KAMEROVÉ SYSTÉMY NA PRACOVIŠTI Mnohé firmy instalují na svých pracovištích kamerové systémy, aby mohly sledovat zaměstnance při práci. Za jakých podmínek je jejich postup v souladu s právními předpisy?
Zaměstnanec má právo na soukromí.
KAMEROVÉ SYSTÉMY NA PRACOVIŠTI Mnohé firmy instalují na svých pracovištích kamerové systémy, aby mohly sledovat zaměstnance při práci. Za jakých podmínek je jejich postup v souladu s právními předpisy? Nainstalované kamery může zaměstnavatel na pracovišti použít v zásadě jen při současném splnění dvou podmínek: * nedojde tím k zásahu do ochrany soukromí zaměstnance * účelu, kterého tím sleduje, nemohl zaměstnavatel dosáhnout jinak (například evidencí pracovní doby, osobní kontrolou vedoucími zaměstnanci apod.). ÚPRAVA V NĚKOLIKA PRÁVNÍCH NORMÁCH Možné použití kamerových systémů na pracovišti nepřímo upravuje hned několik právních norem: * Listina základních práv a svobod * zákoník práce * občanský zákoník * některá rozhodnutí Evropského soudního dvora (např. kauza Klass proti státu SRN a Niemek proti státu SRN) * zákon na ochranu osobních údajů (v určitých případech) Podle čl. 7 Listiny základních práv a svobod je zaručena nedotknutelnost osoby a jejího soukromí . To se týká i pobytu zaměstnance na pracovišti, přestože jde o výkon povinností, vyplývajících z pracovněprávního vztahu. Paragraf 1 odst. 8 zákoníku práce se týká obtěžování na pracovišti. Obtěžováním se podle něj rozumí jednání, které je zaměstnancem, jehož se týká, považováno za opatření vedoucí k vytváření zneklidňujícího prostředí na pracovišti . Dále se v této souvislosti může uplatnit § 7 odst. 2 zákoníku práce, podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů účastníků pracovněprávního vztahu a nesmí být v rozporu s dobrými mravy . OCHRANA OSOBNOSTI Občanský zákoník (konkrétně § 11 a následující) se uplatní v případě ochrany osobnosti zaměstnance. Kromě života a zdraví chrání občanský zákoník všechny občany (tedy i zaměstnance) před neoprávněnými zásahy do občanské cti, lidské důstojnosti, soukromí, jména a projevů osobní povahy. P ráva na ochranu soukromí se nemůže občan, a tedy ani zaměstnanec, předem vzdát. Nelze tak tedy učinit v jednostranném ani dvoustranném právním úkonu, například v pracovní smlouvě, v dohodě o pracovní činnosti apod. Takový úkon by byl neplatný. VHODNÉ PROSTŘEDKY A FORMY **
Výše uvedené předpisy tedy (v komplexu a ve vzájemné spojitosti) vytvářejí rámec pro používání kamer na pracovišti. Zaměstnavatel má sice právo kontroly pracovní činnosti svých zaměstnanců, ale musí k tomu zvolit vhodné prostředky a formy, které nejsou v rozporu s právní úpravou ochrany soukromí zaměstnance a nemají důsledky v obtěžování zaměstnanců ve smyslu zákoníku práce. Kamery lze tedy použít za současného splnění dvou podmínek, uvedených na začátku článku. Další podmínkou je upozornění zaměstnance, že na určitém místě byl instalován kamerový systém. O zásah do ochrany soukromí zaměstnance by například šlo při instalaci kamer za účelem sledování zaměstnanců v kancelářích, na chodbách, sociálních zařízeních apod., pokud by pro tuto formu sledování neexistoval žádný důvod a oprávněný zájem zaměstnavatele, který by bylo nutné tímto způsobem chránit. Pokud by se zaměstnanec domníval, že zavedením kamerového systému na pracovišti došlo k porušení jeho práv, má právo se domáhat na zaměstnavateli, aby bylo od tohoto jednání (tj. kamerového sledování) upuštěno. V závažných případech má právo také na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Nedohodne-li se přímo se zaměstnavatelem, může v obou případech rozhodnout soud.
