Ještě než vyhasl oheň, začali se politici předhánět v tom, kdo vytluče z olympijského úspěchu více politických bodů. David Cameron prohlásil, že chce vrátit „soutěživého ducha“ zpět do srdce národa. Ovšem premiérův nápad udělat to tak, že se soutěžní sporty stanou částí osnov státních základních škol, je pomýlené.
Především je chybný předpoklad, že sport vzkvétá jen v soukromých školách. Je pravda, že většina britských medailistů prošla soukromými školami. Je tomu tak ale zčásti i proto, že olympiáda zahrnuje řadu okrajových, finančně náročných sportů (jachting či jezdectví), v nichž dominují bohatí příslušníci bohatých národů. S
kutečnými olympijskými hrdiny byli atleti Jessica Ennisová a Mo Farah. Klíčovým úkolem školního sportu ovšem není chrlit olympijské vítěze, ale vytvořit dětem vztah ke cvičení a pohybu jako součástem zdravého životního stylu. Pro mnohé atleticky méně nadané děti mohou být hodiny tance nebo jógy, které Cameron zatracuje, prospěšnější než tradiční bahno, pot a studené sprchy.
Čtěte také:
FOTOGALERIE: Londýn 2012 – nejufňukanější olympiáda v historii
Od olympijských her se velký přínos nečeká
Češi vsadili na OH v Londýně téměř dvojnásobek co v Pekingu
Die Welt: Přežívání na kapačkách
Peněz je dost. S takovou premisou rádi pracují zastánci dluhové unie. Německo a další severnější země musí jen otevřít své peněženky a podělit se s evropskými partnery o své bohatství. Jenže zásadním kazem této vize je fakt, že peníze musejí odněkud přijít.
Ani německý ministr financí nesedí na pytli peněz, nýbrž na miliardových dluzích. Pak přicházejí peníze od investorů, pojišťoven, penzijních fondů či bank, ale ti všichni kupují státní dluhopisy, jen pokud se riziko a výnos nacházejí ve zdravém poměru. Což se děje stále méně často. Německé dluhopisy se proto stávají bezpečným přístavem. Jenže dlouhodobě si investoři nemohou dovolit plnit svá portfolia papíry, jejichž výnos je zanedbatelný, či dokonce záporný.
Politika nízkých úroků, s níž proti krizi vystupuje ECB, pak tento problém ještě dál zostřuje. Eurozóna nečelí jen nedostatku důvěry, ale doplácí i na strukturální poptávkovou krizi, která zasáhla její státní dluhopisy. Tištění peněz řeší tento problém jen zdánlivě. Přežívání na kapačkách není použitelným modelem pro budoucnost.
Pravda: Sabotáž
Hrozí nám, že přijdeme o 55 milionů eur z eurofondů natvrdo a o dalších 145 milionů teoreticky. Tu první sumu už jsme utratili za opravu silnic první třídy ve třech krajích. Tu druhou jsme utratit chtěli. Ale asi neutratíme. Tu první sumu budeme zřejmě odepisovat ze státního rozpočtu, druhá propadne. EU totiž opravy silnic neproplácí. Ani když se označí za „modernizaci“, jako by silnice bez děr byla nějakou moderní novinkou.
Podle bývalého ministra dopravy Jána Figeľa je to sabotáž nového vedení rezortu, protože za jeho působení prý Brusel žádné problémy s projektem neměl. Podle bratislavské kanceláře Evropské komise žádala unie objasnění už loni v prosinci. Jenže Figeľovo ministerstvo mělo důležitější věci na práci. Odpověď dostala unie až v dubnu od nového ministra. A to byla zřejmě ta sabotáž, protože dokud Brusel nic nevěděl, neměl problémy.
