Kampaň před komunálními volbami se měsíc před termínem v podstatě ještě rozjíždí. Už teď je ale možné pozorovat proměnu. Kandidátky stran pro chystané volby jsou jiné než dřív a podle politologa Jana Kubáčka změní se i obsah kampaně.
Autor: Isifa
Kandidátky pro komunální volby už jsou známé, pozorujete v nich nějakou změnu oproti volbám v roce 2006?
Nejzajímavější je rozhodně personální obměna, ke které na kandidátkách došlo. Na první pohled se to nezdá, ale „kroužkovací revoluce“, kterou voliči vyvolali svým chováním v květnových sněmovních volbách, zatřásla dosavadními zajetými stranickými kolejemi, kdy se doposud neúspěšní sněmovní politici vraceli do hry tím, že kandidovali znovu v komunálních volbách. To už se nyní tak masivně neděje. Politici se totiž bojí, že volič bude pokračovat v kroužkování dál a že je za kandidování neúspěšných či nepopulárních tváří potrestá. Dalším trendem je, že kromě nováčků přibylo i odborníků. A co je zajímavé, hvězdný už není jen začátek kandidátky, ale kvalitní kandidáti jsou i na místech uprostřed, někdy i v závěru kandidátek, kde mohou být jakýmisi tahouny pro lídry.
Pozorujete nějaké změny například ve volebních programech nebo v přístupu stran k volební kampani?
Přibývá konkretizace volebních nabídek. Stále více jsou postaveny na bilanci výsledku minulého volebního období, případně dalších plánu. Fenoménem letošních voleb jsou tematické letáky podle sociálních nebo věkových skupin, tedy nástup adresných informací. Dříve to byly univerzální programy s obecnými tématy a hesly, jako je „méně byrokracie, méně státu, více zeleně“. Nyní se v programech mluví o konkrétních plánech – o tom, kolik bude městských policistů, kolik bude kamer, kolik zeleně, kolik kilometrů nových chodníků, o počtu nových školních lavic. Ukazuje se, že i v komunálních volbách se prosazuje anglosaský model předvolební rétoriky.
Mají tyto změny, například v kandidátkách, nějaké možné negativní důsledky? Nebezpečí hrozí jen v případě, že volič bude jednorázovým demonstrantem a vsadí pouze bezmyšlenkovitě na nové tváře, neznámé kandidáty, nehledě na jejich dosavadní zkušenost a výsledky. Pak hrozí taková svého druhu malá říjnová revoluce. Zastupitelstva složená jen z nováčků mohou trpět diskontinuitou, nedostatečnou pracovní a legislativní zkušeností. Nemají na co navázat a hrozí, že se stanou vazaly zajetých místních úředníků. Úplná personální revolta tak může být škodlivá. Vždy je dobré, pokud jsou kandidátky promíchané – tedy tým nových se zkušenými, důležitá je i generační pestrost. Novost prostě nemusí být automaticky kvalitou. Hrozí snad tedy kolaps úřadů, pokud voliči vyberou jen nové tváře?
Stále platí, že v menších městech se víc volí podle jmen, dosavadních činů nebo spokojenosti lidí. U sněmovních voleb jsou vazby na region o trochu volnější, zatímco v komunálních volbách se prostě všichni mnohem více znají. Vědí o dosavadní praxi kandidátů. Tento fenomén se stírá u větších měst zhruba nad 16 tisíc obyvatel, kde už se více volí podle značky týmu a strany. Tam je důležitejší hledisko výběru a riziko tu opravdu může nastat. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že občan na to má právo, kompletně přeměnit své obecní orgány. Je to jeho volba a jeho riziko.
Co říkáte tomu, že letos se přihlásilo mnohem více kandidátů a je více kandidátek než před čtyřmi lety?
Obecně je dobře, když je pestrá konkurence. Jediné, čeho se poslední dobou obávám, je vznik svého druhu stranických filiálek, tedy stran, které vznikají jako pomocné subjekty. Mají jediný cíl. Dostat se do zastupitelstva, být pomocným uskupením partnerské straně v zastupitelstvu a radě. To může být i negativní. Příkladem jsou sněmovní volby, kdy kandidovaly některé subjekty výhradně s negativní emocí, například zemanovci, aby uškodili Jiřímu Paroubkovi. Nebo Jana Bobošíková, která zase měla ubrat svojí kandidaturou subjektu Miloše Zemana. Cílem jejich existence je někoho oslabit. Další tendence, která se aktuálně objevuje, je situace, kdy si jeden subjekt postaví dvě kandidátky pro jistotu a kontrolu místní politické moci. Velmi často jednu oficiálně stranickou, druhou naopak ostře apolitickou, nezávislou. S jednoduchým cílem, po volbách kontrolovat jako místní vládu, tak i opoziční kritiku. Tato strategie je novinkou a určite stojí za bedlivou pozornost pro její nebezpečnost.
