Kapitola 144
Bushovo marné volání * Tlustého ferrari * Soutěska smrti * Korupcí k přežití
Bushovo marné volání
Minulý čtvrtek americký prezident George W. Bush krátce komentoval krizi, která vládne na finančních trzích. Záchranné kroky své administrativy označil za nutné. „Americké občany stav naší ekonomiky a finančního trhu znepokojuje a já jejich pocit sdílím,“ řekl Bush. „Naše finanční trhy stále čelí vážným problémům. Jak naše nedávná aktivita ukázala, můj kabinet se soustředí na to, aby tyto problémy zvládl,“ dodal.
Když Fidel Castro uslyšel Bushova slova, musel se zvednout z vozíčku a vykřiknout: Socialismus konečně vítězí v nejvyspělejší kapitalistické zemi!
Těch 900 miliard dolarů státních peněz, které jen letos Bushova vláda vynaložila na záchranu finančního sektoru, musí prezidenta hodně bolet. Tato ikona pravicového myšlení, která má – možná to někoho překvapí – diplom z Harvardovy univerzity za ekonomii, nese tuto situaci těžce.
Nejvíce ho musela bolet státní pomoc Freddie Mac a Fannie Mae. Bush už v roce 2002 tvrdě kritizoval statut těchto dvou polostátních institucí a varoval, že v sázce jsou peníze daňových poplatníků. Jde o státem podporované podniky (governement sponsored entity), které hrály klíčovou roli při uskutečňování amerického snu. Tedy pomáhaly 55 milionům Američanů získat vlastní dům se zahradou. Tato dvojčata si užívala řadu privilegií. Ač byly na burze, nevztahovala se na ně pravidla federálního úřadu Securities and exchange commission (SEC), který dbá o ochranu investorů a reguluje vydávání cenných papírů a obchodování s nimi. Fannie a Freddie přitom získaly v některých segmentech amerického hypotečního trhu monopolní postavení. Celá desetiletí vyplácely svým akcionářům tučné zisky, zato ztráty teď musí zalepit stát.
Bush několikrát varoval, že fungování dvojčat je velice riskantní. A měl pravdu, jelikož nekontrolovatelní manažeři dovedli obě instituce ke krachu. Bushovi oponenti, mezi něž paradoxně patřil i druhý nejbohatší muž světa Warren Buffett, říkali, že vláda je povinna podporovat zbohatnutí svých občanů i za cenu, že taková pomoc není v souladu s pravidly svobodného trhu. Je zajímavé, že jedním z prvních, kteří státní finanční injekci pro Freddie Mac a Fannie Mae nadšeně uvítali jako jediné možné řešení, byl právě Buffett.
Bush za pár měsíců opouští úřad prezidenta USA. Jedno je však jisté: Ať už přijde na jeho místo kdokoli, na seznamu problémů, jejichž řešení nebude možné dlouho oddalovat, budou Freddie Mac a Fannie Mae na předních místech.
Tlustého ferrari
Co s Vlastou Tlustým? To je otázka, kterou si dnes klade většina členů a příznivců ODS. Přitom odpověď je jasná. Neměl z něho Mirek Topolánek po volbách udělat ministra financí, a pokud už ho najednou jmenoval, neměl ho za půl roku vyměnit lidovcem Miroslavem Kalouskem.
Tlustý snil o postu ministra financí celou dobu své politické kariéry v barvách ODS. Pokud sníte svůj celoživotní sen, který se v roce 2006 stane skutečností, musí to být – pro muže obzvlášť – nádherný pocit. Jako když Pavel Bém vystoupil na Mount Everest. Jenže sláva trvala jen pár měsíců a Tlustý musel svoje vysněné křeslo opustit.
Topolánek mu dal krásné ferrari. Tlustý v něm jezdil rychle a velmi rád. Jednoho krásného dne však Topolánek řekl konec, ve ferrari se bude prohánět někdo jiný. Na Tlustého zbyl ojetý favorit. A pak se Topolánek diví!
Soutěska smrti
I politika může navštívit múza, která jako to štěstíčko občas sedne tam, kam by jindy nesedla. Jak se předseda ODS a premiér Mirek Topolánek vyrovnal s prekérní situací po odhalení svého spolustraníka Jana Moravy jako amatérského slídila se staženými gatěmi? Poetickým příměrem, že se ODS ocitla v soutěsce smrti.
Nabízí se otázka, zda soutěska smrti není opravdu jen laskavá zástěrka čehosi reálnějšího. Vejde-li pak v tomto poetickém posunu pojem „soutěska smrti“ do obecnějšího používání, můžeme se dočkat i ledasjakých neobvyklostí. Třeba když se pacient dostaví k odbornému lékaři na vyšetření tlustého střeva, ten mu řekne: „Abych vám mohl provést toto vyšetření, musíte na mne vyšpulit soutěsku smrti.“
Korupcí k přežití
Kvůli státní podpoře nadnárodním společnostem vzkvétá černá ekonomika. Subvencování globálních korporací roztrhlo ekonomiku; malé a střední podniky tuto nevýhodu kompenzují podvody. To tvrdí maďarský pravicový ekonom Péter Róna. Dle něho nutí malé maďarské podnikatele k nemorálnímu jednání okolnosti. Obří firmy získávají téměř veškeré státní dotace, menší skoro nic. Róna prý vypočítal, že objem státní podpory pro velkokapitalisty se rovná škodě, která vzniká kvůli daňovým únikům malých. Na ozdravení maďarské ekonomiky není dle Róny příliš velká šance, protože politici jsou zcela zaneprázdněni získáváním a udržováním moci.
