „Nesouhlasím s posilováním federalizace a centralizovaného rozhodování,“ uvedla poslankyně Michaela Šojdrová, podle níž je nepřijatelné například vytvoření silné pozice ministra financí či vyloučení zemí nepoužívajících euro z rozhodování o některých otázkách. „Souhlasím s některými dílčími návrhy jako vytvoření obranné unie či návrh na jedno sídlo evropského parlamentu,“ dodala lidovecká politička.
Pokud budou usnesení schválena, začne o těchto reformách diskuse mezi parlamentem, Evropskou komisí a členskými státy. Místopředseda EK Frans Timmermans dal najevo skepsi ohledně Verhovstadtových „federalizačních“ návrhů vyžadujících změnu lisabonské smlouvy. „Ta momentálně není v agendě členských států,“ prohlásil s odkazem na malou ochotu ke změnám základních pravidel fungování unie.
Evropě a Západu hrozí nástup populismu. Přečtěte si esej Lubomíra Hegera:
Esej: Malé dějiny populismu
