Málokterá akvizice v posledních letech vyvolala tak odmítavé reakce jako nákup britské softwarové firmy Autonomy společností Hewlett-Packard za 11 miliard dolarů. Nejenže akcie amerického technologického obra po oznámení akvizice prudce spadly, ale naštvaní investoři donutili k odchodu i šéfa HP Léa Apothekera.
Nyní, zhruba o rok později, se ukazuje, jak oprávněné byly tyto obavy trhu. Společnost HP odepsala 80 procent z kupní ceny. Vzniká podezření, že velká část tohoto odpisu má kořeny v „účetních nepřesnostech, chybných výkladech a neschopnosti odhalit chyby“, jichž se firma Autonomy dopustila ve svém účetnictví.
Zodpovědnost za selhání odhalená ve velmi laxní práci při due-diligence ještě nebyla zcela vyjasněna. Bývalý šéf Autonomy Mike Lynch popírá, že by cokoli udělal špatně. Ale propast mezi nákupní a skutečnou cenou je příliš široká na to, aby bylo možné hodit vinu jen na Apothekerovu naivitu nebo následné selhání manažerů v HP. Obvinění jsou vážná. Ukazují, pokud se prokážou, na selhání v procesech i ve vedení.
Die Welt: Obamova záloha
Náklonnost, kterou Amerika projevuje pomalu se otevírající Barmě, v sobě má něco uspěchaného. Jsou to dva roky, co v Barmě začalo trochu tát. Demokratické reformy jsou stále labilní a armáda je může kdykoli vzít zpět.
Multietnický stát balancuje na hraně zničujícího národnostního konfliktu, jehož řešení není v dohledu. A není vůbec jasné, zda pramálo vzdělaní obyvatelé státu dokážou případné miliardy zahraničních investic nějak strávit.
Obamova návštěva byla také, stejně jako jeho Nobelova cena za mír v roce 2009, jakousi zálohou na budoucí politiku, o níž nikdo neví, bude-li kdy skutečně prováděna. Obamova návštěva byla hodně riskantní sázkou, pro niž ovšem lze najít i dobré důvody. Washington se musí pokusit vymanit Barmu z úzkých vazeb na Peking, které se utvářely v dlouhých letech izolace.
SME: Smůla
Kdyby firma U. S. Steel naložila fabriku do kontejneru a poslala by si ji do Pittsburghu, mohli bychom debatovat o tom, zda neodchází proto, že jí skončily nějaké úlevy. Jelikož podnik tu ale samozřejmě zůstane, lze jej pouze prodat za cenu, která bude odrážet i to, že mnoho úlev a pobídek už vypršelo.
Samotný konec daňových prázdnin tedy důvodem k odchodu není. U. S. Steel odchází, protože se tu necítí bezpečně. Jeho východní dodavatelé surovin jej mohou kdykoli začít vydírat a firma by neměla moc možností, jak je přitlačit ke zdi.
A zároveň v bruselských debatách o ekologických nákladech bude názor Američanů na rozdíl od jejich domácí půdy prakticky bezcenný. Tady mohou jen vyčkávat, jak to dopadne. Za nic z toho Robert Fico nemůže. Buďme proto chápaví, jestliže soptí a plácá cosi o Dzurindově vině. Kdo by také chtěl být v kůži premiéra, jemuž zůstane nálepka, že za jeho vlády odešel U. S. Steel.
Čtěte také:
Hewlett-Packard přišel o devět miliard dolarů
Barack Obama přiletěl do Barmy, setkal se s prezidentem
Košické ocelárny změní vlastníka
