FINSKO ZNOVU OTEVÍRÁ KUFŘÍK

Soukromá firma opět předložila projekt výstavby nového reaktoru

Jedinou zemí v Evropě, kde se vážně uvažuje o rozšíření kapacit jaderné energetiky, je Finsko zabezpečující skoro šestinu své spotřeby elektřiny dovozem. Veřejnost je projektu spíše nakloněna, jeho budoucnost je však stále nejistá. Rozhodnout musí vláda, ale konečné slovo má podle ústavy politicky velice pestrý jednokomorový parlament, v jehož prostorách jsou stále častěji k vidění zástupci energetické lobby s elegantními „diplomatickými kufříky. Do projektu v hodnotě 1,7 až 2,5 miliardy eur se chce pustit druhý největší vlastník elektráren ve Finsku – soukromá společnost Teollisuuden Voima (TVO), které patří mimo jiné jaderná elektrárna Olkiluoto se dvěma reaktory švédské výroby na jihozápadním finském pobřeží. Druhá finská „jaderka Loviisa na jižním pobřeží pracuje se dvěma reaktory sovětského typu. Hlad po elektřině. Společnost TVO argumentuje tím, že Finsko pátý jaderný reaktor o výkonu 1000 až 1600 megawatt nutně potřebuje, má–li splnit své mezinárodní závazky z kjótské konference, tedy omezit emise oxidu uhličitého v roce 2100 na úroveň z roku 1990. „Bez nových jaderných kapacit se prostě neobejdeme, cituje německý hospodářský list Handelsblatt technického ředitele TVO Amiho Rastase. Ten zároveň poukazuje na prognózu Finského sdružení výrobců energie (Finenergy), které předpovídá, že spotřeba elektřiny ve Finsku (loni dosáhla 77,9 miliardy kilowatthodin) bude v následujících letech pořád stoupat až na zhruba 90 miliard kilowatthodin kolem roku 2010. Energetická lobby na základě toho tvrdí, že je třeba postavit další elektrárenské kapacity o výkonu 2500 megawatt a zároveň zachovat úroveň dovozu (loni 11,4 miliardy kilowatthodin při minimálním exportu). Jak se připomíná v bulletinu Finenergy, finská ekonomika není jenom Nokia. Ke klíčovým odvětvím stále patří energeticky velice náročný dřevařský a papírenský průmysl, spotřebovávající podle listu Helsingin Sanomat téměř třetinu veškeré elektřiny. Proto by měla země vsadit na jadernou energii, neboť náklady na její výrobu jsou stabilní (na rozdíl od elektráren spalujících uhlí či plyn) – tak zní argument energetiků. Ministryně životního prostředí Satu Hassiová z finské strany Zelených ale prohlásila, že pokud vláda výstavbu dalšího jaderného reaktoru schválí, její strana vystoupí z „duhové vládní koalice složené z pěti politických stran. Chce, aby o osudu jaderné energetiky ve Finsku rozhodlo všelidové hlasování. Referendum asi nebude. Zprávy Finské tiskové kanceláře z 29. listopadu uvádějí, že výzvu k uspořádání referenda v jednokomorovém zákonodárném sboru s dvěma sty křesly podporuje 44 poslanců z různých politických stran, ale 107 je proti (zbytek se nevyjádřil). Referendum se nazamlouvá ani sociálnědemokratickému premiérovi Paavu Lipponenovi. Letošní průzkumy veřejného mínění ve Finsku ukázaly, že více než dvě pětiny občanů jsou pro další rozvoj jaderné energetiky, proti je 34 procent, ostatní nevědí. „V ekonomice nelze zvyšovat podíl pevných paliv, “prohlásil premiér Lipponen v rozhovoru pro Radio Suomi, v němž také poukázal na „odstrašující“ německý příklad. Dodal ještě, že jeho kabinet o novém jaderně energetickém bloku rozhodne nejdříve v červnu příštího roku. Tím jen potvrdil předpoklady komentátorů, že celá schvalovací procedura, jejíž výsledek je nejistý, se notně protáhne. Experti míní, že konečný verdikt lze očekávat až v době, kdy bude ve Finsku vrcholit politické zápolení před parlamentními volbami plánovanými na jaro roku 2003. Staronový pokus. Energetická lobby ve Finsku tlačí na výstavbu nového jaderného reaktoru už dávno. Ke svému cíli se těsně přiblížila v polovině osmdesátých let, kdy společnosti Teollisuuden Voima a Imatran Voima v březnu roku 1986 požádaly o stavební povolení. Tragédie v ukrajinském Černobylu (koncem dubna téhož roku) ale projekt politicky znemožnila, uvádí se v analýze finské energetiky, kterou týdeníku EURO poskytlo české velvyslanectví v Helsinkách. Energetická lobby se nevzdala a s novou iniciativou přišla v roce 1991, tedy v době, kdy se finská ekonomika začala „desovětizovat . Parlament však žádost energetické lobby v roce 1993 zamítl. Poslanci se přiklonili k názoru vlády, tehdy vedené premiérem Askem Ahem (ze Strany středu, nyní v opozici), že rostoucí energetické potřeby finského hospodářství lze pokrýt norským zemním plynem. „Norská cesta ale narazila na zjevnou neochotu Švédska postavit přes své území nový tranzitní plynovod.