Rozhodnutí přijatá o víkendu na ochranu daňových poplatníků před padajícími bankami v sobě nesou typický evropský prvek nedokonalosti a ošklivého kompromisu mezi státy bojujícími za vlastní zájmy. I přesto je dohoda dalším krokem správným směrem.
Ministři se shodli, jak dělit ztráty z pádu banky mezi ty, jichž se týká – od akcionářů po střadatele. Taková předvídatelná pravidla jsou potřebná pro hladké řešení problémů i ke zmírnění smrtícího objetí mezi národními bankovními systémy a státními rozpočty. Konečná dohoda obsahuje několik dobrých prvků, v první řadě pevné stanovení principu „bail-in“: nejen akcionáři, ale i někteří věřitelé se musejí připravit na to, že ponesou břemeno plynoucí ze špatných investic a chybných úkonů. Kdyby toto pravidlo platilo před krizí, mohli jsme se vyhnout části irské pohromy i špatným politickým rozhodnutím ve Španělsku. I britská vláda mohla utratit méně peněz za záchranu velkých bank.
Der Standard: Egyptský pat
Jako konfrontaci „nezodpovědných“ a „natvrdlých“ popisuje situaci v Egyptě profesor káhirské univerzity Abdalláh Schleifer. Riziko občanské války je reálné, i když armáda by to pravděpodobně tak daleko dojít nenechala. Jenže zasáhne-li, neudělá to ani pro jednu ze stran sporu, nýbrž jen pro sebe. I v jiných zemích je obvyklé, že prezident ztrácí během pobytu v úřadu podporu, přesto voliči musejí počkat do dalších voleb, aby mu to dali najevo. Tábor Muhammada Mursího se právě proto nechce vzdát a upozorňuje, a má kus pravdy, na demokratickou legitimitu. Druhá strana tvrdí, a také má kus pravdy, že Mursí byl demokraticky zvolen, ale sám k demokracii nesměřoval, tudíž ztratil legitimitu a musí jít. Oba tábory by měly být stejně silné. Hnutí Tamarod se nyní daří to, co se nepovedlo jeho předchůdcům v boji proti Mubarákovi – mobilizovat a sjednotit opozici. Miliony egyptských islamistů ale nemůže odčarovat ani Tamarod.
SME: Země Sanadera i Gotoviny
Všechny projevy o historickém vstupu Chorvatska do EU budou mnozí Evropané přijímat s ironickými úšklebky. To proto, že do svazku zmítaného finanční krizí přistupuje nový člen, který sám s krizí bojuje. Chorvati udělali mnoho reforem a stovky zákonů přizpůsobili standardům unie. Ale často narychlo a jen na papíře. Symbolem korupce je odsouzený premiér Ivo Sanader. To vše známe. Jenže EU není jen ekonomický svazek, ale i úspěšný model mírového soužití národů, mimochodem oceněný Nobelovou cenou. V případě Chorvatska je to všechno, jen ne nudné klišé. Tady není válka minulostí, o níž umějí vyprávět jen babičky a dědečkové. Když skončila, psal se rok 1995 a generál Ante Gotovina, jejž zprostili obvinění z válečných zločinů, je pro příliš mnoho Chorvatů stále hrdinou. Evropa se rozrůstá o západní Balkán, kde nedokázala zabránit brutálním konfliktům. Je co oslavovat. S mnoha dalšími konflikty si Chorvaté poradí mnohem lépe jako 28. člen EU.
Čtěte také:
Chorvatsko vstupuje do EU. Se čtyřletou recesí na krku
Udělal jsem chyby, přiznal egyptský prezident. Opozice mu dala ultimátum