John Snow má rád vyrovnané rozpočty, ale snížení daní podpoří
John W. Snow (63), předseda představenstva a generální ředitel největšího provozovatele železnic na východě USA, firmy CSX, se posledních 35 let pohyboval mezi akademickými, vládními i podnikatelskými kruhy a naučil se vytěžit z každé situace to nejlepší. Bojoval za práva akcionářů, i když zároveň s vlastními akcionáři v CSX nezacházel právě nejlépe. Přijal za své principy volného trhu, ale také přivítal pravidla, kterými vláda omezila akvizice. „Není vyznavačem doktrín,” říká o něm jeho dlouholetý kolega John C. Bogle, zakladatel podílových fondů společnosti Vanguard Group. „John je pragmatik, a co to znamená, když je vašim šéfem prezident USA, si spočítá každý.”
Bush chce vidět výsledky, jak se o tom sám natvrdo přesvědčil předchozí ministr financí Paul H. O'Neill. Snow přebírá ministerstvo ve velmi důležitém okamžiku. Diskuse o tom, jak rozhýbat ekonomiku, ve Washingtonu sílí a Snow, který strávil léta lobbováním za vyvážený federální rozpočet, musí teď poslušně přijmout Bushův plán snížit daně. A co je neméně důležité, Snow bude také muset pilně zlepšovat vztahy mezi vládou a Wall Street, protože ty byly posledním roce dosti napjaté. Sám však nemá žádné silné vazby na finanční kruhy.
Je to vůbec v jeho silách? Přátelé tvrdí, že díky svým ambicím, inteligenci a pragmatismu to dokáže. John P. Clancey, předseda představenstva přepravní společnosti Maersk a bývalý šéf Sea-Land shipping, jiného přepravce, který byl kdysi součástí CSX, o něm říká: „John je týmový hráč a udělá přesně to, co si jeho tým přeje.”
Raději se však moc nesnažte zjistit, na které straně vlastně Snow stojí. Má sice doktorát z ekonomie, všechny ekonomické teorie však klidně pustí k vodě ve chvíli, kdy jsou v rozporu s jeho obchodními zájmy. V roce 1996, když se pro CSX snažil koupit železniční společnost Conrail, využil pennsylvánského zákona bránícího převzetí společností, a tak se mu povedlo vyšachovat ze hry zájemce, jenž nabízel více. „Má vlastní zásady, má vlastní názory,” prohlásila o něm Linda Morganová, zástupkyně Demokratické strany v Radě pro povrchovou dopravu (Surface Transportation Board), když tato rada schválila prodej Conrailu. „Chápe ale také, že je to týmová hra.”
Někomu ovšem taková flexibilita může zavánět prosazováním vlastního zájmu nade vše ostatní. Po nedávných účetních skandálech byl Snow jedním z předsedů komise při Conference Board, neziskové organizaci na podporu podnikání, naléhající na členy představenstev společností. Ti měli šetřit s akciovými opcemi a výši této odměny stanovovat spíše podle výkonnosti společnosti, zároveň měli dát akcionářům větší práva. Snow vlastně místo ministra financí získal hlavně díky svým aktivitám v oblasti správy a řízení společností. Někteří akcionáři však Snowovi a představenstvu CSX vyčítají, že letos odmítli podniknout kroky proti nevítanému převzetí, ačkoliv většina akcionářů to v nezávazném usnesení doporučila. Obhájce akcionářů John Chevedden si stěžuje, že „Snow se staví do role bojovníka za dobrou správu a řízení společnosti, v praxi ale většinou selhává.”
Kritici také poukazují na jeho vysoký plat v CSX, kde je generálním ředitelem už od roku 1989. Za poslední čtyři roky získal Snow minimálně 25 milionů dolarů v hotovosti a v akciích, ačkoliv příjmy společnosti nebyly v důsledku problematické integrace Conrailu příliš stabilní. A v roce 2000 mu společnost odpustila půjčku na akcie odhadovanou na čtyři miliony dolarů. Mezitím akcionáři sledovali, jak se cena jejich akcií propadá z více než 53 dolarů za akcii na počátku roku 1999 na dnešních zhruba osmadvacet. Snow byl v té době členem pracovní skupiny vytvořené organizací Conference Board a vyzýval k větší provázanosti mezi platy manažerů a výkonností společnosti.
Jeho příznivci tvrdí, že bude ideálním prostředníkem mezi Bílým domem a americkým světem velkých společností. Snow se ve vládních kruzích pohybuje s lehkostí už od chvíle, kdy pracoval v Nixonově vládě jako poradce na ministerstvu dopravy. Později se za prezidenta Geralda Forda stal šéfem Úřadu pro bezpečnost silničního provozu při ministerstvu dopravy.
Snow neztrácí čas a hledá další spojence. Už 9. prosince, těsně poté, co bylo vyhlášeno jeho jmenování, telefonoval Andrewovi S. Groveovi, předsedovi představenstva Intelu, kterého poznal v pracovní skupině organizace Conference Board. Mimo jiné probírali také možnost, že by Grove představil Snowa dalším zástupcům odvětví moderních technologií, aby mohl novopečený ministr zjistit, jaké mají názory a problémy. „Z jeho vstřícného gesta mám dobrý pocit,” komentoval to Grove.
Při snaze získat si Kongres i Wall Street na svou stranu bude diplomacie Snowovou hlavní zbraní. Možná že po odměřeném a nekompromisním O'Neillovi je diplomatický Snow přesně to, co teď prezident Bush potřebuje.
John W. Snow
- SILNÉ STRÁNKY Týmový hráč. Jeho umění dosáhnout konsenzu by mohlo Bushovi pomoci prosadit v Kongresu plán na snížení daní.
- MOŽNÉ PROBLÉMY Bude muset zapomenout na své odmítavé postoje vůči rozpočtovým deficitům a podpořit Bushovy plány na oživení ekonomiky.
- NEJVĚTŠÍ ÚKOL Obnovit důvěru investorů ve finanční trhy a nalézt znovu společný jazyk s Wall Street.
- PŘITĚŽUJÍCÍ OKOLNOSTI Není zrovna zastáncem dobré správy a řízení společností. Ačkoliv byl nedávno členem pracovní skupiny brojící proti přehnaným odměnám manažerům, od roku 1999 získal 25 milionů dolarů v hotovosti a v akciích, i když se akcie CSX propadly o více než 47 procent.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Martina Uhrinová
