Speciální filmový projekt poodhaluje běžné životní události napříč generacemi a národy tak, jak se odehrály v sobotu 24. července 2010 na planetě Zemi. Oživuje tím poselství legendárního dokumentu Baraka, i když na rozdíl od něj jde uhlazenější cestou. A to je možná škoda.
Foto: IMDB
Režisér snímku Poslední skotský král, Kevin Macdonald, právě vložil svůj um do projektu Život v jednom dni, na který producentsky dohlížel jiný filmový velikán – Ridley Scott. Jde bezesporu o unikátní počin, ve kterém lidé hrají sami sebe a představují tak prostřednictvím kamery svůj běžný den. Civilní aktéři natočili celkem 4 500 hodin záznamu a tým pod vedením Macdonalda z nich pak poskládal profesionální snímek, který má hlavu a patu a navíc originální pečeť.
Pomyslný příběh začíná vstáváním lidí, pokračuje jejich denními rituály a končí momentem, kdy usínají. Další stavební hmotou dokumentu jsou konkrétní otázky, na které účinkující odpovídají: Ať už jde o to, z čeho mají největší strach, co nosí v kapsách nebo koho nejvíc milují. Bohužel právě tyto otázky jsou do jisté míry limitující pro charakteristiku postav, která zůstává načrtnuta jen do té míry, jakou dovolí jejich vlastní odpovědi.
Motivickým těžištěm snímku je oslava života a jeho drobných radostí. Autoři pochopitelně nezapomněli ani na jeho odvrácenou stranu, jen v nepoměrně menším zastoupení. Možná i díky tomu působí celek ve srovnání se zmíněnou Barakou nevyváženě.
Film si zaslouží pochvalu za střih a skvěle připravenou hudbu, jež se decentně a nevtíravě prolíná celým snímkem, přičemž se maximálně přizpůsobuje obrazovému či slovnímu sdělení protagonistů. Z komponistů, kteří se na přípravě soundtracku podíleli, vyniká zejména Harry Gregson-Williams. Ten napsal hudbu i pro Království nebeské a většinu animovaných Shreků.
Život v jednom dni je bezesporu ojedinělým projektem, který mapuje kulturu i historii pouhého jednoho dne. Režisérovi sloužilo jako základ množství kvalitních barevných záběrů, které se mu více méně úspěšně podařilo přetvořit v podnětný a inspirující dokument. Bohužel, stejně jako je tomu v případě podobných projektů
dost často, i tady kvůli fragmentárnosti a mozaikovitosti schází jednotící element, který by divákovi tlumočil jednoznačné poselství.
Hodnocení Vládi Baráka: 70 %
