V Česku chybějí nejen špičkoví odborníci, ale i zruční absolventi s výučním listem
Vypadá to jako český paradox – od roku 2008 se počet mladých lidí nastupujících do učňovského oboru lehce zvyšuje. Loni se dokonce početně vyrovnal skupině studentů, která se rozhodla pro střední odbornou školu s maturitou. Jenže o šikovné řemeslníky je stále nouze. Pocítí to nejen každý, kdo nemůže sehnat třeba opraváře na pračku, ale především firmy. Absolventi „učňáků“ jsou často praxí nedotčeni a trvá několik měsíců, než si je firma vychová podle svého.
Logickým krokem by proto bylo, kdyby se výrobním podnikům podařilo „odchytit“ si své budoucí zaměstnance ještě na škole. Jenže firemních učilišť a středních škol je u nás, na rozdíl třeba od sousedního Německa nebo Rakouska, stále málo. Svou vlastní školu mají třeba Třinecké železárny, učňovské středisko v Českých Budějovicích provozuje Bosch, Gerresheimer dlouhodobě spolupracuje s domažlickou školou, loni se šestice firem spojila, aby zachránila učiliště v Letohradu. Málokdo se ale může pochlubit takovou tradicí jako mladoboleslavská Škodovka, která odborné učiliště zřídila již v roce 1927.
Od té doby se zde vyučilo více než 21 tisíc žáků, jen loni na školu nastoupilo 257 mladých lidí, kteří se zapsali do jednoho z třinácti studijních nebo učebních programů.
Nejoblíbenější jsou tříleté obory automechanik, autoelektrikář a elektrikář. Ve čtyřletých oborech s maturitou vede průmyslový logistik. Na nedostatek zájmu v regionu si škola nestěžuje. „Velká poptávka je důkazem atraktivity našeho podniku. Především nás těší rostoucí zájem dívek,“ říká Bohdan Wojnar, člen představenstva společnosti Škoda Auto zodpovědný za personalistiku.
Vytuněný vůz Učni i studenti škodovácké školy nedostanou jen kvalitní vzdělání opřené o praxi přímo v automobilce. Dost prostoru zbývá i na jejich nadšení a vlastní nápady. Koncem května například tým šestnácti žáků učiliště představil u rakouského jezera Wörthersee sportovní kabriolet Škoda CitiJet, který prošel odvážným tuningem. Nechybí v něm tříramenný volant, hlavice řadicí páky v kůži, nadupaný soundsystém nebo ručně vyráběný zadní spoiler.
Na první pohled to vypadá jako zbytečná rozmařilost, kterou by si učni mohli odbýt někde doma v garáži. Tuning je ale také jednou z věcí, která může pozvednout zájem o studium technických oborů. A zejména těch, kde praxe nespočívá jen ve školní dílně, která reálný provoz ve fabrice v lepším případě imituje. Ve společnosti Škoda Auto nic takového nehrozí. Mladoboleslavská automobilka je ostatně jedním z partnerů projektu Pospolu, který se pod patronací ministerstva školství snaží o postupné prosazování prvků duálního systému vzdělávání. V něm se školy a firmy podle německého vzoru podílejí na výuce rovným dílem.
Neocenitelná praxe přímo ve Škodovce ale není určena jen těm, kdo se rozhodnou pro firemní učiliště. Škoda Auto spolupracuje s celkem třiceti dalšími školami na projektu Škoda–Bosch–Scania, v němž se tři velcí výrobci spojili, aby nabídli žákům možnost absolvování praxe a odborných seminářů. „Letos jsme u nás měli již několik desítek lidí ze spolupracujících středních odborných škol,“ pochvaluje si Wojnar. „Budeme rádi, když se rozhodnou spojit svoji profesní dráhu se společností Škoda Auto,“ dodává.
Místo pro každého Pro škodovácký dorost je to téměř samozřejmostí – každý absolvent firemního učiliště dostane v automobilce nabídku pracovního místa. Pro mnoho mladých lidí to stejně jako praxe v automobilce může být rozhodujícím motivem v kariéře. Například loňský průzkum Národního ústavu pro vzdělávání došel k tomu, že čtvrtina absolventů s výučním listem získá první zaměstnání právě díky znalostem firmy, kde už během studia osobně působili. Hodně pomáhají také informace od kamarádů a spolužáků. Naopak přes internet nebo inzerát hledá své první místo jen každý osmý vyučený. Průzkum tak dokládá, že shánět šikovné řemeslníky až na pracovním trhu může být pozdě. A že investice do vlastního dorostu se bohatě vrátí.
Jdou tam, kde to znají
Způsoby získání prvního zaměstnání, kategorie střední vzdělání s výučním listem (v %)
Pomoc rodičů, příbuzných 32,1
Osobní znalost firmy 23,1
Informace od kamarádů a spolužáků 11,4
Internet 10,3
Praxe ve firmě 8,3
Začal podnikat 5,5
Jinak 2,1
Úřad práce 3,8
Inzerát v tisku 2,4
Brigáda při studiu 1,0
Zdroj: Národní ústav pro vzdělávání
