Finské komediální drama ve stylu Války Roseových na pozadí mafiánské kauzy přináší spíše duševní utrpení než to fyzické. Zato ale režisér Mika Kaurismäki nevynechal řádné propracování komplikované duše prostitutky, pacientky i manželky.
Foto: Film Europe
Režisér Kaurismäki není u nás moc známý, i když má na svém kontě slušnou řádku více či méně úspěšných snímků. Nejznámější je asi komorní drama Papírová hvězda, ve kterém představil život stárnoucí modelky. Nyní se zakousl do celkem šťavnatého tématu – ústřední manželský pár tvoří dva terapeuti, jejich vztah po 10 letech manželství vychladl, a ačkoli jsou oba profesionální poradci, neumí si předepsat tu správnou léčbu. Juhan Helin (Hannu-Pekka Björkman) a jeho manželka Tuula (Elina Knihtilä) tak hned v úvodu snímku cynicky pálí společné fotografie. Oba navíc hrdě předstírají, že jsou dospělí a situaci okolo rozvodu zvládnou bez větších komplikací, jsou přeci profesionálové. Dokonce si troufnou prozatím žít pod jednou střechou a odsouhlasí si pravidla, která by měla zabránit zhoustnutí atmosféry v domě. Stačí však jeden Juhanův úlet a všechno se začne vyvíjet úplně jinak.
Takový námět mohl u diváků celkem i uspět, ostatně konfrontace obou protagonistů je chvílemi až mrazivá. Režisér se ale bohužel snažil z komorního dramatu, které by vyznělo lépe na divadle, udělat komedii. Ta ovšem přináší jistá úskalí v podobě laciné zápletky s balíkem peněz patřících mafii, rodinného propletence hlavních protagonistů, sexu za každou cenu (i zdarma) a snahy publikum rozesmát. Obávám se také, že film obsahuje jisté momenty, které by mohly otevřít Pandořinu skřínku vašeho vlastního vztahu, proto na něj jděte raději s kamarádem nebo kamarádkou, nikoli jako pár. Film je navíc oproštěný od americké načančanosti a hlavní hrdinové, i když jsou ve své zemi populárními herci, nejsou žádné sexbomby a spíše se zařazují do zrající generace čtyřicátníků a v autentičnosti si doslova libují.
Zdařile prokreslené jsou i některé vedlejší postavy. Jednou z nich je Wolffi (Antti Reini), který ve snímku hraje Juhanova kamaráda a jeho nejlepší zábavou je nahánět sukně. Za zmínku stojí i záhadná Tuulina matka, kterou chladnokrevně zahrála finská herečka Kati Outinen.
Film tak zdaleka neskomírá na špatném výběru herců, spíše na celkovém pojetí. Vady na kráse utrpěl zejména kvůli skokům ze zábavy do dramatu a zpět, a to vše za doprovodu vesele znějící hudby nebo nárazového ticha.
Než tedy vyrazíte na horskou dráhu s uvítacím nápisem „Dům košaté lásky“, rozhodněte se to nebrat příliš vážně. Jenom pak ve filmu najdete spoustu vlastnímu životu podobných situací a úsměvných okamžiků.
Hodnocení Vládi Baráka: 60 %
