Právnická osoba se může zprostit odpovědnosti za trestný čin spáchaný jejím zaměstnancem, pokud učinila vše, aby mu zabránila
Trestní odpovědnost právnických osob není natolik široká jako trestní odpovědnost osob fyzických, neboť právnické osoby se mohou dopustit pouze trestných činů uvedených v § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „zákon“). Zákon však, stejně jako u fyzických osob, vyžaduje zavinění pachatele – přičemž v daném případě z logiky věci půjde o zavinění fyzické osoby, která jménem právnické osoby jednala.
Právě okruh fyzických osob, které mohou za právnickou osobu trestný čin spáchat, je pro trestní odpovědnost právnických osob rozhodující. Jak bude vysvětleno níže, vedení společnosti nemusí o spáchání trestného činu vůbec vědět, přesto se společnost může ocitnout na lavici obžalovaných.
Zločin v zastoupení Zákon totiž kromě jednání statutárních orgánů postihuje právnickou osobu i za jednání zaměstnanců nebo osob, které jsou jménem právnické osoby nebo za ni oprávněny jednat. Obchodní společnost tak může být odpovědná např. i za jednání svého obchodního zástupce, je-li ve smlouvě o obchodním zastoupení zakotveno, že obchodní zástupce činí právní úkony jménem zastoupeného, nebo jakékoli jiné osoby jednající jménem právnické osoby na základě plné moci. Pro tento případ by odpovědnosti právnické osoby nezabránila ani neplatnost či neúčinnost smlouvy o zastoupení či obrana, že zástupce právnické osoby překročil meze svého zmocnění.
Jde-li o trestný čin, jehož se dopustí zaměstnanec společnosti, bude společnost za takový trestný čin odpovídat, i když k jednání zaměstnance nedalo vedení společnosti pokyn. Pokud totiž společnost zanedbá realizaci opatření zabraňujících spáchání trestného činu, která lze dle zákona „spravedlivě požadovat“ (zákon v této souvislosti zmiňuje např. opatření předepsaná jinými právními předpisy či kontrolu zaměstnanců), lze jí ve smyslu zákona přičítat i spáchání takového trestného činu. Jinými slovy – zákon umožňuje právnické osobě zprostit se odpovědnosti za trestný čin spáchaný jejím zaměstnancem, jehož jednání orgány společnosti neschválily nebo k němuž nedaly pokyn (tzv. se vyvinit), ale pouze za předpokladu, že společnost učinila veškerá opatření zabraňující spáchání trestného činu.
Jaká opatření lze tedy považovat ve smyslu zákona za dostatečná?
Spásná pravidla a kontrola Nabízí se např. zakotvení určitých povinností již v pracovních smlouvách. Dále vytvoření vnitřních předpisů společnosti (pracovních či organizačních řádů) vymezujících nejenom práva a povinnosti zaměstnancům, ale i jejich kontrolu ze strany společnosti, neboť existenci takových přepisů a zejména jejich efektivní naplňování bude nezbytné prokázat v případném trestním řízení vedeném proti společnosti.
Pro vyvinění společnosti tak nebude postačovat pouhý odkaz na příslušné vnitřní předpisy, ale společnost bude muset prokázat, že své zaměstnance s těmito předpisy skutečně seznámila, jejich dodržování pravidelně kontrolovala a vynucovala. Společnosti by existenci takových předpisů a jejich dodržování měly přikládat důležitost zejména z toho důvodu, že prokáže-li se, že ke spáchání trestného činu skutečně došlo, bude společnost trestně odpovědná, i když nebude zjištěno, která konkrétní fyzická osoba se trestného jednání dopustila či taková osoba nebude sama trestně odpovědná.
I pokud společnost výše uvedená opatření nepřijme, může ještě svému trestnímu stíhání zabránit v případech tzv. účinné lítosti, která je jedním z důvodů zániku trestní odpovědnosti právnických osob. Účinnou lítostí se rozumí stav, kdy právnická osoba dobrovolně upustila od dalšího trestného jednání a buď sama zjednala nápravu (tj. slovy zákona „odstranila nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, anebo škodlivému následku zamezila nebo škodlivý následek napravila“), nebo spáchání trestného činu oznámila, a to v době, kdy bylo ještě možné nápravu zjednat.
V případě trestných činů přijetí úplatku, podplácení nebo nepřímého úplatkářství však trestní odpovědnosti právnické osoby nezabrání ani účinná lítost.
S ohledem na výše uvedené tak lze závěrem konstatovat, že již od 1. 1. 2012 by měly společnosti dostatečným způsobem zabezpečit, aby osoby jejich jménem jednající dodržovaly právní předpisy. Trestem za nedbalost totiž může být vedle trestů postihujících majetek společnosti i např. zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, či dokonce zrušení společnosti, a to v závislosti na rozsahu a závažnosti trestné činnosti.
Jde-li o trestný čin, jehož se dopustí zaměstnanec společnosti, bude společnost za takový trestný čin odpovídat, i když k jednání zaměstnance nedalo vedení pokyn.
