I když člověk zrovna nemusí patřit do fanklubu Andreje Babiše, nezbývá než nesouhlasně zavrtět hlavou nad mediálním nářkem kolem zastavení stíhání Andrejovy společnosti Agrotec podezřelé ze spáchání nějakých trestných činů při zadávání zakázek v České poště. Ona totiž samotná myšlenka, že právnická osoba, neboli firma, může spáchat nějakou trestnou činnost je přes své nezpochybnitelné zakotvení nejen v českém trestním řádu bizarní a nepřijatelná.
Odjakživa bylo třeba ke spáchání trestného činu mít nějaký úmysl či se dopustit nějaké nedbalosti. Právnická osoba je právnickou, protože se skládá pouze z nějakých smluv a listin a z kapitálu. Jaksi z definice nemůže mít žádný úmysl a nemže být nedbalá.
Ani ta nejtlustší a nejzločinnější smlouva prostě nepojme sama od sebe úmysl a neudeří kolemjdoucího občana do spodiny lebeční a nezpůsobí mu tím zranění s trvalými následky. Kapitál v bance se sám nevybere, nestrčí do igelitky a neodnese na stavební úřad, aby úředník dal sedm měsíců po uplynutí lhůty konečně na žádost o stavební povolení příslušné razítko. A ani ten nejmodernější cnc soustruh ve fabrice není tak chytrý, aby vlastní nedbalostí odřízl soustružnici levé ňadro. Za každou konkrétní lumpárnou stojí prostě nevyhnutelně konkrétní člověk a nikoli firma.
Čtěte výměnu názorů Pavla Parála a ministra financí Andreje Babiše:
Makáme. Ale jako politici
Babiš píše Páralovi: Úspěšně řeším OKD i Adularyi, ostatní jen sedí a řeční
Trestat firmu pak znamená trestat nepřímo dodavatele, odběratele i zaměstnance, kteří nic zlého neučinili a z žádné trestné činnosti nikdy žádný prospěch neměli. Nyní třeba přicházejí o kontrakty, na něž už nakoupili materiál a služby, nedostanou nasmlouvané dodávky a zaplacené zálohy zmizí v insolvenčním řízení či si musí hledat jiné zaměstnání a věřit, že něco zbude na zákonné odstupné. Celý myšlenkový koncept právní odpovědnosti právnických osob není nic jiného než další západní postmoderní levičácká invaze státu do podnikání cestou represí a omezování svobody při neschopnosti státní moci odstíhat a potrestat reálné zločiny reálných lidí.
Že loni zákonodárci do naší tradičně vlastní kreativitou a imbecilní iniciativou ještě zidiotštěného zákona evropského střihu dodali alespoň šanci firmy vyvinit se, pokud prokáže, že má své etické kodexy, protikorupční směrnice a další opatření, je tak jen nepříliš účinnou záchrannou brzdou pro další řádění našich dávno z řetězu urvaných orgánů činných v trestním řízení. Ale na tom, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob nepatří do svobodného, demokratického a právního státu, to nemění vůbec nic.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
