Nervozita z globální finanční krize z přelomu let 2008 a 2009 je v českých bankách a pojišťovnách zapomenuta. Zdá se, že českým finančníkům otrnulo, přinejmenším některým.
Jako spoluzakladatel ocenění Banka roku jsem se mnohokrát přesvědčil o tom, že český management v místních pobočkách nadnárodních finančních institucích často svými profesionálními kvalitami překonává zavedené manažery ze západoevropských centrál. Nicméně ryba vždy smrdí od hlavy – a ani sebelepší lokální vedení na tom nic nezmění.
Před nedávnem jsem upozorňoval obchodní představitele českých pojišťoven na opětovně zvýšenou aktivitu známého podvodníka, na něhož je česká justice krátká. To není nic neobvyklého. Nová, respektive staronová je atmosféra v některých bankách a pojišťovnách. Velká většina si stále zachovává rozumnou „pokrizovou“ rozvážnost a opatrnost, ale už se objevují první „hráči“. Příklad s podvodníkem byl výmluvnou ilustrací. Bagatelizace, přehlížení možných rizik, typický manažerský přístup v tom špatném slova smyslu. Jenže můžete jim to mít za zlé?
Typický obchodní manažer řeší horizont svého plánu, za to je placen a na tomto krátkodobém úspěchu je motivován. Můžete mu mít za zlé, že snadno najde důvody, proč potenciální riziko bagatelizovat, a proč se mu vyplatí věřit, že to „praskne“ až v dalším období?
Příčinou nejsou lidské kvality manažerů, ale často nesmyslné obchodní plány, které se opět začínají objevovat. Rok 2009 plánovaný na vrcholu vlastní finanční krize je pryč, přiložme pod kotel! Na stagnujícím nebo dočasně klesajícím trhu (dosaďte si téměř libovolný finanční produkt) přicházejí od akcionářů požadavky na nesmyslný růst à la 2007. Můžete pak seriózně manažerům vyčítat, že raději přimhouří oko, když jsou pod tlakem nereálných plánů? Často v situaci, kdy navíc zahraniční centrála prochází zásadní restrukturalizací či prodejem a vlastně nikdo neví, co a jak bude za pár měsíců.
Finanční krizi ustály české pobočky bank a pojišťoven velmi dobře. Ekonomické zpomalení a relativně čerstvou nervozitu kolem eura zatím také. Přehlíženým a těžko vyčíslitelným rizikem je import „blbé nálady“, respektive nereálných očekávání z více zasažených centrál, které se neprojevují přímo v bilancích institucí, ale spíše v nuceně rizikovém chování manažerů. Problémy eurozóny tento tlak ještě posílí.
Petr Stuchlík
Předseda představenstva Fincentrum, a. s.
Předseda představenstva AFIZ ČR
Příště:
Radek Špicar
ředitel vnějších vztahů Škoda Auto
poradce Svazu průmyslu a dopravy ČR
