V Česku vrcholí přípravy na využití švýcarské pomoci
Miliardu švýcarských franků věnují novým státům EU Švýcaři na vyrovnání hospodářských a sociálních rozdílů v rámci rozšíření Evropské unie. A to zejména na pomoc obzvlášť sužovaným oblastem, které si sami vyberou. Přestože posílání peněz vybraných od daňových poplatníků do zahraničí není nikde na světě populární, rozhodli o pomoci sami občané Švýcarska. V referendu koncem roku 2006 totiž schválili (i když dost těsně) spolkový zákon o východní spolupráci. Nabízená pomoc tedy není jen výsledkem pragmatické státní politiky, ale gestem solidarity občanů vůči lidem v nových členských zemích. Tajemstvím však není ani to, že se Evropská unie na Švýcarsko, byť není jejím členem, o pomoc nově přijatým zemím obrátila.
Podíly z celkové částky se na deset nových zemí EU (s Bulharskem a Rumunskem probíhají dodatečná jednání) rozdělily podle počtu obyvatel. Na Česko připadá částka 109,8 milionu švýcarských franků na pět let, s možným proplácením v dalších pěti letech. Rámcová dohoda mezi švýcarskou federální vládou a vládou ČR o provádění Programu švýcarsko-české spolupráce byla podepsána koncem minulého roku v Bernu. Řídicím orgánem pro využití švýcarské pomoci je ministerstvo financí.
Dýchat a zdravě žít
Největší část prostředků má připadnout na oblast životního prostředí a na posílení místní infrastruktury. Spravováním této části švýcarské pomoci má být pověřen Státní fond životního prostředí (SFŽP). Bude moci uplatnit zkušenosti z administrace programu životního prostředí z evropských fondů, které velice pohotově rozběhl. Pro SFŽP nebude žádným problémem vybudovat paralelní síť, v níž využije stejná kritéria a metody a prosadí tutéž transparentnost a efektivnost jako u evropských fondů. Hluboce je o tom přesvědčen Petr Jan Kalaš, exministr životního prostředí, který je poradcem při vyjednávání této pomoci. Jako občan obou smluvních zemí je s problematikou oboustranně obeznámen. A mohl pomoci vybírat takové oblasti, v nichž Švýcaři mohou Česku nabídnout nejen finanční pomoc, ale i potřebné know-how.
Vypsání prvních výzev žadatelům o příspěvek předpokládá ředitel fondu Petr Štěpánek na podzim. „Využijeme prvky našeho informačního systému, administrativní kapacitu fondu a zkušenost pracovníků. Žadatelům jsme schopni poskytnout technickou pomoc a konzultace při přípravě projektů. A také víme, které programy nejsou z protokolárních důvodů financovatelné z evropských fondů, a přitom jsou velice potřebné. Například přeměna paliva sběrných vozů komunálního odpadu z nafty na plyn. Z městských ulic tím zmizí významné zdroje karcinogenních polétavých popílků a zlepší se bilance skleníkových plynů,“ uvádí Štěpánek.
Na podporu ekologických a infrastrukturních projektů má mít fond k dispozici 30 milionů švýcarských franků, tedy asi půl miliardy korun. Důraz má klást na výběr projektů, které zvyšují energetickou účinnost, snižují znečištění, řeší zásobování pitnou vodou a čištění vod odpadních, rozvíjejí veřejnou dopravu a zabezpečují lepší nakládání s odpady. Pozornost má věnovat snižování vzniku a likvidaci toxických odpadů a revitalizaci průmyslových areálů. Projekty mají přispívat k plánování územního rozvoje regionů, měst i venkova a zlepšovat využívání půdy. Mají se věnovat přeshraničním iniciativám na ochranu životního prostředí i ochraně biologické rozmanitosti a přírody vůbec.
V preambulích spolupráce je rovněž obecná podmínka nejen pro veškeré podporované projekty, ale i z jiných oblastí - ekologická udržitelnost.
Procesy a smlouvy
Švýcaři ctí zásadu, že veškerá ustanovení i procesy mají být co nejjednodušší a nejsrozumitelnější. Kladou důraz na princip subsidiarity, tedy na vyjednávání na co nejnižší úrovni. Přesto je třeba vyjednat mnoho konkrétních podmínek kolem prováděcích procesů. To právě mezi ministerstvem financí a švýcarskou stranou probíhá a ministerští pracovníci považují za předčasné o tom nyní informovat.
Až po uzavření těchto jednání podepíše ministerstvo financí smlouvu se Státním fondem životního prostředí o provádění ekologické a infrastrukturní části. Nicméně fond nechce jen pasivně vyčkávat a deklaruje svoji připravenost odpovídající část agendy řešit. Štěpánek zdůrazňuje, že už v probíhajících řízeních o poskytování příspěvků z jiných fondů razí trend maximálně omezit až proslule složitou agendu z minulých let. A rovněž rozhodování přiblížit žadateli do krajských kanceláří.
I švýcarští donátoři se však chtějí více přiblížit vybraným projektům, než bývá obvyklé. Štěpánek předpokládá, že budou chtít spolurozhodovat zejména kvůli odpovědnosti, již cítí vůči občanům, kteří o pomoci přímo hlasovali.
Švýcaři si v Česku sami vybrali i oblasti, kam má pomoc směřovat především - do Moravskoslezského a Olomouckého kraje, případně ještě na Zlínsko. O volbě rozhodlo nejen známé znečištění Ostravska, ale i nedostatek pracovních příležitostí v těchto krajích, obavy z vylidňování venkova a další faktory vyplývající i z jiných oblastí činnosti, které program podporuje.
Konečnou odpovědnost za dohled nad programem švýcarsko-české spolupráce ponesou české úřady. Obě strany však společně vytvoří monitorovací systém, s jehož pomocí budou naplňování programu soustavně sledovat a monitorování v průběhu času zdokonalovat.
Vítěz všechno nebere
Žadatel o příspěvek bude muset počítat s tím, že nejméně 40 procent investice bude muset pokrýt z vlastních zdrojů. Výjimky mohou mít jen projekty, na jejichž financování se vedle švýcarského grantu bude podílet národní, regionální či obecní rozpočet. Pak může grant dosáhnout až 85 procent.
„Velmi důležitou, i když docela malou položkou je pomoc nevládním organizacím. Jejich prostřednictvím se může pomoc dostat i velmi malým subjektům. Švýcaři si cení nevládních organizací jako zpětné vazby, jejich schopnosti monitorovat, hlídat kvalitu, vytvářet dialog s centrálními orgány, který může přinést hodně pozitivního,“ zdůrazňuje Kalaš.
Ani péče o vybrané kraje nebrání v podpoře významných ekologických projektů v jiných regionech, zejména budou-li se týkat ekologizace veřejné dopravy, zdůrazňuje Kalaš. Svůj vklad do smlouvy vidí především v tom, že se mu podařilo při formulování požadavků uplatnit znalost českých potřeb, které je nezbytné co nejdříve řešit, i znalost švýcarských postupů a technologií, jež lze v Česku využít. „Linie životního prostředí je ve smlouvě velmi dobře upravena,“ shrnuje Kalaš.
Od švýcarské pomoci nelze očekávat žádnou radikální změnu českého životního prostředí, vždyť za pět let přináší menší investice než evropské fondy za rok. Podaří-li se však na základě švýcarsko-české smlouvy uskutečnit deset až patnáct větších užitečných projektů, bude to pro Česko nezanedbatelný přínos.
