Špionážní snímek ze života tří elitních agentů nabízí skomírající děj se spoustou trhlin ve scénáři, který má kompenzovat obsazení stárnoucí hollywoodské hvězdy. Naštěstí jí sekundují i mladší hrdinové.
Foto: Bontonfilm
Akční podívaná Elitní zabijáci, která vznikla podle kontroverzního románu Ranulpha Fiennese „The Feather Men“, se odehrává v roce 1980. Mezi ústřední postavy patří elitní zabiják Danny s tváří Jasona Stathama (Kurýr), který se rozhodne nedobrovolně vrátit do světa špionáže, aby pomohl svému starému příteli Hunterovi (Robert De Niro). Ománský šejk Amr bin Issa, který Huntera vězní, ho totiž hodlá propustit jen v případě, že Danny zabije všechny vrahy jeho synů, kteří byli zlikvidováni agenty zvláštní britské vojenské jednotky. Jeho akci začne ale komplikovat pohotový agent Spike v podání Cliva Owena (Král Artuš).
Jelikož okoukaná Amerika nemá už co nabídnout, akční snímky se čím dál tím častěji přesouvají na starý kontinent a další méně „vytěžené“ světadíly. I tohle dobrodružství proto pendluje mezi Austrálií, Evropou a Afrikou. Ozvláštnit nahlédnutí do zákulisí špionáže 80. let minulého století se celkem podařilo i filmové produkci, jež se snažila naturalisticky zachytit dobové reálie. Na scény tak přijíždějí stylové německé youngtimery, nosí se nylonové oblečení a agenti pracují s dnes už předpotopním technologickým vybavením, které nemůže nevyvolávat úsměv.
Děj příběhu je prošpikovaný divácky vděčnými zvraty. De Niro se ve své roli vyžívá s typickou grácií mafiána, tedy v póze, která je jeho už druhou přirozeností. Statham předvádí novodobého akčního hrdinu, jenž sice má mužné tělo a při boji tančí tak, že by pravděpodobně vyhrál StarDance, na to, aby uspěl jako hlavní hrdina, ale postrádá charisma a humor Bruce Willise. Bojové scény, jichž se účastní, mají navíc moderní choreografii, která na pozadí historických kulis bije do očí. Za pozornost tak stojí především Owenův Spike, jehož posedlost, vytrvalost a předvídavost představuje osvěžující podívanou.
Elitní zabijáci nejsou špatný film, bohužel ale v hojné míře připomínají to, proč je akční žánr tak často považován za skomírající.
Hodnocení Vládi Baráka: 50 %
