Nová zákonná úprava finančního zajištění
Na sklonku minulého roku byl přijat nový zákon o finančním zajištění, který účastníkům finančního trhu přináší silnější právní ochranu takzvaných nettingových dohod, výslovné zahrnutí obchodů s komoditami a emisními povolenkami mezi obchody, k nimž lze sjednat finanční zajištění, zahrnutí úvěrových pohledávek mezi finanční kolaterál a celkové usnadnění aplikace dosavadní právní úpravy finančního zajištění.
Právní úprava finančního zajištění se do českého právního řádu dostala v roce 2005 v důsledku transpozice směrnice EU o dohodách o finančním zajištění. Směrnice byla v minulém roce novelizována a změn nyní doznal i český právní řád. Zákonodárce se naštěstí nespokojil s pouhým převzetím změn ve směrnici, ale přistoupil k celkové revizi právní úpravy finančního zajištění.
Finanční zajištění není zvláštním typem zajišťovacího instrumentu. Jde o kvalifikovanou formu běžných typů zajištění, u které zákon připouští flexibilnější režim vzniku, umožňuje věřiteli uspokojit se z předmětu zajištění (kolaterálu) přímo bez součinnosti ze strany orgánů veřejné moci a poskytuje věřiteli ochranu před účinky insolvenčního řízení, exekuce a obdobných řízení.
Ochrana i při insolvenci
Jak název napovídá, finanční zajištění souvisí s finančními trhy. Jde o zajištění, které účastníci finančních trhů obvykle používají k zajištění svých práv z obchodů uzavíraných na finančních trzích, jako jsou například obchody s investičními cennými papíry či deriváty. U těchto obchodů účastníci své vzájemné finanční vztahy a rizika řídí obvykle na bázi čistého vzájemného salda (na net bázi), přičemž do výpočtu salda vstupuje i hodnota případného zajištění poskytnutého druhým účastníkem. Takový přístup vyžaduje vedle vhodné smluvní úpravy mezi účastníky (netting dohody), aby poskytnutí kolaterálu – způsobem, který je na trhu obvyklý, tedy bez přílišných formalit – bylo dle zákona platné a vymahatelné, a aby zákon poskytoval účinnou ochranu uvedeným netting dohodám a uvedenému zajištění i v případě insolvence účastníka. A právě toto směrnice vyžaduje jako minimální požadavek od všech členských států.
Nad rámec směrnice
Nový zákon o finančním zajištění by měl beze zbytku naplnit minimální evropské požadavky a přináší v tomto směru řadu upřesnění, která usnadňují výklad dosavadních pravidel a posilují právní jistotu ve vztahu k vymahatelnosti finančního zajištění a netting dohodám. V některých ohledech jde česká právní úprava i nad rámec evropských požadavků. Nový zákon tak nyní výslovně umožňuje zřídit finanční zajištění také k obchodům s komoditami a emisními povolenkami a znění zákona nevylučuje použití finančního zajištění ani u úvěrového vztahu. Zákon obdobně jako směrnice rovněž rozšiřuje okruh majetku, který může sloužit jako finanční zajištění. Kromě investičních cenných papírů, podílových listů, nástrojů peněžního trhu a peněžních prostředků na účtu jsou to nově i úvěrové pohledávky bank, spořitelních a úvěrních družstev a centrálních bank. Směrnice umožnila členským státům, aby vyloučily z finančního kolaterálu určité druhy úvěrových pohledávek. Česká republika této možnosti využila jen u spotřebitelského úvěru – ten může sloužit jako finanční kolaterál, pouze je-li jeho příjemcem banka nebo jiná v zákoně vyjmenovaná úvěrová instituce. Směrnice i zákon vymezují okruh osob, které mohou finanční zajištění sjednat. S ohledem na to, že finanční zajištění má sloužit potřebám finančního trhu, patří do tohoto okruhu zejména banky, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníci s cennými papíry, pojišťovny, investiční fondy a další v zákoně vyjmenované osoby, které lze zjednodušeně označit za účastníky finančního trhu. Účastníci finančního trhu mohou finanční zajištění sjednávat jak vzájemně mezi sebou, tak i s jinými právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami. V omezeném rozsahu budou moci sjednat finanční zajištění dokonce i s nepodnikající fyzickou osobou.
