Pokud předseda strany Věci veřejné ve volbách uspěje, bude to svým způsobem děsivé
Novým lídrem na žebříčku popularity politiků je od minulého týdne Radek John. Dubnový průzkum STEM naměřil předsedovi strany Věci veřejné (VV) na první pohled neuvěřitelných 61 procent „velmi příznivých“ a „spíše příznivých“ hodnocení reprezentativního vzorku 1196 dotázaných občanů. Z nich ho pouhá tři procenta neznají. Popularitu politiků zkoumá STEM každé tři měsíce, přičemž v publikovaných výsledcích z předchozích šetření se John vůbec neobjevoval. „Schwarzenberg vedl, protože jsem nebyl zahrnut ve výzkumech. Kdyby tam byl už dříve Radek John zahrnut, vyhrál by,“ sdělil šéf VV s okouzlující skromností serveru parlamentnilisty.cz.
Možné to je. Jenže STEM zahrnul Johna do zveřejněných výsledků výzkumů až poté, co se VV ve volebních modelech usadily nad pětiprocentní hranicí, která je kvórem pro vstup do sněmovny. V „surovém“ materiálu, který tazatelé nasbírají v terénu a předají centrále STEM, se Johnovo jméno jistě objevovalo už dříve. „Radek John byl populární jako novinář a něco si z toho do politiky odnesl. Teoreticky je možné, že by i v minulosti dosáhl podobných čísel,“ připustil ostatně analytik STEM Stanislav Hampl.
Ano, publicista, spisovatel, podnikatel a novinář, a ne ledasjaký, John byl léta hvězdou TV Nova, zejména jejího investigativně-servisního pořadu Na vlastní oči. Týden co týden v něm odhaloval neřádstva, pátral po jejich vinících a nepříjemně dotíral na ty, kteří mohli a měli zjednat nápravu. Radek John byl „vox populi“ na Nově. A když ho vypoklonkovala, rozhodl se zúročit svou „nováckou“ konzumní profesionalitu v politice. Loni v červnu se stal předsedou Věcí veřejných, strany, jež od svého založení v roce 2001 působí v komunální politice a viditelně jen v Praze 1. Stal se jím poté, co v eurovolbách zkraje loňského června dopomohl „véčkařům“, jak si říkají, k 2,4 procenta hlasu. A tím k překvapivému sedmému místu z 33 kandidujících stran a hnutí. Integračnímu hemžení napravo od středu, jež po eurovolbách propuklo, se VV už pod Johnovou taktovkou mazaně vyhnuly, vydávajíce se za liberálně pravicovou stranu, jež však zároveň preferuje referenda a jiné formy přímé demokracie. To je kombinace raritní a doplněna o tři deklarované zásady jednání VV, jimiž jsou odpovědnost, iniciativa a slušnost, zajišťuje straně nekompatibilitu s jinými subjekty. A tím také pozornost části veřejnosti, z níž má VV šanci učinit své voliče.
Zkraje loňského podzimu jich měla jen plus minus dvě procenta, ale na počátku roku 2010 to dotáhla už na čtyři. Od ledna do dubna se nicméně elektorát VV opět zhruba zdvojnásobil a dle společností Factum Invenio, STEM a CVVM se nyní pohybuje někde okolo devíti procent. Předvolební průzkumy agentur SC&C a STEM pro Český rozhlas, uskutečněné zatím v šesti krajích republiky, přitom naznačují, že k VV výrazně přitahuje voliče právě John. Vnímá ho pozitivně zhruba třetina a neutrálně více než dvě pětiny voličů Věcí veřejných. Zatímco s výjimkou Karla Schwarzenberga, přijímaného neutrálně, jsou lídři ostatních stran bráni jejich voliči spíše jako větší, či menší přítěž. Johnových 61 procent a první místo na žebříčku popularity politiků, vzešlého z celostátního průzkumu STEM, přitom nahrává domněnce, že volební preference VV ještě povytáhne. Snad na deset procent, o nichž John hovořívá jako o volební metě „véčkařů“. Anebo ještě výš, otráví-li obě velké strany dostatečně veřejnost.
John sám jí přitom nabízí plytký program sestávající z triviálních sloganů a z chytlavých cílů, z nichž zejména ty z ekonomické oblasti nelze v dohlednu uskutečnit. Program je to plochý a populistický, ale „celebrita“ John s ním asi i přesto dopraví „véčkaře“, pro jejich propojení s podnikateli přezdívané též „ODS B“, do Poslanecké sněmovny. Má totiž chytře políčeno na dvě odlišné skupiny voličů. Tirádami o „zkorumpované politické elitě“, již chtěl kdysi Miroslav Sládek rovnou „naházet do Vltavy“, usiluje o protestní hlasy těch, kteří jsou nespokojení s poměry a zároveň nevolí KSČM. A Johnem deklarovaná liberální středo-pravicová orientace VV, jeho jakoby samozřejmé recepty na řešení problému a zdůrazňování profesionality, díky níž je právě on a „véčkaři“ vyřeší, oslovují zase názorově neukotvené voliče, často sirotky po ODA či Unii svobody. Suma sumárum bude tedy asi John s VV úspěšný, což je však svým způsobem děsivé. Pokud totiž ve volbách uspěje, mohou příště do politiky vtrhnout rasisté, xenofobové a jiní opravdu nebezpeční vetřelci. A budou-li schopnými šoumeny, prosadí se navzdory možným fatálním důsledkům pro demokracii.
