Každý den na své cestě do práce, když projíždí kolem kostela blízko svého domova na předměstí Minsku, odříkává šéf běloruské centrální banky modlitbu.
„Každé ráno se podívám na kostel a říkám si 'Ó, pane, dej, ať je v Rusku dobrá situace. Dej, ať jsou v příštím roce ceny ropy nad 50 dolary. Dej, ať je růst HDP v Číně vyšší než 6,5 procenta.' Každý den,“ říká Pavel Kalaur. I když doufá v božský zásah, ví, že k odvrácení hrozící hospodářské katastrofy v zemi bude potřeba více světských zásahů - dlouho odkládané reformy, píše list Financial Times.
Finanční krize v sousedním Rusku, které je nejdůležitějším obchodním partnerem a věřitelem země, způsobila v Bělorusku zmatek a ukončila dvě desetiletí nepřetržitého ekonomického růstu. Představuje také hrozbu pro autokratickou vládu prezidenta Alexandra Lukašenka.
Hrubý domácí produkt Běloruska zřejmě letos klesne o téměř čtyři procenta, hlavně kvůli poklesu ruského dovozu. Běloruský rubl jako oběť ruské měnové krize ve vyjádření k dolaru oslabil o více než 50 procent. Inflační cíl centrální banky je 18 procent. Zahraniční investice téměř vyschly.
„Máme ekonomickou krizi? Možná. Je to určitě recese,“ říká Kalaur v rozhovoru s FT. “(A) pokud budeme mít nepříznivé podmínky, pak recese bude pokračovat.“
Tyto obavy nakonec přesvědčily politiky v Minsku, že musí liberalizovat jednu z nejvíce centrálně plánovaných ekonomik v Evropě, jejímuž trhu dominují neefektivní, vládou řízené podniky z doby Sovětského svazu a stát utrácí každoročně miliardy na populistické dávky, tarify a subvence.
Běloruská centrální banka a ministerstvo financí tvrdě prosazují zavedení reforem, vypracovaných ve spolupráci s mezinárodními finančními institucemi, v naději, že se jim podaří zajistit nový úvěr od Mezinárodního měnového fondu a získat zájem investorů o nové dluhopisy.
Delegace MMF má navštívit Bělorusko 9. listopadu, aby zde jednala o novém úvěru v objemu dvou až tří miliard amerických dolarů (47,6 až 71,4 miliardy korun) a vláda plánuje příští rok emisi nových dluhopisů za jednu miliardu eur (27,1 miliardy korun).
Odpor státního aparátu
Kalaur, bývalý komerční bankéř, byl jmenován do čela centrální banky loni v prosinci. Jeho jmenování povzbudilo reformisty a posílilo naději, že změny přijdou spíše dříve. Avšak v rozsáhlém státním aparátu Běloruska nadále přetrvává odpor, zejména u těch, kteří zastupují zemědělský sektor a státní průmyslový sektor.
V Bělorusku stále fungují kolchozy a státem vlastněné firmy vyrábějí vodku, čokoládu a pneumatiky. Kromě Minsku, kde významný úspěch mezi investory zaznamenal nový technologický park, lidé stále pracují tak, že sbírají mrkev na polích ručně nebo montují stroje ve ztrátových továrnách.
„Příběh této ekonomiky je příběhem neefektivních státních podniků,“ řekl ředitel minského hospodářského institutu IPM Alexandr Čubrik. Dříve stát v těžkých časech cpal do ekonomicky peníze, které obvykle získával z Moskvy. Tyto zdroje však vysychají. „Nyní je třeba zaplnit příliš mnoho děr,“ dodává Čubrik, který odhaduje, že země by potřebovala každoročně dvě miliardy USD, aby udržela ekonomiku v chodu. „Takže komplexní strukturální reformy jsou jediným řešením.“
Podpora pro státní kontrolu
Nezávislý průzkum uskutečněný letos na jaře zjistil, že 80 procent Bělorusů se domnívá, že hospodářské reformy jsou nutné. Nicméně polovina z nich si myslí, že jejich výsledkem by měla být vyšší státní kontrola hospodářství. To ukazuje na problémy, kterým čelí v zemi liberálové.
„Existuje hodně věcí, které je třeba udělat,“ dodává Kalaur. „Musíme se stát flexibilnější, abychom zajistili makroekonomickou stabilitu a celkový hospodářský růst.“
Čtěte také:
Krizové situace na hranicích začnou společně řešit i postsovětské státy
Lukašenko dál povede Bělorusko, volby provázely nesrovnalosti
