Jakákoli vojenská akce proti režimu Bašára Asada zřejmě proběhne bez Británie. Náš list lituje neúčasti země, která pro obhajobu principu humanitárních intervencí udělala více než jiné. Hlavní obavou však musí být to, že britské rozhodnutí vynucené čtvrteční parlamentní volbou předjímá širší ústup od břemene mezinárodního vůdcovství.
Agonie v Iráku a Afghánistánu vůli nést toto břímě podkopaly únavou a cynismem vůči každé informaci plynoucí ze zjištění tajných služeb. Jestliže Francie a Dánsko vykazují větší vůli použít sílu proti vražednému diktátorovi, je těžké nemít obavy o budoucí roli Británie jako globálního hráče. Ještě jsme se nestali izolacionistickou pevností, ale hrozí, že se „až příliš poučíme“ z Iráku, jak řekl jeden z poslanců. Zabránit posunu k zahleděnosti Británie do vlastních problémů, to je hlaví úkol pro politické vůdcovství Davida Camerona. Zahraniční, nikoli domácí politika Británie, je tím, na čem světu záleží.
Kurier: Můžeme být víc než muzeum
V tyrolských Alpách se i sušší řečníci vyjadřují květnatěji. Jako finský eurokomisař pro měnové záležitosti Olli Rehn, který tu prohlásil, že bez zvýšení konkurenceschopnosti Evropě hrozí, že se stane muzeem, jež si budou prohlížet návštěvníci z Číny a USA. Není to hezký obrázek. EU už jednou svým občanům slíbila, že se stane živnou půdou světových inovací. Ale máme tu volby, a tak se rozhodující téma naší budoucnosti a konkurenceschopnosti samozřejmě stane středobodem všech diskuzí. Dosti ironie. Dvě hlavní strany SPÖ a ÖVP musejí jasně říci, jak chtějí při své vládě dosáhnout hospodářského růstu, pokud možno většího, než je 1,7 procenta předpovídaných OECD. Voliči mají právo před volbami zjistit, co bude vláda dělat se stavem školství. Strany se místo toho soustředí na svá voličská jádra a produkují jen floskule a klišé, jimiž nás nudí už desítky let. Přitom by měly říci, jak to udělat, aby rakouské vzdělané děti v budoucnu obdivovali Američané i Číňané. A to nikoli v alpském Disneylandu.
Pravda: Ideologie a odkaz SNP
Výročí Slovenského národního povstání jsou příkladem snahy každého režimu manipulovat s odkazem této dějinné události. Ideologická manipulace se vždy snaží vykreslit „odkaz SNP“ tak, aby účastníci povstání bojovali právě za ten který režim. Po roce 1948 byl vykládán tak, jako by povstalci umírali za aktuální podobu socialismu. Po roce 1989 se podsouvá, že to bylo kapitalistické Československo, o jehož obnovení se bojovalo. Realita je taková, že lidé v SNP bojovali vesměs za jiné doktríny, než je dnešní neoliberalismus. Na druhé straně to dělali pod stejnými vznešenými ideály, své přesvědčení si spojovali s bojem za svobodu a demokracii. A osvobození zpod jha okupačního a genocidního režimu. Kulturní vyspělost politického režimu spočívá i ve schopnosti nepodřizovat momentálnímu ideologickému cíli úplně všechno. Včetně interpretace klíčových historických odkazů, které umožňují národu jako politickému společenství.
K tématu čtěte také:
Použití plynu v Sýrii potvrdili už i Britové, OSN čeká na finální zprávu
Videa na Youtube přivedla USA na pokraj války. Jejich autoři za to zaplatili životem
Spekulanti vydělávají na strachu ze Sýrie
Cameron prohrál hlasování o Sýrii, Pentagon zvažuje sólovou akci
