Kdyby průměrný český maturant zvládal matematiku z páté třídy základní školy, nemuseli bychom tolik přemýšlet o nových osnovách „na finanční gramotnost“. Jsem pro implementaci základů osobních financí do osnov středních a základních škol. Samy o sobě však nic nevyřeší.
K čemu jsou informace o finančních produktech, když absolventi českých základních škol často nezvládají trojčlenku? Se správným výpočtem jednoduchých procent bojuje mnoho maturantů, složené úročení je tabu pro většinu z nich.
Dokonce jen málo vyučujících na středních školách v Česku zná rozdíl mezi procentem a procentním bodem. Dokáže paní učitelka vysvětlit základy finanční logiky? Dokáže ji vysvětlit žákům, kteří neumějí správně spočítat procenta? Nevím.
Matematika je noční můrou řady (středo)školáků, a snad ještě více jejich rodičů. O povinné maturitě z matematiky se před roky hojně diskutovalo. Její neschválení přiblížilo středoškolské vzdělání čistě „humanitním“ jedincům, i když za slovem „humanitní“ se často skrývá jen volba snazší cesty k formálnímu vzdělání. Rezignace na schopnost alespoň nejprimitivnějšího matematického uvažování je také důvodem, proč jsou Češi tak snadnou kořistí pro produktové manažery finančních ústavů.
Základy finanční gramotnosti přesto mají v osnovách své místo. Krásným příkladem je roky používaná informace o RPSN – bohulibý záměr zákonodárce nepadá na úrodnou půdu z jediného důvodu. Ne každý tuší, co tato zkratka znamená, přičemž vzdělání může být skvělé, sám jsem se s tím setkal prakticky doma. Když si pár čerstvých absolventů medicíny z Univerzity Karlovy v Praze kupoval své první auto (ojeté, jsou to medici), vůbec je nezarazilo RPSN 53 % (GE Money má dobrý marketing). Stačilo vysvětlit – voilà – mladí lékaři se zhrozili a do dvou dnů našli podstatně výhodnější způsob financování.
Základy finanční gramotnosti pomohou otevřít oči několika málo absolventům. Nečekejme však od nich, že dramaticky změní finanční chování Čechů.
