Zdá se, že mýtus o absenci ženského elementu v české politice bere rychle za své. Šárka Grossová předvedla, že silná žena zvládne zamávat s vysokými politiky, i když v Parlamentu zasedala jedině jako kantýnská. České feministky mohou jásat. Pokud pro svou připravovanou politickou stranu hledají mediálně populární předsedkyni, už vědí, kam se obrátit.
Samotná Šárka si však stěžuje, že se v tomhle prostředí „nedá podnikat“. Na manželku premiéra je to opravdu pozoruhodný výrok. Ještě že se většina zahraničních investorů zajímá o automobilový průmysl, stavbu hypermarketů, či budování logistických center, a ne o domy s červenou lucernou. I tak se ale třeba blízkému spolupracovníkovi jejího manžela Martinu Jahnovi, který zlepšení podmínek pro podnikání věnoval mnoho úsilí, poslouchají podobné řeči asi dost špatně.
Škoda že paní Grossová už dříve neupozorňovala svého muže, že daně jsou vysoké a daňový systém je neprůhlednou džunglí. Že byrokracie ve státní správě spolkne slušnému živnostníkovi většinu jeho elánu a stojí pořádných pár miliard v růstu hrubého domácího produktu. Zápisy do rejstříků obchodních i katastrálních jsou v Česku prostupné asi jako deštný prales v období po vydatných monzunech. A získat úvěr je pro drobného živnostníka srovnatelné s přechodem Sahary zakončeným nevyhnutelným dárcovstvím krve.
Nebo svým výrokem měla na mysli, že nemůže podnikat manželka premiéra v realitách s penězi, jejichž původ je kdesi v nuselských doupatech neřesti? Garance poskytnutá firmě Šárce Grossové její kamarádkou Libuší Barkovou je beze vší pochybnosti finanční pomocí, jejíž zdroje lze hledat v klubu Escade. Nebo snad dokonce v pojišťovacích podvodech, z nichž je Barková viněna policií.
A tady nelze popřít, že se manžel snažil o zlepšení podmínek i pro tento druh podnikání. Jím iniciovaný návrh zákona regulujícího prostituci by totiž nepřinesl prospěch jen obyvatelům Aše, Chebu a mnoha dalších příhraničních obcí. Je užitečný také Libuši Barkové a jejím kolegům vlastnícím podobné domy, do nichž by se věčná a vděčná poptávka z vyčištěných výpadovek patrně přesunula. Navíc uspokojování této poptávky v Escadě by se stalo regulérní živností. Zbývalo by jen rozhodnout, zda jde o základní životní potřebu, a tudíž zda by tato služba měla být zařazena do skupiny zdaňované sníženou sazbou DPH.
Jestliže by silné veřejné odmítnutí těchto obchodů bylo důvodem výroku o nemožnosti podnikání, bylo by to dobré vysvědčení pro politickou kulturu v České republice. I když se dosud neobjevil žádný důkaz o případných nezákonnostech, tento způsob obchodování a jeho obhajoba jsou natolik nevkusné, že by měly politika ve významné ústavní funkci jednoznačně diskvalifikovat. Bez ohledu co na to říká či neříká Miroslav Kalousek a zda se to přátelům Lidového domu líbí, nebo ne. Šárka Grossová svou obchodní spoluprací a těsnými osobními kontakty s osobou pochybné pověsti zdiskreditovala sebe a svého manžela zcela bez cizí pomoci a je směšné zastřít to srovnáváním vlastních potíží s pokusem diskreditovat Petru Buzkovou ve známé kauze Olovo, jak se o to manželka premiéra pokouší v rozhovoru pro deník Právo.
Snad i normální řadový sociální demokrat už chápe, že prodlužování této vládní krize pod červenou lucernou jeho zdecimované straně u voličů mnohem více ublíží, než pomůže. Lpění na moci a prodlužování agonie vypadá jako strkanice u koryta, které krmič hodlá vynést na dvůr k vyčištění. Navíc v této souvislosti vznikají obavy, zda nejde především o to, aby ještě nějaký čas mohly v patřičných místnostech vrčet skartovačky a stihly se uklidit příslušné šuplíky.
Současná krize pochopitelně vyvolává diskusi o tom, jak by měl vypadat zákon upravující konflikt zájmů politiků. Šíří se názory, že by manželky politiků vůbec neměly podnikat, a pokud možno ani pracovat v nějakých významnějších pozicích v komerční sféře. Stanovit mantinely a říci, co je a co není přípustné, je jistě užitečné, ale podstatu problému to nevyřeší. I nejlepší zákon lze obejít a nejrůznější korupční aféry, sexuální skandály a podobná povyražení jsou součástí politického života i v nejvyspělejších demokraciích. Mohu uzákonit majetková přiznání pro manželky, manžely, tatínky, maminky, babičky i dědečky a kšefty dělat přes švagra. Nebo ještě lépe s pomocí dobře napsané mandátní smlouvy mé obchody přikryje jakýkoli advokát a v Česku oblíbené kyperské banky. Proto nemá smysl brát manželkám či manželům politiků právo podnikat. Zákon by spíše měl ukládat povinnost politikovi při jakémkoli rozhodování, které se dotýká obchodních aktivit, z nichž může mít někdo z jeho blízkých finanční prospěch, jasně deklarovat svůj konflikt zájmů a neúčastnit se jednání a hlasování.
Nakonec od hlídání politiků jsou zde média a investigativní novináři, alespoň dokud jim Pavel Dostál novým tiskovým zákonem nepřistřihne křídla. A každý politik, který není schopen jasně, srozumitelně a přesvědčivě reagovat na jejich zjištění, by měl dopadnout jako Stanislav Gross a jeho femme fatale.
