Klasické baletní drama se vyklubalo v osobní a děsivý příběh baleríny, který diváky nenechá z kina odejít bez mrazení v zátylku a stopy labutí kůže na těle.
Foto: Bontonfilm
Režisér Darren Aronofsky (Wrestler, Requiem za sen) ve svých filmech často představuje různé démony posedlosti. Zatím jeho nejtemnějším stvořením je Nina (Natalie Portman), nenápadná baletka s dokonalými pohyby provedenými se zvrácenou přesností, které bohužel nedovolí mladé dívce propustit na povrch deroucí se ženu.
Sen stát se primabalerínou a ztvárnit hlavní roli v Labutím jezeru je vykupován extrémní dřinou, sexuální nevyzrálostí, soužitím s matkou a strachem z konkurence. To už je dost faktorů, aby člověk mohl přijít o zdravý rozum. Stojí opravdu pár rychle prchajících vteřin slávy za to? A kolik je člověk ochoten obětovat pro jeden sen svůj a své matky Erici (Barbara Hershey), nenaplněný sen? A jak trvalá je životnost takového naplněného snu? Na všechny tyto otázky odpovídá Aronofského Černá labuť ztvárněná až s mrazivou detailností dobře zvolenou Natalií Portman, která již letos za tuto roli obdržela Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší herečka v dramatu.
V roli uměleckého šéfa baletu Thomase Leroye se představil charismatický francouzský herec Vincent Cassel (Veřejný nepřítel
č. 1). Jeho postava je sice i svůdníkem a rozhodně nevezme divákům iluzi, že k jistým cílům se dá dojít pouze přes postel, ale představí i Thomasovu profesionální tvář, která se snaží v Nině probudit, kromě dokonalé Bílé labutě, také tu Černou, jež má být svůdná, vášnivá a nezkrotná.
Celou režisérovu vizi dřiny podporují zvuky znějící dějem snímku, a to od hlasitých křupajících kloubů po syčení bolestí, které podporuje vyvážené ticho nebo strhující klasická hudba. Úplnou dokonalost ale u filmu zabíjí až přílišná podrobnost a délka reálných i snových sekvencí a vidin, které s počtem různých forem strachu a obav často odvádějí diváka od hrdinky samotné a jen upřesňují různé druhy opakujících se osobních frustrací. A právě tyto sekvence trpí častým střihem a bleskovými záběry, jež v důsledku lehce nabourávají posloupnost příběhu. Vizuální efekty sice na jednu stranu pomáhají ve snímku lepší představě proměny dívky v labuť, ale v jistých pasážích neúmyslně zakrývají kouzlo projevu těla a pohybu.
I tak návštěvníka kina udrží jednotlivá hromadící se pírka odpovědí a otázek v sedadle po celou dobu, než do nich foukne dramatický závěr tohoto bezesporu zajímavého psychologického thrilleru.
Hodnocení Vládi Baráka: 80 %
