Moneyball je další snímek o sportu, tenhle ale naštěstí dokáže přitáhnout i nesportovní fanoušky. Může za to hlavně originální příběh, ale také zdařilý humor a Brad Pitt ve vyzrálé herecké formě.
Foto: Falcon
Tradiční sport Nového světa zamířil na plátna kin. Film, který se okolo něj točí, byl natočen podle skutečného příběhu Billyho Beanea (Brad Pitt), jenž sám býval nadějným hráčem baseballu. Beane ale nedokázal naplnit očekávání, a tak se stal hledačem svých nástupců, které by si mohl dovolit sportovní klub s nízkým rozpočtem, jaký má právě jeho Oakland Athletics.
V touze dokázat, že i za malé peníze lze sehrát prvoligovou show, se odhodlá k radikálnímu kroku. Najme si Petera Branda (Jonah Hill), který je schopný ekonom, jenž vystudoval Yale, a na scénu tak přicházejí čísla, tabulky a počítačové grafy. Oba dospějí k neuvěřitelným závěrům a začnou najímat hráče, které zbytek baseballového světa považuje za příliš nevhodné, staré, nemocné či problematické. Neustále narážejí na zkostnatělé zákulisí baseballu v podobě dinosauřích sportovních poradců i ignorantského trenéra. Divák si tak ve snímku dlouho počká na úspěch, kterého může zmíněný tým dosáhnout jen dřinou, trpělivostí a vzájemnou důvěrou.
Brad Pitt svoji roli zvládl bravurně. I když jeho postava netrpí žádnými neduhy, jako jsou pití či drogy, má dost problémů sama se sebou, obzvlášť s vlastní samotou, s nenaplněnými ideály, které připomínají retrospektivní sekvence. Ty naštěstí nezdržují dějovou linii, takže příběh má přirozený spád, který tu a tam vhodně okoření situační humor. Také ústřední postava Beanea má dostatečný prostor k vyjádření vlastních vizí, pohnutek a má čas dojít k dramatickým rozhodnutím, jež zásadně ovlivňují celkové vyznění příběhu. Stejně jako v mnoha podobných žánrových filmech ani tady nechybí přemíra národního patriotismu, ale i napínavých sportovních momentů, které podbarvuje prvoplánově dojemná hudba.
Režisér Bennett Miller, který má na kontě nominaci na Oscara za snímek Capote, dokázal tímto filmem vtisknout národnímu americkému sportu duši. I přesto, že jde teprve o jeho druhý počin, podařilo se mu vtisknout zobrazení baseballu divácky přijatelnou podobu a zároveň se vyvarovat výrazových klišé, která jinak bývají s podobnými filmy spojena.
Hodnocení Vládi Baráka: 70 %
