Nový hollywoodský snímek přiživuje vyčpělý americký sen, když se snaží diváky donutit k sentimentu pomocí nefunkčního vztahu otce a syna. Navíc za účasti velkého množství oceli, která skřípe na prvoplánové vizi samotného režiséra.
Foto: Falcon
Vlkem samotářem je v začátku příběhu bývalý boxer Charlie Kenton, jehož ve snímku ztvárnil Hugh Jackman (Austrálie). Ten svůj kočovný život tráví na cestách od jedné bojové arény ke druhé, aby si vydělal pár dolarů při laciných robotických zápasech. Singl život Charliemu končí náhlým vpádem vlastního syna Maxe (Dakota Goyo), který po matčině smrti může skončit rozhodnutím soudu v opatrovnictví své bohaté a starostlivé tety. Než se tak stane, stráví Max letní prázdniny v přítomnosti otce a jejich velmi křehké vztahy postupně spojují právě oceloví zápasníci bez špetky ducha.
Hugh Jackman se po celou dobu filmu tváří drsně a chladně, jako jeho nejúspěšnější filmová postava – Wolverine z komiksové řady snímků o X-Menech. Dakota Goyo (známý například ze snímku Thor) je ve svých devíti letech duševně vyspělejší a chápavější než jeho filmový otec. Oba tak sice tvoří fantastický se doplňující pár, u obou ale zdařile funguje pouze společné nadšení a radost z výsledku. Samotné city aby divák v záběrech pohledal, pokud tedy neskončily v režisérské střižně jako zbytečné a nepotřebné.
Režisérem Ocelové pěsti je Kanaďan Shawn Levy, jenž má na kontě například prvoplánové komedie Noc v muzeu 1 a 2. Díky své komerční úspěšnosti se ani nesnaží posunovat svoji tvorbu k hlubším odkazům. Přitom na filmu pracoval pod producentským dohledem velikána Stevena Spielberga, který je známý svojí vášní pro umělou inteligenci. U robotů tohoto příběhu se emocí či proměny v rozumně uvažující bytosti nedočkáme, o to víc se snímek ve svém průběhu mění ve vykalkulovanou zapomenutelnou popcornovou podívanou. Smutným faktem navíc zůstává, že film je inspirován originální povídkou legendárního mistra science-fiction Richarda Mathesona, jež byla již v roce 1963 uvedena v televizi jako epizoda seriálu Zóna soumraku.
Hodnocení Vládi Baráka: 40 %
Hodnocení ČSFD: 79 %
