Minulý týden Evropská komise přišla s návrhem přesunout dohledové pravomoci nad bankami v eurozóně od národních regulátorů k ECB. Ta by se spoléhala na existující síť národních regulátorů, ale měla by poslední slovo v otázkách, jako je ukončení činnosti banky. Nejdůležitějším aspektem plánu je, že zatahuje do nového aranžmá všechny banky v eurozóně.
Německo a další státy lobbovaly za to, aby se nová pravidla vztahovala jen na největší ústavy v měnové unii. Komise však dělá dobře, když se drží svých zbraní. Jak ukázal španělský případ, i malé finanční instituce mohou způsobit velké problémy. Přesto s sebou vytvoření téměř všemocné ECB nese výzvy, jimž je třeba čelit. Na prvním místě je třeba zmínit potenciální konflikty mezi měnovou politikou a bankovním dohledem.
Komise správně tvrdí, že tyto dvě funkce by měly být v rámci centrální banky oddělené. Ovšem nové kontrolní těleso bude jen složitě přesvědčovat pozorovatele, že je v hierarchii ECB něčím víc než mladším partnerem.
The New York Times: Smrt na Guantánamu
Adnan Farhan Abdal Latíf, jemenský občan a jeden z prvních vězňů poslaných do věznice Guantánamo na Kubě (v lednu 2002), počátkem tohoto měsíce v americkém zařízení zemřel. Oficiální pitevní zprávu zatím neznáme, ale během dekády svého věznění držel několik hladovek a několikrát se pokusil o sebevraždu.
V letech 2006 a 2008 za Bushovy administrativy a také v roce 2010 za vlády Baracka Obamy vládní úředníci doporučovali Latífa jako málo nebezpečného propustit. Přesto za mřížemi zůstal. Obě administrativy se bály poslat vězně zpět do Jemenu a jiné země se bály jej přijmout na své území.
V roce 2010 soud Latífa osvobodil, protože vláda prý neprokázala jeho propojení na Al-Káidu. Odvolací soud ale tento verdikt zrušil skandálním usnesením, jímž přehodil důkazní břemeno na bedra samotného vězně. Až do své smrti nebyl Latíf obviněn z žádného zločinu či překročení zákona, se zbylými 167 vězni na Guantánamu je to podobné. Tato základna brutality špiní americkou justici každým dnem své existence.
Die Tageszeitung: Co zbývá slušným?
Pravicoví štváči z uskupení „Pro Německo“ přicházejí s další provokací. Chtějí veřejně promítat film, který v tuctu zemí vyvolal velké protesty muslimů. A chtějí pozvat do země kazatele Terryho Jonese, který se proslavil pálením koránu.
Zdá se, že vláda nedovolí Jonesovi vstoupit do země na základě paragrafu, který zakazuje urážet náboženství, pokud je toto jednání „způsobilé narušit veřejný pořádek“. Ale tato cesta není dobrá. „Pro Německo“ je spolkem pitomců, kteří si užívají svobodu projevu, ačkoli ji sami chtějí zrušit. A využijí i soudní spor, aby se ukázali jako bojovníci za ohrožený Západ.
I občanská společnost má dilema – nemůže podobné paliče umlčet, pokud jsou šikovní a počkají na vhodný moment. Co zbývá slušným lidem? Mohou se rozhořčovat. A mohou ukázat zahraničním pozorovatelům, že lidé jako „Pro Německo“ jsou jen směšná banda. Je to nevděčná práce. Ale je to lepší než zákazy nebo vypalování kanceláří a ambasád.
