Film je děsivý svým podtextem, nikoli však dějem, který je předvídatelný od začátku až do konce. Krvelačný divák se vyhubení lidstva rukama opic nedočká. Nicméně si může alespoň trochu smlsnout na digitální úpravě opičího hrdiny Caesara, který vyzařuje až mrazivou lidskost.
Foto: Twentieth Century Fox Film
Trailer tohoto snímku jednoduše lže. Krvavou řež slibuje už palčivým titulkem „Místo evoluce – revoluce,“ a přitom by stačilo jen slogan obrátit. Žádná revoluce se totiž nekoná. Jde jen o rvačku mezi producenty a myšlenkou snímku, kdy chtě nechtě musel v Hollywoodu začínající režisér Rupert Wyatt ustoupit, a dějově si dokonce protiřečit. Vytvořil tak akční podívanou o tlupě geneticky upravených opic, jejichž jedinou touhou je podle něj svoboda, nikoli, dle producentů, zabíjení lidí.
Hlavní lidskou postavou je Will Rodman, kterého hraje James Franco (127 hodin). Ten pracuje jako vědec pro velkou farmaceutickou společnost nazvanou Gen-Sys. Během svého genetického výzkumu se snaží najít virus, který dokáže obnovit mozkové buňky. Will chce hlavně pomoct svému otci Charlesi (John Lithgow), jenž trpí Alzheimerovou nemocí. Při jednom nešťastném incidentu je projekt přerušen a Will se potají ujme šimpanze, kterému během pokusu zahynula matka. Pojmenuje ho Caesar. Geneticky zmutovaný potomek vyrůstá ve světě lidí, postupně se však u něj začne projevovat vysoká inteligence. Jde o zásadní posun v celé sérii snímků o Planetě opic, nicméně hladové kapsy producentů dokázaly pohnout dějem příběhu natolik, že téměř zahubily původní myšlenky autorského týmu. Zřejmě strach z neúspěchu vytvořil plakáty, na nichž je Caesar s agresivním výrazem v tváři a revolučně pozdvihnutou rukou, a to jen proto, aby si divák myslel, že do kina vyrazí na lidskou genocidu. Té se ale od opů vůbec nedočká.
Zato digitální projevy hlavního hrdiny balancují na okraji dokonalosti s lidskými výrazy, které postupně vytlačují zvíře uvnitř. Ale jen člověk ve své podstatě dokáže vybíjet svůj vlastní druh, a právě tato vlastnost není chlupatým tvorům celé série vrozená. Ostatně již v předchozích snímcích měli primáti dodržovat přikázání „opice nezabije opici.“ Pokusná zvířata jsou tu pak vesměs oběťmi lidského počínání a jeho důsledků.
Divák naštěstí během filmu neztrácí hlavní dějovou linku. Akční sekvence se odehrají až na závěr a jsou spíš pojistkou komerčního úspěchu, co je však důležité – nezahubí hlavní zápletku. Ta je ale bohužel dost průhledná, a to až do zbytečně zdvojeného a vysvětlujícího konce. Doufám, že tento konec bude i definitivní tečkou za příštími snahami oživit další filmovou legendu.
Hodnocení Vládi Baráka: 60 %
