"HRY" NA PRACOVIŠTI Na firmu nelze pohlížet jen jako na skupinu vzorných pracovníků, kteří usilují o uskutečnění společných cílů podniku. Firma je také bojištěm - arénou, kde se střetávají různé zájmy, často na úkor ostatních.
„HRY“ NA PRACOVIŠTI Na firmu nelze pohlížet jen jako na skupinu vzorných pracovníků, kteří usilují o uskutečnění společných cílů podniku. Firma je také bojištěm - arénou, kde se střetávají různé zájmy, často na úkor ostatních. Lidé, kteří spolu ve firmě soupeří, užívají řady rafinovaných postupů. Na první pohled těžko pochopitelné jednání některých jedinců je vlastně iracionální hrou. Utlačovatelé při ní hledají vhodnou oběť. A o co se válčí? O moc, o postavení, o výhody nebo prostě jen tak pro radost. Tyto hry mají celou řadu forem. Lidé v nich vystupují nejen v roli utlačovatele či oběti, ale třeba také na pozici pečovatele. „Jsou to triky, kterým se lidé učí v dětství, když prosazují své já v rodinném prostředí,“ říká František Bělohlávek, odborník na organizační chování. Podotýká, že někteří jeho kolegové, orientovaní na psychoanalýzu, zdůrazňují nevědomé motivy takových jednání - hlavně uspokojování sadistických a masochistických potřeb. PŘEHAZOVANÁ S HORKÝM BRAMBOREM
Jedna z velmi populárních her dostala název horký brambor. Setkal se s ní snad každý. Pracovníci si v ní přehazují nějaký problém, vinu či odpovědnost za něj. Několik „utlačovatelů“ se tak snaží zamlžit podstatu problému, vyhnout se náročnému plnění nebo postihu a přesunout tuto povinnost nebo odpovědnost na své kolegy - oběti. ODLOŽENÉ ROZHODNUTÍ
Častá je také hra, kterou ve vztahu k podřízenému (oběti) uplatňuje jeho nadřízený (utlačovatel).
Výše postavený manažer tak dlouho odkládá své vlastní rozhodnutí v riskantní záležitosti, až okolnosti přinutí jednat níže postaveného pracovníka. Pokud je následná akce korunována úspěchem, přisvojí si jej samozřejmě šéf. Jestliže je výsledek špatný, spadne vina za chybné rozhodnutí na podřízeného. Ten se ale ve vztahu ke svým podřízeným může bránit stejným způsobem…
ŠKATULE, HEJBEJTE SE
Postup ve stylu „škatule, hejbejte se“ se používá hlavně pro zakrytí špatné výkonnosti organizace nebo její části. Manažer rozhodne o reorganizaci, což je pak dostatečnou omluvou pro dočasné zhoršení pracovních výsledků jeho útvaru - nějakou dobu totiž potrvá, než se lidé, převedení do jiných funkcí, zapracují. Někdy tato hra pomůže získat čas, jindy může způsobit další potíže.
PROGRAM KRACHU
Další hra firmu dosti poškozuje a může se jí i vymstít. Paradoxně ale upevňuje postavení jeho organizátora - krachovatele. Ten záměrně brzdí práci a snaží se přitom vytvářet tajné finanční nebo materiálové rezervy. Současně bije na poplach a ukazuje na bezvýchodnost situace, za kterou mohou všichni kromě něj. Za pět minut dvanáct pak organizátor této hry sáhne k vytvořeným rezervám a situaci „s obrovským úsilím“ vyřeší. Tím získá pověst nepostradatelného zachraňovatele firmy.
Zdánlivě jde o hru oběti, ve skutečnosti je však krachovatel zdatným utlačovatelem, který manipuluje ostatní do rolí obětí a pečovatelů.
HRÁTKY S ROZPOČTEM
Další z her spočívá v manipulaci s finančními prostředky. Účastníci hry mohou zastávat různé role. Takzvaný mučedník usiluje o uznání tím, že dokazuje svou schopnost šetřit firemní peníze - místo toho, aby se věnoval jiným svým úkolům. Jakmile ale jeho nadřízení zjistí, že mučedníkova výkonnost je minimální, začne se bránit svými zásluhami o úsporu finančních nákladů.
Naopak další z aktérů, imperátor, neváhá hýřit s rozpočtem až na doraz. Spoléhá, že se peníze vždycky nějak seženou. Nedočerpání financí by totiž vytvořilo dojem, že rozpočet byl přemrštěný, což by v důsledku znamenalo snížení částky pro další rok.
Zatímco mučedník zastává roli oběti, imperátor jedná jako utlačovatel vůči finančnímu managementu firmy.
KDO JE KDO
Utlačovatel - manipuluje ostatní formou hrozeb, obviňování, podezírání, zesměšňování, kritizování a podobně.
Jeho jazyk je arogantní, například: „Co jsi vlastně celý den dělal?“, „Mohl bys to vědět lépe!“ Jeho vnitřním pocitem bývá hněv. Skrytým požadavkem utlačovatele je, aby se ostatní chovali přesně podle jeho grandiózních nároků.
Oběť - cítí se bezmocná nebo neschopná řešit vlastní problémy. Manipuluje utlačovatele stížnostmi, naříkáním, omlouváním a podobně. Její bezmocnost ale může být fiktivní. Často používá obratů jako „Já nevím“, „Já za to nemohu“ a tak dále. Její bezradný výraz dotváří skleslý postoj a zoufalý hlas.
Pečovatel - pomáhá lidem, kteří si umějí pomoci sami (nebo kteří ani pomoc nepotřebují). Málo deleguje činnosti a pravomoci. Ve skrytu věří, že ostatní nejsou schopni vyřešit své problémy a podceňuje jejich schopnosti. Pečovatel říká „Ukaž, podíváme se na to“, „Rád to pro tebe udělám“ a podobně. Jeho chování bývá často doprovázeno starostlivým tónem hlasu a přátelským pokládáním ruky na rameno.
