Koruna sice od opuštění kurzového závazku loni v dubnu zpevnila o nějakých pět procent a všichni jí další mírné zpevňování věští, ale zatím se nezdá, že by byl český export za rychlý růst mezd v eurovém vyjádření nějak zvlášť bit.
Následující graf v podstatě vysvětluje, proč tomu tak je. Poslední přehled Eurostatu za třetí čtvrtletí loňského roku docela plasticky ilustruje, že v Evropě vede mezi starými a novými členskými zeměmi docela ostré rozhraní, co se nominálních hodinových nákladů práce týče.
Vývoj hodinových mzdových nákladů (meziroční změna v procentech)
Na jižním křídle máte minimální přírůstky, jádro je někde do dvou procent, ale na východ od Německa křivka strmě stoupá. Mezi nejchudší členy v podobě Rumunska a Bulharska se vklínilo Maďarsko, což je trojka zemí s nejrychlejšími mzdovými vzestupy. Když si rozkliknete celý soubor, zjistíte, že tenhle vývoj už nějaký ten kvartál trvá a mzdová hladina se začíná po recesi opět přibližovat té západoevropské.
Na známou poučku, že jižní křídlo eurozóny musí devalvovat „vnitřně“, když kvůli neexistenci vlastní drachmy, liry či escuda nemůže devalvovat národní měnu doopravdy, si vzpomenete určitě. Na vrcholku dluhové krize se třeba v německém tisku nepsalo o ničem jiném, a u nás z toho bylo také všude plno.
Zapomnělo se přitom na zemi na severovýchodě, která také svou marku opustila a teď předvádí, jak vypadá „vnitřní devalvace“, když se jí někdo chopí doopravdy. Od začátku loňského roku drží Finové celkové nominální hodinové náklady práce na mínus třech procentech, přičemž meziroční pokles nemzdové složky byl mimořádně vysoký: -7,8 %. Jinak řečeno, mzdy samotné klesají pomaleji, dohání se to daňovou reformou a omezením benefitů.
Finové vymírají. Mají nejméně dětí od hladomoru v roce 1868
Ani klidným Finům se to samozřejmě nelíbilo. Nicméně jak obnovit cenovou konkurenceschopnost než přes pokles všech ostatních cen, když klíčovou cenu, kurz měny, změnit nemohou?
Přitom Finové jsou v mnoha ohledech příkladní, ale po roce 2008 se vzdalují od sousedního Švédska stejně rychle, jako ho dokázali předtím dohánět.
Ani vnitřní devalvace nemůže přinést rychlé léčení – finská mzdová hladina sice nějakým daňovým manévrem jednorázově klesla, ale na srovnání disparity by musely ty švédské mzdy v eurovém vyjádření rychle růst, stejně tak u ostatních obchodních partnerů.
Co udělali špatně? Podívejte se na svůj mobil. Kdysi to byla téměř univerzálně Nokia, co jiného? Ale už není. Když vám do toho „klekne“ největší obchodní partner, v jejich případě Rusko, už podruhé za posledních třicet let, také to na konjunktuře nepřidá.
Momentální český boom nepotrvá věčně, ani německá konjunktura, na níž jsme závislí. Místo Nokie si dosaďte představu, co se technologicky může změnit v automobilovém průmyslu, a je o čem přemýšlet.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
