Tajfun Chaj-jen, na Filipínách pojmenovaný Yolanda, zasáhl východoasijské souostroví s největší silou, která kdy byla u bouře na pevnině naměřena. Škody a ztráty na životech tomu bohužel odpovídají. Celá města byla srovnána se zemí, oběti se počítají v tisících, zranění v desítkách tisíc, počet lidí bez přístřeší přesahuje půl milionu.
Úvodník filipínského listu The Manila Times ilustruje atmosféru po katastrofě. Ostatní komentátoři se kromě projevů soucitu zabývají i pohledem do budoucnosti v kontextu klimatické změny.
Süddeutsche Zeitung: Poselství Chaj-jen
Co je rozmar počasí a co už klimatická změna, v tom nikdy nebude zcela jasno. Také Chaj-jen je jen extrémní podobou něčeho, co region zná. Jako meteorologický extrém se Chaj-jen letos zařadí do celkem dlouhého seznamu. Deště, které v létě zaplavily jih a východ Německa. Sucha, která spálila tisíce hektarů australských lesů. Bouře, která se přehnala nad Severním mořem.
Všechno jen počasí? Tajfuny, přívalové deště, lesní požáry – to všechno už tu bylo. Nyní se jen extrémy vyskytují v kratších intervalech. Chaj-jen ukazuje, co podle klimatologů světu hrozí: zvýšení počtu extrémních projevů počasí. Kdo se podívá na historické statistiky, najde tam argumenty pro tento názor. Právě tento týden se do Varšavy sjíždějí experti z celého světa na klimatickou konferenci.
Dosavadním bezzubým jednáním mohou katastrofické obrázky z Filipín dodat cennou dynamiku – jako ukázka nákladů klimatickopolitické nečinnosti. Příliš jsme se v poslední době zabývali krátkodobými náklady, které s sebou klimatická politika nese.
To se týká hlavně Evropy. Krize a nezaměstnanost mladých jsou dnes v mnoha zemích většími problémy než klimatická změna. Tím jedna generace přenechává velký problém té následující. Chaj-jen byl skutečně mimořádně ničivý, ale na budoucím seznamu extrémních výkyvů počasí to brzy bude jen jeden tajfun z mnoha.
The Independent: Dostat pomoc k potřebným
Pět dní poté, co východ Filipín zasáhla zřejmě nejsilnější zaznamenaná bouře a nakreslila pás zkázy napříč souostrovím, stále nevíme, kolik lidí zemřelo. Zpřetrhané komunikační sítě a neprůjezdné či zcela smyté silnice učinily velké části země zcela nedosažitelnými.
Zprávy, které z postižených oblastí pronikly, mluví o městech rozbitých na třísky, zákonech a pořádku ležících v troskách a zápachu nepohřbených těl v ulicích. Podle odhadů mohlo v tajfunu Chaj-jen a šestimetrových vlnách, které vyvolal, zemřít až deset tisíc lidí.
Chvíli to vypadalo, že dojde na tradiční ukazování prstem, ale zdá se, že snaha hledat viníky ustoupila důležitějším úkolům. Je to jen dobře. Nyní skutečně není čas na politiku. Až přijde čas, jistě bude na místě klást širší otázky týkající se připravenosti na přírodní pohromy. Nejen v Manile.
Klimatologové nás už dlouhodobě varují před tím, že extrémy v počasí se budou stále posouvat. Má-li být Chaj–jen první z mnoha, nebudou účinná obranná opatření potřebovat zdaleka jen Filipíny. Bezprostřední prioritou však samozřejmě musí být dostat pomoc tam, kde je zoufale potřeba.
Je třeba zajistit, aby se slíbené prostředky a zdroje dostaly tam, kde jsou zapotřebí. Jistému stupni zmatečnosti se v takové situaci vyhnout nelze. Ale všechny lekce, které přineslo zemětřesení na Haiti – o potřebě koordinace humanitárních akcí, o nebezpečích sexuálního násilí, o tom, že dobré zacílení je důležitější než pouhé množství pomoci –, všechny tyto poznatky je třeba dostat do praxe.
Scény zkázy na Filipínách skutečně berou za srdce. Mezinárodní společenství si musí sáhnout na dno sil. Musíme přeživším poskytnout všechnu pomoc, kterou můžeme.
The Manila Times: Co chceme vidět
Je to pět dní, co s sebou tajfun Yolanda přinesl neuvěřitelné ztráty na životech a škody na majetku v hodnotě miliard pesos. Země je stále v šoku, ale ti, které superbouře zasáhla přímo, jsou v mnohem, mnohem horší situaci, než si lze představit.
Drtivá většina nezasažených by ráda jakkoli pomohla. Nyní je na vládě prezidenta Benigna Aquina III., aby koordinoval a přetavil tuto dobrou vůli mnoha jedinců, organizací i národů v racionální plán, který dostane pomoc tam, kde je nejvíce potřeba.
Nemůžeme čekat zázraky, jakkoli mnohé příběhy přežití zázrak připomínají. Ale můžeme od vlády očekávat, že udělá vše, co je v lidských silách, aby vrátila postižené oblasti do normálu.
Bezprostředně bychom rádi viděli stanová města rostoucí tam, kde stála města, která podlehla Yolandině běsnění.
V těchto stanových městech bychom rádi viděli potravinové stanice, aby nikdo, skutečně nikdo nebyl žíznivý a hladový.
Dále chceme vidět nouzové polní nemocnice pečující o zraněné a nemocné, jichž musejí být desítky tisíc. V postižených oblastech, kde operují ozbrojené guerrilly komunistické Nové lidové armády, chceme vidět nekompromisní potlačení všech násilností.
Možná že partyzáni NPA budou dokonce ochotni spolupracovat s oficiální armádou a policií na obnově pořádku tam, kde došlo k rabování. Prezidentu Aquinovi vzkazujeme: Ignorujte kritiky a prostě pracujte. Pracujte, jako jste nikdy nepracoval.
Dobře nebo špatně, lidé chtějí vidět prezidenta Benigna Simeona C. Aquina III., jak vede a inspiruje ve chvíli, která může být pro Filipíny tou nejčernější za dlouhé dekády. Všechny oči visí na prezidentovi, na tom, co řekne a udělá. Tentokrát chceme vidět každé peso, každý dolar, rial nebo euro, jak se dostanou k obětem.
Nikdy, nikdy nemůžeme odpustit žádnému politikovi, který by zpronevěřil jediné centavo z pomoci. Troufáme si říci, že kdokoli ve zlém sáhne na tuto pomoc, páchá ohavný zločin proti celému filipínskému lidu a zaslouží ten nejtvrdší trest.
Čtěte také:
Tajfun ochromil celé Filipíny, 630 tisíc lidí vyhnal z domovů
Tajfun Haiyan zasáhl Vietnam a Čínu. Počet obětí dál poroste, obávají se Filipíny
Jihovýchodní Asie se připravuje na nejsilnější tajfun sezony
