Rozhodli se vyzkoušet tetovací konvenci v Sydney.
* V čem spočívá největší rozdíl mezi tím, když tetuješ v Kreuzbergu, Košicích, nebo teď v Sydney?
Každý město má svoji specifickou atmosféru, tvořenou lidmi, co se navzájem doplňují, a tím ji tak nějak dotvářejí. A tak zatímco Praha je domov, v Berlíně jsou lidi nejotevřenější, ale taky hodně nároční. V Sydney je snad všechno ovlivněné celoročním létem. Bublina kolem Bondi Beach, kde se tedy nachází i studio, v němž jsem posledního půl roku, je skutečná. Plavky, nekonečno vytetovaných vlnek a největší strach z toho, že si deset dní, co se bude kérka hojit, nebudou moci zasurfovat. Oproti tomu Melbourne, ve kterém jsem aktuálně kvůli Tattoo Convention, má mnohem víc evropský vibe. Je mi osobně vlastně mnohem blíž.
* Jak vás se Sedou napadlo zamířit zrovna do Sydney?
My jsme cestování plánovali ve spojení s jejím dokončením obou vysokých škol a vím, že tehdy se nám protáhlo vyřizování víz někam jinam. Koukali jsme na Netflix, kde zrovna dávali něco z Austrálie. Pamatuju si akorát, že Seda zmáčkla space, zastavila přehrávač a otočila se na mě, jestli se tam nechci podívat. No a pak jsme tam jeli na tetovací konvenci a zůstali. Teď to je zhruba sedm měsíců.
* Liší se i požadavky klientů podle kontinentů? Co po tobě chtějí lidi na plážích?
Vlnky, sluníčka, ne moc složitý motivy. Tetování je teď jak skrz čočku Instagramu, takže v podstatě často to, co viděli na někom jiným. Ale to je asi všude na světě bohužel stejný.
* Jak si kluk ze Slovenska získá klienty a respekt na druhém konci planety? Funguje na světě tatérská komunita?
Ta naštěstí myslím funguje a je docela silná. Majitele studia v Berlíně, kde jsem byl půl roku, považuju vlastně za rodinu. Tetování má magickou schopnost ignorovat světové hranice a komunikuje přes kvalitní práci, je to možná i mnohem snazší než v jakémkoliv oboru. Myslím, že je úplně jedno, odkud jsi, pokud máš jako tatér co nabídnout. Dokonce je to někdy naopak – to, že ses musel propracovat z těžších podmínek než někdo, kdo se narodil tady, ti dává silnej základ a příběh. A lidi mají rádi příběhy za svými vzpomínkami vyrytými na kůži.
* Jak u tebe funguje tvůrčí proces? Přicházejí k tobě klienti s jasnou představou? Existuje nějaký návrh, který bys odmítl?
Odmítl jsem jich již nespočet. Většinou lidi mají spíše obecnou představu toho, co se jim líbí a co by chtěli mít na sobě. Nosí a posílají mi reference, ze kterých pak vycházím, když návrh připravuji. Na rozsáhlejší věci si vždycky snažím nechávat dostatek času. Mám štěstí, že už odmala mám výtvarné základy. Ze všech výtvarných základních, středních i vysoký školy designu, z toho všeho jsem si odnesl něco do toho, co teď dělám každý den.
* Kolik tetování denně zvládneš?
Je rozdíl mezi zvládnu a ideálně dělám. Zvládnu klidně i deset, dvanáct. Jednou jsem takhle protetoval naši dovolenou v Barceloně a na Mallorce. Ideálně ale směřuju do bodu, kde budu mít na jednoho klienta celý den a budu moci maximálně zindividualizovat samotný proces. Nejlepší je nechat něco vznikat, když nejsi pod tlakem čekajících konzultací nebo tetování.
* Vystudoval jsi design na univerzitě v Košicích, mělo to nějaký vliv, že jsi začal tetovat?
Já ho vlastně nedostudoval. V průběhu třetího ročníku jsem se rozhodl vzít nabídku ve studiu v Praze, a tak jsem půl roku strávil ve vlaku v pokusu zkombinovat svůj sen se zvládáním vysoký, ale nešlo to. Cesta do Košic zabere osm hodin a to studium bylo sice skvělý, ale taky bylo prezenční. Takže jsem udělal to, co jsem cítil, že je pro mě v tu chvíli správně. Po půl roce jsem dojíždění vzdal a přestěhoval se do Prahy. V Tribu jsem pak strávil čtyři roky a jsem za ně moc rád. Začínal jsem, když tam dělali lidi, na který doteď často myslím. Musa, Routa, Adam, Bára, Szabi… Ti všichni mi myslím nevědomky dali do života mnohem více, než by mi mohl dát akademický titul.
* Dělal sis nějakou kérku sám? Důvěřuješ ostatním tatérům?
Dokonce hned tu první. Dělal jsem si ji na koleno v pokoji, který jsem sdílel s bráchou. Vzal jsem do ruky strojek z eBay za dvacet dolarů, který se mi tehdy doslova rozpadl v ruce. Byl jsem tehdy úplně mimo z Miami Ink. Celý ten svět, co ukazovali na obrazovce mýho monitoru, přesně vyplnil všechny díry ve mně. Ostatním tatérům samozřejmě důvěřuju. Vidím, jak s tetováním pracují, co do toho přinášejí. Po těch letech se domnívám, že jejich práce dost říká také o člověku, který ji má na těle.
* Kde bereš inspiraci? Existuje tatér, jehož práce si vážíš?
Spousty tatérů a spousta inspirace! Tady v Sydney je tolik flóry a fauny, které jsem nikdy neviděl, že to není ani možný. Mám telefon plný fotek všemožně barevných květin a ptáků, které pak přetvářím ve volný designy, nebo je přenáším rovnou na kůži klientům.
* Kdysi jsem četl rozhovor s Musou, který tvrdil, že se z tetování stal hrozný pop. Jak to vnímáš ty?
Zrovna na Musově přednášce v Tančící kuchyni – Kůže jako barter – jsme se s mojí současnou ženou viděli poprvé. Řešil tam právě i to, jestli je kůže plátno. Ano, v něčem je to pravda, ale je to mnohem složitější téma na to, aby se dalo takhle jednoduše hodit do poličky „pop“. Tetování je v Evropě populární už stovky let. Na kontinentu, kde žiju teď, dokonce ještě mnohem dýl. Není to tak jednoduché.
* A pro tebe kůže plátnem je?
Někdy mi přijde, že všechno vidím jako plátno. Všechno jde zpracovat, postupem času jsem se ale naučil vnímat, že některý plochy jsou mnohem lepší čistý, neozdobený.
* Přijde mi, že dnes „frčí“ handpoke, tetování, které se tvoří bez strojku, pouze jehlou a barvou. Dají se v tetování ještě objevovat nové cesty?
To je taky dost zavádějící. Mně přijde, že handpoke frčí jenom v Praze, v Austrálii i Americe se po něm slehla zem. A je spousta nových cest! Nacházím nové a nové cesty každý den, co tetuju. Každá kůže reaguje jinak, někdy udělám linku úplně jinak, než jsem poprvé myslel, protože to do toho kontextu kérky zapadá líp.
* Co ti chybí nejvíc z Prahy?
Chybí mi pivo na chodníku před Lokálem, chybí mi balkon našeho pražskýho bytu, chybí mi starý baráky a slyšet češtinu. A úplně nejvíc mi chybí naše rodina a přátelé. Čím dál člověk je, tím víc si uvědomuje, jak důležitý tihle lidi, i když jich není moc, jsou.
3× Filip Fabian
Bondi Beach Surfařský ráj na předměstí Sydney. Konaly se tu letní olympijské hry. V létě i v zimě ji navštěvují desetitisíce lidí. Nachází se tu také tetovací studio, kde Filip působí.
Musa Jeden z nejznámějších českých tatérů a výtvarníků pohybující se zejména na ose Budapešť– –Praha. Nebýt jeho přednášky v Tančící kuchyni, Filip se Sedou by se možná nepotkali.
Miami Ink Zřejmě první reality show z prostředí tetovacího studia na Floridě. Měla šest sérií a několik spinoffů z New Yorku či Londýna. Dospívající Filip k profíkům z pořadu vzhlížel.
O autorovi| Vladan Vaněk @kendrick_vladan
