V krizovém roce 2009 bylo nejvíce filmových premiér i nejvyšší tržby
Filmem proti trudomyslnosti, chtělo by se parafrázovat náčelníka z Cimrmanova Dobytí severního pólu. Během loňského roku, kdy světem obcházel přízrak ekonomické krize, se v zemích Evropské unie prodalo 981 milionů vstupenek do kin, o 56 milionů více než v předchozím roce. Hrubé tržby ze vstupného dosáhly rekordních 6,27 miliardy eur, což byl oproti roku 2008 nárůst o dvanáct procent. To vše navzdory výraznému navýšení průměrné ceny vstupenky kvůli masovému nástupu 3D promítání na evropský trh.
O růst unijního trhu se dle studie Evropské audiovizuální observatoře (EAO) postaraly především americké filmy: přitáhly 67,1 procenta evropských diváků, což je o 1,5 procenta více než o rok dříve a největší podíl od roku 2003. Navzdory snížené divácké úspěšnosti se evropští filmaři činili a v 27 zemích unie vyprodukovali 1168 celovečerních bijáků, o 27 více než v roce 2008.
Absurdní? Nikoliv, pouze se opakuje historie. Po krachu na Wall Streetu v roce 1929 vystřelila návštěvnost kin o 58 procent a podobný trend se opakoval vždy, když se ekonomika potácela v nesnázích. Důvod je pochopitelný: v těžkých dobách lidé hledají únik od každodenních problémů a chtějí se bavit. Kina jsou pro taková útočiště jako stvořená.
Rekordní příjmy ze vstupného zaznamenal i filmový trh v Česku. Navzdory mírnému, tříprocentnímu poklesu návštěvnosti se u kinopokladen vybralo 1,25 miliardy korun. Přestože však mělo vloni v českých kinech dle statistik Českého filmového centra premiéru rekordních 36 celovečerních hraných snímků, podíl české produkce na tuzemském filmovém trhu poklesl z 39,6 procenta na 25,6 procenta.
Není kvantita na úkor kvality? „Na velkém světovém festivalu opět nebyl český film,“ pochybuje navzdory rekordnímu počtu pěti českých filmů v oficiálních soutěžních sekcích karlovarského festivalu jeho prezident Jiří Bartoška (více festivalový speciál na straně 59). „Když budeme v Česku točit dva filmy ročně, nebude mít nikdo možnost poučit se z chyb,“ zastává se „nadprodukce“ režisér Jan Svěrák. Možná jsme se jen dostali do kritického stavu obvyklého v západních zemích, kdy ne všechny kinoprojekty skončí v promítacích sálech a k divákům se dostanou pouze na DVD. Což se zatím neděje. „Nemám zprávu o tom, že by u nás vznikl profesionální film, který by usiloval o kinodistribuci a nedostal se do ní,“ potvrzuje ředitel distribuce Bontonfilmu Aleš Danielis.
Výsledky studie EAO sice ukazují, že obtížná ekonomická situace měla na evropský filmový trh jen nepatrný vliv, nicméně autoři varují, že nedostatek financí ovlivní spíš budoucí projekty než filmové premiéry. Ze studie zároveň vyplývá, že propadu evropské kinematografie zabránil evropský systém veřejné podpory.
Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie přispěl vloni na tvorbu a výrobu českých filmů více než 176 miliony korun. Výraznější stimul a návrat zahraničních filmových produkcí do Česka by mělo přinést zavedení pobídek, jež v ČR schválila Evropská komise v polovině června. Ve spuštěném programu je do konce roku k dispozici 400 milionů korun, což představuje potenciál více než 2,5 miliardy korun utracených za natáčení v tuzemsku. Bez započtení dalších nepřímých příjmů tuzemské ekonomiky.
„Za první pololetí jsme zaznamenali zájem zahraničních filmových produkcí, které by potenciálně mohly v Česku utratit celkem téměř tři miliardy korun,“ říká Ludmila Claussová z České filmové komise, jež se stará o propagaci republiky jako filmové lokace v zahraničí. V příštím půlroce očekává zhruba stejně vysoký zájem.
V roce 2008 se objem prostředků utracených zahraničními filmaři v Česku poprvé propadl pod objem peněz domácí produkce. Díky zavedení pobídek jsme se opět dorovnali s konkurencí a soutěž se může odehrávat na jiné než finanční bázi. „Rozhodovat bude opět kvalita profesí, studií či štábů,“ dodává Claussová. Přitáhnou-li pobídky zahraniční kapitál, zůstane víc financí i pro český film. Ten by pak, jak říká režisér Tomáš Mašín, „mohl být silnější, a tudíž sebevědomější v přístupu k nekomerčním projektům“.
