Marcela Lesková je zkušenou finanční poradkyní v Partners finanční skupině.
Když se k ní dostalo několik zadlužených klientů s finančními problémy, pochopila, jak důležitá je prevence a finanční gramotnost. Je lektorkou neziskového projektu Den finanční gramotnosti a často navštěvuje školy, od základních až po vysoké a předává finanční znalosti mladým generacím. „Čím dřív mladí pochopí, že se mají o své peníze svědomitě starat a dávat svému finančnímu rozpočtu pravidla, tím snáz mohou dosáhnout období finanční nezávislosti říká Lesková.
Jak moc jsou Češi finančně gramotní?
Finanční gramotnost má z mého pohledu dvě zásadní složky. Ta první je dovednost nebo možná návyk plánovat důležité milníky v životě dopředu a být na ně finančně připraven. Tím může být pořízení vlastního bydlení, auta, dovolené, ale i zabezpečení se na důchodový věk. Když to jednoduše shrnu - mít rodinný rozpočet pod kontrolou v každé fázi svého života. Z mé praxe vychází, že v tomto bodě většina rodin i jedinců pokulhává a neví si s tím rady. Nemají například žádné pravidlo, podle kterého se řídit při vedení rodinného rozpočtu. Druhou součástí finanční gramotnosti jsou pojmy a výpočty spojené s penězi a úkony na finančním trhu. Tato složka finanční gramotnosti je na vzestupu. Nicméně finanční gramotnost je komplexní dovednost, a tak jedna složka bez druhé fungovat nemůže.
Myslí Češi na budoucnost a mají našetřeno?
Je to člověk od člověka, někdo přebírá zodpovědnost za svůj život a chce si splnit své cíle, a tak si na ně svědomitě šetří. Spousta Čechů však podléhá utrácení a na svou budoucnost nemyslí.
Nemají strach, že najednou nebudou mít peníze?
Lidé se často rozhodují impulzivně, pocitově, bez rozmyslu a uspokojují okamžitě své potřeby, tedy nakupují. S časovým odstupem pak mají špatný pocit z neuvážených rozhodnutí a přicházejí i pocity strachu. Zdravý finanční rozpočet je o disciplinovaném plánování, a to je úplným protikladem impulzivního nakupování. Je celkem běžný stav, že mladí lidé po roce v práci nemají naspořeno víc než pět tisíc korun, i přesto, že ještě bydlí u rodičů a jejich nezbytné výdaje jsou minimální. Často se mi svěřují s pocitem jakési „bezmoci“, že nevědí, jak začít, aby jim rezervy vznikaly.
Jak by si lidé měli rozložit svůj příjem?
Existuje pravidlo zdravého rodinného rozpočtu 10-20-30-40. Kde 40 procent příjmu má být maximální spotřeba, 30 procent příjmu má být maximální výdaj za bydlení, 20 procent je část příjmu, která by měla sloužit pro vytvoření rezervy například na rentu, bydlení a podobně. Zbývajících deset procent je na zajištění krátkodobé rezervy, například na dovolenou a dárky.
V jakém věku začít učit děti, jak nakládat s penězi?
Děti opakují návyky svých rodičů téměř od narození. Jde tedy spíš o to, jaký vzor rodiče dávají a zda jsou s nimi děti přítomné při běžných aktivitách, kde se o penězích rozhoduje jako například nákupy, návštěva banky či tvorba rodinného rozpočtu. Důležité je také povídat si s dětmi o tom, kde se berou peníze. Kolik hodin rodiče denně pracují, aby vydělali určitý obnos peněz. Při nakupování je dobré upozorňovat děti na to, kolik co stojí. Vymyslet třeba hru „Zvládneme dnes nakoupit za 500 korun?“ Říkat si, co by kdo koupil, jak by vybíral a proč.
Zkuste také přizvat děti k plánování dovolené - udělat z toho rodinný projekt, a zadat jim, aby třeba zjistili, kolik stojí ubytování.
Čím dříve děti pochopí, že se mají 0 své peníze svědomitě starat a dávat svému finančnímu rozpočtu pravidla, tím snáz mohou dosáhnout období finanční nezávislosti. Nejvíce informací potřebují studenti středních a vysokých škol před vykročením do reálného života.
Lze to děti naučit formou kapesného? Kdy ho začít dávat?
Kapesné je určitě možnost, jak se ve finanční gramotnosti zdokonalovat. Ideální by bylo, kdyby to nebyly jen předané peníze, ale proběhl u toho rozhovor dětí a rodičů na téma: na co je peníze dobré použít, čeho se vyvarovat, jestli je něco, co by si chtělo dítě pořídit, a tak si na to bude část odkládat. Nastavit pravidla prvního „rozpočtu“ dítěte. Kdy začít a kolik dávat je hodně dáno rodinnou situací, zda dítě do školy dojíždí, kupuje si obědy a podobně. Myslím, že v deseti letech už by mělo mít možnost s kapesným hospodařit.
Když ho děti nedostávají, alespoň minimální, mají menší možnost natrénovat si hospodaření s penězi. Činnost, kterou v dospělosti budou dělat každý den. A rodiče přicházejí o možnost s dětmi jednotlivé situace rozebírat a být jejich parťáky v této oblasti. •
O autorovi| herz@mf.cz
