Na český trh míří vlivná slovenská bezpečnostní agentura, která těží z napojení na politiku.
Bez jedné šedesátka referencí od významných firem. Tolika vlivnými klienty se pyšní slovenská bezpečnostní agentura Bonul, která se aktuálně pokouší vstoupit na český trh. Potíž je v tom, že je až příliš úzce propojená se slovenskými vládními představiteli, ale i důstojníky bezpečnostních složek a mnoho jejích aktivit se odvíjí právě od těchto kontaktů.
V České republice už tu jeden podobný případ byl, Vít Bárta to s Věcmi veřejnými a bezpečnostní agenturou ABL dotáhl až do vlády. Slováci jsou ale mnohem průraznější kalibr. „Bonul už hlídá téměř všechno na Slovensku, kde má páky Směr a jeho nominanti,“ upozornila letos například poslankyně strany Svoboda a solidarita Lucie Nicholsonová na podezřelou státní zakázku pro firmu v hodnotě šest milionů eur.
Do Česka se nejvlivnější bezpečnostní agentura na Slovensku pokouší prorazit přes Českou spořitelnu, jejíž generální ředitel Tomáš Salomon má s Bonulem bohaté zkušenosti z doby, kdy působil v čele představenstva slovenské Poštovní banky a v představenstvu Slovenské spořitelny.
„V současné chvíli máme otevřený tendr, do kterého se přihlásilo několik firem. Do jeho ukončení nebudeme poskytovat žádné bližší informace,“ řekla týdeníku Euro mluvčí České spořitelny Kristýna Havligerová.
Z bližších zjištění vyplývá, že by v případě spořitelny mělo jít zatím „jen“ o převozy hotovosti. Ale podle zdrojů z bezpečnostní komunity to je jen začátek pokusů o uchycení se v Česku. Za spořitelnu s Bonulem vyjednává manažer bezpečnosti Jindřich Lát, sám bývalý vysoce postavený policista. Ani ten se ale ke kontaktům se slovenskou bezpečnostní agenturou nevyjádřil. Bonul je ve zmiňovaném tendru favoritem.
Přítel ministr
Počátky bezpečnostní agentury Bonul, jejímž jednatelem a vlastníkem je Miroslav Bödör z Nitry (jeho manželka je sestra manželky slovenského policejního prezidenta Tibora Gašpara), se datují do roku 1991.
Firma pod tímto názvem působí na trhu od roku 1998. Jednatelkou firmy je od roku 2012 také Bödörova dcera Miriam Gombíková, do nástupu do Bonulu působila ve stejné roli v jiné bezpečnostní agentuře – BMN Security. Tato firma byla s Bonulem propojena a v minulosti několikrát posloužila jako nastrčený konkurenční subjekt v některých výběrových řízeních na Slovensku.
Bonul byl původně menší bezpečnostní firmou s lokální působností převážně v Nitranském kraji. Nebývalá expanze Bonulu nastala s nástupem vlivu politické strany Směr premiéra Roberta Fica. Ta se v roce 2006 stala lídrem nové vládní koalice a postupně nejsilnějším politickým uskupením na Slovensku.
Přečtěte si:
Daňová revoluce. Fico rýsuje nová pravidla pro byznys
Ficovy sliby: místo tisíců pracovních míst jen problémy
Majitel Bonulu Miroslav Bödör udržuje léta kontakt s vlivným představitelem Směru Ľubomírem Jahnátkem. Oba podle slovenských zdrojů pojí záliba v myslivosti, jejich loveckých akcí se údajně v minulosti účastnil i pozdější slovenský prezident Ivan Gašparovič či poslanec Směru Tibor Glenda. Jahnátkův vliv u Fica postupně sílil a Bödörův přítel se stal ministrem hospodářství, později pak zemědělství a rozvoje venkova. Jahnátek je podle slovenských médií Bödörovou spojkou do nejvyšších pater slovenské politiky.
Bonul díky těmto kontaktům začal získávat lukrativní státní zakázky. Bezpečnostní služby dnes poskytuje Slovenské poště, Sociální pojišťovně, Správě státních hmotných rezerv, Vodohospodářskému podniku, Slovenské elektrizační přenosové soustavě, Národní dálniční společnosti, Transpetrolu, Tiposu a dalším významným slovenským firmám.
Když se Ľubomír Jahnátek stal ministrem hospodářství v roce 2006, mnohé to překvapilo. Dosud celkem neznámý muž od poloviny 90. let až do roku 2005 šéfoval Plastice Nitra, firma se pod jeho vedením roky potýkala s finančními problémy.
Jahnátek navíc na kandidátce Směru nebyl a jako ekonomického odborníka jej představil až premiér Fico. Slovenská média od začátku Jahnátka spojují s podnikatelem Jurajem Širokým. Kvůli ovládnutí Plastiky Nitra jeho skupinou v minulosti Jahnátka od roku 2002 vyšetřovala slovenská policie. Nakonec vyšetřování ukončil tehdejší šéf Úřadu boje proti korupci Tibor Gašpar, blízký příbuzný vlastníka Bonulu. Odůvodnil to promlčením trestné činnosti a konstatováním policejního vyšetřovatele, že se žádný trestný čin nestal.
Podle informací od znalců slovenského politického zákulisí je klíčem k pochopení Bödörova vlivu právě vyšetřování Jahnátka. V této kauze nešlo jen o to, zda ho policie pošle před soud, klíčový byl zájem o Juraje Širokého, jednu z nejvlivnějších figur slovenského politicko-byznysového dění. Široký působil před rokem 1990 jako důstojník totalitní rozvědky, byl mimo jiné nasazen v USA, později udržoval přímé podnikatelské vazby na Harvardské fondy a Viktora Koženého nebo otce kontroverzního šéfa Slovenské informační služby Ivana Lexy. Financoval rozjezd politického projektu Směr, za vládnutí Směru se prostřednictvím firem, které kontroluje, dostal ke státním zakázkám.
Před časem vypukl na Slovensku skandál spojený s pádem tamní stavební firmy Váhostav, kterou kontroloval právě Široký. Finanční problémy mají ale další společnosti jeho podnikatelského impéria.
Kauza je pro slovenského premiéra velmi nepříjemná – média, veřejnost i politická opozice mu vyčítají jeho letité vazby na Širokého. To, že kauza vyšetřovaná příbuzným majitele bezpečnostní agentury Bonul vyzněla doztracena, kvitoval nejen Jahnátek, ale také Široký, s jehož podporou se Jahnátek stal ministrem ve vládách Roberta Fica. Jahnátek pak s tichou podporou Širokého vyjádřil svoji vděčnost rodině Miroslava Bödöra přidělováním lukrativních státních zakázek Bonulu.
Kompra na protivníky
Od roku 2008 tak střeží slovenskou Správu státních hmotných rezerv. Kontrakt měl vypršet již v roce 2012, ale neustále se formou dodatků prodlužuje. Bonul v roce 2012 zajišťoval ostrahu centrály Směru stejně jako množství slovenských státních úřadů a firem se státní účastí.
O Bödörových nadstandardních vazbách na politiky svědčí i skutečnost, že slovenský premiér Fico byl opakovaně hostem na firemních večírcích Bonulu.
Ještě v roce 2009 roční tržby společnosti představovaly 19 milionů eur, v dalších letech se obrat zněkolikanásobuje. Jen za ostrahu objektů v majetku státu zaplatil slovenský stát firmě Bonul v letech 2009 až 2014 více než 36 milionů eur, v červnu 2016 podle slovenského Centrálního registru smluv činily státní zakázky Bonulu 55 milionů (téměř jeden a půl miliardy korun).
Dočkají se Slováci překreslení politické mapy? Čtěte:
Nový vítr? Podnikatel Štefunko může rozhýbat slovenskou politiku
Poslankyně Nicholsonová pak letos zveřejnila informaci o šestimilionovém kontraktu (v eurech) se slovenskou Sociální pojišťovnou. A zmínila i další podezřelé zakázky. „Například smlouva se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou za 1, 6 milionu eur, kde Bonul soutěžil s firmou, se kterou měl stejnou minulost i rodinné vazby. Při soutěži na ministerstvu hospodářství za 2,2 milionu eur Bonul neměl žádného konkurenta,“ tvrdila.
Počátkem roku zase podnikatel a politik, poslanec a předseda strany Obyčejní lidé Igor Matovič na tiskové konferenci prohlásil, že v pozadí Směru a slovenských oligarchů se zformovalo něco jako soukromá zpravodajská služba.
Prstem pak ukázal na Bonul. Bödör podle Matoviče sbíral informace na politické soupeře Směru a zpracovával proti nim „falešné svědky“. Policejnímu prezidentovi Tiboru Gašparovi a příbuznému majitele Bonulu dále slovenská média mimo jiné vyčítají, že detektivové nikdy zevrubně nevyšetřili kauzu Gorila, politický skandál, který začal únikem tajného dokumentu Slovenské informační služby s tímto krycím názvem na veřejnost v prosinci 2011. Dokument popisuje podrobnosti údajných rozhovorů mezi spolumajitelem společnosti Penta Investments Jaroslavem Haščákem a předními slovenskými politiky v letech 2005 a 2006 a upozorňuje na podezření z korupce. Ve spisu jsou detaily o provizích a úplatcích.
V tomto kontextu je zajímavá rok stará informace: Bonul, velmi úspěšný v získávání státních zakázek od vlády Roberta Fica, dostal kredit od banky patřící Pentě.
Privatbanka mu poskytla bankovní záruku dva miliony eur. Přesně takové finanční krytí přitom vyžaduje stát při účasti ve veřejných zakázkách. „Tipnul bych si, že to firma potřebovala nebo potřebuje do nějakého tendru,“ řekl k tomu Peter Kunder ze slovenské Aliance Fair-play. Týdeník Euro kvůli pokusu o vstup Bonulu na český trh požádal několik bezpečnostních analytiků o jejich názor. Jeho aktivity na Slovensku ovšem dosud podrobněji nesledovali. Ale spojení politiky a bezpečnostních služeb je podle nich vždy problematické, jak ukázal český příklad Víta Bárty a jeho společnosti ABL.
„Jakékoli napojení na politiku je průšvih, a to nejen v tomto oboru,“ uzavírá bývalý šéf české rozvědky Karel Randák.
