Role Madridu ve finanční krizi má kvality srovnatelné s doktorem Jekyllem a panem Hydem. Nepředvídatelně klouže mezi Madridem jako největší hrozbou pro eurozónu a Madridem příkladně prosazujícím životně důležité reformy, které měnová unie nezbytně potřebuje. Je proto zcela zásadní, aby dohoda o finanční pomoci pro španělské banky byla krokem k trvalému řešení, nikoli opakováním minulých chyb. Pomoc se omezí na bankovní systém, takže Španělsko nevstoupí do záchranného programu trojky.
Tato odměna za příkladné úsilí v oblasti úspor a strukturálních reforem by měla ochránit vztahy s Evropou, aby nebyly otráveny tak jako v jiných zemích. Základní dysfunkci eura však tato dohoda neřeší. Místo aby šla proti smrtícímu objetí mezi veřejným dluhem a slabým bankovním systémem, půjčka nakonec stejně zatíží veřejné finance.
Pokud je stav španělských bank horší, než se nyní očekává, může se půjčka stát hozeným lanem, na němž se Španělé oběsí. Opakovala by se tak irská chyba.
Kurier: Hollandův velký úkol
Teprve po druhém kole francouzských parlamentních voleb bude François Hollande přesně vědět, zda bude moci vládnout jako slabý, nebo silný prezident. Rozhodující otázka, jež by měla trápit všechny Nefrancouze, ale zní, zda se bude chovat rozumně.
Tato otázka dosud není zodpovězena, protože předlouhá kampaň před prezidentskou volbou plynule přešla v kampaň před volbami do parlamentu. Hollande Francouze v neposlední řadě přesvědčil svými hojnými volebními sliby. Kroky ke snížení hranice pro odchod do důchodu na 60 let už učinil.
Zaměstnanců státní správy přibývá. Nyní má být vzato zpět zvýšení DPH, které prosadil Nicolas Sarkozy. Zatím ale není jasné, z čeho se to zaplatí. „Za měsíc utratil Hollande 20 miliard eur,“ varují konzervativci. Je to samozřejmě kus volebního boje. Ale je skutečně nejvyšší čas, aby na klíčovou otázku zazněla z Paříže jasná odpověď a aby prezident Hollande přijal svůj velký úkol: zajistit, aby se Francie nestala dalším akutním evropským pacientem.
Pravda: Slovensko zaspalo
V Bratislavě se v sobotu konal třetí Duhový pochod… a nic se nestalo. Svědčí to o tom, že Slovensko se i v této oblasti stává standardní zemí? Bylo by předčasné se radovat. Je fajn, že celá akce proběhla důstojně, i když bez masivní policejní ochrany by se účastníci pochodu po městě pohybovat nemohli.
To dokazuje, že intolerance části populace, která potřebuje ventilovat své homofobní komplexy na veřejnosti, je stále obrovská. Co je však důležitější, podniku se nedostalo politické podpory. Duhovému pochodu nevyjádřila podporu vláda jako celek, ani žádný ministr.
To, že „sociální demokracie“ mlčí jako zařezaná, svědčí o jejím skutečném hodnotovém ukotvení. Gaye a lesby čeká ještě dlouhá cesta. „Těšit“ je může snad jen vědomí, že Slovensko bylo vždy opožděnou zemičkou neustále dobíhající Západ.
