Společnost Partners žádá od svých klientů řadu intimních osobních dat
Finanční poradce společnosti Partners se usadí na židli a spustí prezentaci, která má za cíl přesvědčit potenciálního klienta, že je pro něho výhodné svěřit rodinné finance „do rukou“ této firmy. „Dobrý finanční poradce by měl být vnímán jako blízký rodinný přítel. Člověk, na kterého se dlouhodobě můžete skutečně spolehnout, jemuž lze věřit,“ začíná konzultant svůj proslov. Jedné takové schůzky se zúčastnili i reportéři týdeníku EURO. Nikoli však kvůli napsání článku, ale jako soukromé osoby řešící otázku blížícího se konce fixace hypotéky a s tím související problematiky možného refinancování úvěru. Zážitky reportérů z jednání však byly natolik šokující, že se rozhodli je popsat.
Nejdřív fáro, potom kočky
Sjednaná schůzka se uskutečnila počátkem června v budově Kovo v pražských Holešovicích. Ve stejném objektu shodou okolností sídlí i Nejvyšší kontrolní úřad. „Každý z nás pořád potřebuje peníze, bez ohledu na věk. Jste-li malí kluci, pak především na hračky. Až vyrostete, potřebujete auto - čím rychlejší, tím lepší. Pak si najdete kočku, ta také není zadarmo, že pánové. Co si budeme povídat,“ pronesl se světáckým úsměvem finanční poradce společnosti Partners. Poté zvážněl: „No, a pak máte rodinu. Takže stále řešíte, jakou hypotéku si vybrat, kde ušetřit, kam investovat, jak zajistit rodinné příslušníky pro případ, že by se vám něco stalo.“ Jméno konzultanta týdeník EURO zná, rozhodl se je však nezveřejnit.
Poradce vzápětí ujistil, že právě on přesně ví, jak s financemi pomoci. „Stejně jako doktor léčí vaše nemoci, naše firma bude léčit vaše peníze,“ podotkl poradce Partners. Na otázku, kolik si za své služby naúčtuje, pokud nastane nějaká dohoda, konstatoval, že vše je zdarma. „Po klientech požadujeme pouze to, aby dodržovali tři následující podmínky - dlouhodobou spolupráci, maximální informační otevřenost a zároveň mi poskytli kontakty na patnáct známých, které budou dopředu instruovat, že je se svou nabídkou budu kontaktovat,“ dodal.
Na minimálně tři upozornění, že reportéři týdeníku EURO nemají zájem o komplexní finanční poradenství, ale pouze o to, zda je konzultant schopen zajistit výhodnější refinancování hypotéky (což mu bylo sděleno již při telefonickém sjednávání termínu schůzky), reagoval vždy tak, že vyjmenoval tři pilíře, kterými společnost Partners podmiňuje svou službu.
Úspory z rodných čísel
Po zhruba 25 minutách jednání konstatoval, že pokud opravdu chceme spolupracovat, musíme s ním vyplnit „takový malý a jednoduchý dotazníček“. Před reportéry předložil několikastránkovou složku, jejíž součástí bylo i uvedení rodného čísla nejen aktérů schůzky, ale i jejich rodinných příslušníků. A další, mnohdy až intimní údaje, například výše rodinného rozpočtu, měsíčních výdajů na potraviny, kulturu, jazykové kurzy či jiné koníčky, a dokonce i na alkohol či cigarety.
Na otázku, zda je možné si materiál půjčit domů k podrobnému prostudování, finanční poradce odvětil: „Na jeho studium budete mít dostatek času, až jej spolu budeme vyplňovat. Nezlobte se, ale nebudu vám moci poskytnout ani fotokopii vyplněného formuláře. Je to naše know-how a nechceme, aby se k němu dostala konkurence.“ Obdobně reagoval i na dotazy, zda je nutné vyplňovat do smluv vysoce citlivá data, tedy rodná čísla klientů a jejich manželek, případně i dětí. „Potřebuji znát o rodinných poměrech co nejdetailnější informace. Bez nich nejsem schopen předložit erudovanou finanční analýzu a navrhnout nejúčinnější léčbu vašich peněz,“ tvrdil. Poté, co reportéři odmítli některé údaje sdělit, konzultant schůzku ukončil s tím, že nebyl splněn předpoklad pro pokračování spolupráce.
Poznámky číšníka
Reportéři týdeníku EURO poté požádali o schůzku Tomáše Prouzu, spolumajitele firmy a ředitele pro rozvoj a péči o klienty. Bývalý náměstek ministra financí a někdejší ředitel serveru Peníze.cz dorazil na domluvené setkání i s Janem Majerem, ředitelem společnosti Partners pro PR a komunikaci. Zatímco Prouza dostál pověsti kliďase schopného vyargumentovat takřka cokoli, jeho kolega se snažil některé problémové pasáže finančního dotazníku zlehčit. Značně nestandardně reagoval například na dotaz, proč firma Partners žádá po klientech takové obrovské množství citlivých osobních dat, a přitom není ochotná poskytnout klientovi dotazník k prostudování ještě předtím, než jej vyplní. „O žádnou smlouvu nejde. Je to jen takový informativní dotazník. Jako když si vrchní v restauraci píše poznámky, který z hostů si objedná kávu a kdo si dá perlivou vodu,“ odpověděl Majer.
Během další debaty však on sám několikrát zmíněný dotazník označil za smlouvu. Když ho reportéři týdeníku EURO upozornili, že si poněkud protiřečí, Majer se opravil a konstatoval: „Snažím se hovořit tak, abyste mi rozuměli.“ Zanedlouho zase vyzval redaktory, aby si doplnili znalosti z oblasti osobních financí. „Pánové, vy byste potřebovali alespoň dva týdny studovat, jak fungují finanční produkty, abyste o nás mohli napsat fundovaný článek,“ prohlásil arogantně Majer. Na odpověď redaktorů, že nemusejí být „kovaní“ ve finanční žurnalistice, aby pochopili, že vztah mezi klientem a společností Partners je značně nevyvážený, reagoval: „Stále se točíte kolem jedné věci a nejste schopní zhodnotit práci celé firmy.“
Zjitřenou situaci se snažil Prouza uklidnit prohlášením, že společnost Partners není „obyčejným dealerem“ finančních produktů, ale firmou, která chce být dlouhodobým partnerem svých klientů. „Proto také na začátku podstupujete onu intimní finanční analýzu. U lékaře také nejdříve podstoupíte důkladnou prohlídku, ze které doktor vytvoří anamnézu,“ tvrdí Prouza. Na protiargument, že lékař po svých pacientech nevyžaduje rodná čísla rodinných příslušníků, reagoval: „Rodná čísla je dobré znát proto, aby poradce věděl, kdy mají lidé narozeniny, je-li manželka na mateřské, nebo aby například mohl dětem nabídnout spoření pro mladé.“
Dodržujeme zákon.
Společnost Partners navíc operuje tím, že má od Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) platnou licenci, která jí umožňuje s těmito daty nakládat a zpracovávat je. Mluvčí ÚOOÚ Hana Štěpánková přitom v prohlášení, které zaslala týdeníku EURO, tvrdí: „Pokud má firma provádět finanční analýzu, pak je nepochybné, že potřebuje veškeré údaje (samozřejmě kromě rodných čísel, jež jsou pro provádění analýzy zbytečná), které jsou pro její analýzu nezbytné. Tedy by bylo možné i akceptovat shromažďování informací o výdajích a vedlejších výdajích rodiny, ale za podmínky, že tyto údaje nebudou předány další osobě.“ V dokumentu, jehož vyplnění poradci Partnes požadují jako nezbytnou podmínku pro další spolupráci, je však uvedeno, že klient podpisem souhlasí s tím, že jím uvedená data budou dále zpracovávána, archivována a případně poskytnuta partnerským organizacím poradenské společnosti. Štěpánková přitom v této souvislosti konstatovala: „Rovněž je třeba upozornit na skutečnost, že po vypracování finanční analýzy, tedy naplnění účelu, pro který byly údaje shromážděny, musejí být firmou likvidovány.“ Poradce společnosti Partners přitom reportérům týdeníku EURO tvrdil, že informace schová po celou dobu, po kterou potrvá jeho finanční servis pro klienta. Naopak jeho nadřízený Prouza sdělil: „Dodržujeme veškerá ustanovení zákona o ochraně osobních údajů.“
Dodatek:
Cílem tohoto článku není snaha poškodit společnost Partners, ale realisticky popsat některé problematické momenty vztahu mezi klientem a poradcem uvedené firmy.
