Roky jsme slýchávali, že jsme součástí globálního světa.
Mnozí možná brali toto tvrzení trochu jako výraz z jiného světa, který se jich netýká. Nyní se zdánlivě vzdálené problémy přelily i k nám. Propouštění, zvyšující se nezaměstnanost, měnící se odhady růstu ekonomiky směrem dolů, rostoucí schodek zahraničního obchodu, výrazný meziroční pokles průmyslové a stavební produkce…
Na logistickém trhu, kde působíme, vidíme dramaticky se snižující objem přeprav a zastavení celé řady plánovaných projektů. Dřívější trend nedostatku pracovních sil a nedostatečných přepravních kapacit se během rekordně krátké doby změnil v pravý opak. Před rokem bylo například téměř nemožné zajistit kamion pro přepravu zboží do Skandinávie. Nyní je nabídka obrovská a za podstatně nižší cenu. Podobně jako v jiných segmentech ekonomiky, tak i pro logistické firmy ale krize zároveň otevírá i nové příležitosti. Je zřejmé, že řada z nich z důvodu omezování výdajů zvolí outsourcing logistických služeb, a zvýší se tak poptávka po službách logistických firem. Krize zvýší tlak na efektivitu a některé společnosti pravděpodobně nevydrží a z trhu odejdou. Ty, co zůstanou, budou zdravější a efektivnější, než byly před ní.
Lze předpokládat, že se stabilizuje celková situace na trhu v tom smyslu, že se „optimalizuje“ poměr mezi poptávkou a nabídkou, který byl dosud zásadním způsobem vychýlen na poptávkovou stranu. Očekáváme také silnější příklon k železniční dopravě, která je nejen přátelštější k životnímu prostředí, ale také výrazně levnější.
Stejně jako pro logistický trh, existují i pro ostatní segmenty ekonomiky oblasti, ve kterých může hodně pomoci vláda. Na prvním místě přijetí eura, respektive stanovení přesného data, kdy by k jeho zavedení mělo dojít. Kombinace silné koruny a obrovských výkyvů jejího kurzu z poslední doby mají výrazně negativní dopad na tuzemské firmy a některé z nich zbytečně posílají ke dnu.
Další velké téma, související s úlohou vlády, je trend neustále přibývajících, často plíživým a nenápadným způsobem, nejrůznějších zákazů, příkazů, omezení, předpisů, norem, vyhlášek a podobně. Jejich jediným výsledkem je stále komplikovanější situace tuzemských podnikatelů, která ve svých důsledcích dopadá také na zaměstnance: Pokud nebudou prosperovat firmy, nemohou ani jejich zaměstnanci. Proto by měla vláda udělat hlubokou inventuru a zvážit existenci nejrůznějších regulačních nástrojů svazujících firmám ruce. Taková opatření nic nestojí, kromě kuráže a odvahy samozřejmě.
