Finanční skandál má rysy politické i společenské krize
Slovenská televize byla v neděli 24. února zlomyslná. V hlavní zpravodajské relaci oznámila, že dvě velké slovenské společnosti – banskobystrické BDV Družstvo a firma AGW z Košic – zablokovaly vklady klientů ve výši šesti miliard slovenských korun. Následoval reklamní blok, v němž AGW lákalo občany, aby ještě něco přihodili…
Tragikomický, nebo lépe řečeno absurdní, prvek je charakteristický pro nynější hlavní slovenskou událost, která jinak nese známky nejen finanční a politické, nýbrž i společenské krize. Nejstřízlivější odhady uvádějí, že v přímém ohrožení je deset miliard korun ve třech společnostech. Ta třetí – BMG Invest z Košic – zavřela krám už před třemi týdny a fakticky vyprovokovala run na takzvané nebankovní, tedy nelicencované společnosti slibující mimořádně atraktivní, nezřídka třicetiprocentní a vyšší zhodnocení vkladů, což několikanásobně převyšuje výnosnost bankovních depozit. Společností tohoto typu je na trhu údajně ještě asi dvacet. Kolik je v nich peněz, nikdo přesně neví. Zato je jisté, že už další dvě firmy sice vklady zcela nezablokovaly, nicméně omezily jejich výběr.
Slováci jsou temperamentní národ a své trable přijímají bouřlivěji než Češi. Pokud ale chceme srovnávat například s tuzemskými kampeličkami, jde na Slovensku relativně i absolutně o vyšší sumy peněz. A chceme-li srovnávat s tuzemskými bankami, je třeba uvést, že na Slovensku jde o riziko ztráty poměrně velkého balíku peněz zkoncentrované do malého časového úseku. Na Slovensku také srovnávají. Pochopitelně si všímají třeba toho, že český parlament se postavil za ubohé kampeličkáře, takže budou odškodněni na základě zvláštního zákona. To by se slovenským vkladatelům také líbilo. Joj! Vláda však tvrdí: Proč by obezřetní, a tudíž nevalně úspěšní soukromí investoři měli sanovat kolegy, kteří šli do rizika? Tento racionální argument má tři vady: Za prvé přichází od vlády a její mentorování nemají rádi ani v Americe, kde jinak autoritám docela fandí. Za druhé jej říká politické uskupení, jehož trup vůčihledně vychládá, což bystře chápe nejen opozice, ale i řada jeho údů. Za třetí se finanční skandál vynořil právě v předvolebním období, kdy - jak známo - o žádný rozum nejde.
Za této situace, a to už se dostáváme ke společenské, téměř by se dalo říci mravní, dimenzi problému, je jasné, že se iniciativy chápou charismatické osoby. Vůdci lidu. Mezi ně bezpochyby patří František Mojžiš, majitel a šéf společnosti Drukos, mateřské firmy zmíněného BDV Družstva, která má celoslovenský význam i dosah. Jeho přednost není v časté přítomnosti před kamerami, ale ve výběru argumentů. Okamžitě poté, co se složil BMG Invest, jehož majitel uprchl do zahraničí, nabídl Mojžiš jeho klientům pomoc při prosazování práv a nároků. Ihned po „polopádu“ jedné ze svých firem začal organizovat jednotu poškozených klientů, kteří se musí postavit proti temným silám usilujícím o znehodnocení těžce nabytého majetku lidových vrstev. Nespletli jsme se. Podnikatel, který není schopen plnit své závazky, se staví do čela poškozených. A zdá se, že úspěšně.
Nepřekvapuje, že slovenská média, jejichž představitelé jsou nepochybně o reálných poměrech v Česku informováni, neváhají dávat Čechy za příklad. Prý jsme si dávno uměli dát věci do pořádku. To se dobře poslouchá! Méně patrioticky založený člověk by mohl třeba namítnout, že nestandardní odškodnění nebožáků nebo dobrodruhů není řešením problému. Anebo že máme v současné době malé české KTP Quantum, v němž zamrzly dvě miliardy českých korun, což také není zanedbatelná suma. Ale srdce, to vlastenecké srdce, radí: Mlč, příslušníku vyspělého národa!
Iluze o Česku ale jistě nemá František Mojžiš, osobně příjemný a přemýšlivý muž, o jehož podnikatelských aktivitách by bylo krajně riskantní tvrdit, že mají kriminální rysy. Spíše by se dalo usuzovat, že se banskobystrický mesiáš českými poměry inspiroval, protože jeho postup, jak se dostat z bláta ven, má pozoruhodně shodné prvky s jednáním bývalé čtyřkoalice. Ta také tvrdí, že nabourala do latríny jenom proto, že chce dát věci do pořádku. Jediný rozdíl může být v tom, že zatímco Mojžiš získané peníze možná proinvestoval, někdejší součást čtyřkoalice je evidentně prožrala.
