Počet podávaných insolvenčních návrhů by měl dle ČNB mírně klesnout
Situace v podnikové sféře se vloni oproti předcházejícím letům výrazně zhoršila. Některé ukazatele z uplynulých měsíců však naznačují mírné oživení a možný pozitivní obrat. Česká národní banka ve své Zprávě o finanční stabilitě 2009/2010 konstatuje, že nejvýznamnějším rizikem pro podnikový sektor zůstává případný návrat recese v západoevropských zemích.
Zhoršené výsledky Podniky se zejména v první polovině roku 2009 vyrovnávaly s dramatickým poklesem zahraniční a následně i domácí poptávky. Tato situace se promítla do jejich hospodářských výsledků. Ekonomický propad však zasáhl firmy s rozdílnou intenzitou. Nejlépe se se vzniklou situací vyrovnaly velké společnosti pod zahraniční kontrolou, které byly schopny meziročně mírně zvýšit zisk. K tomu zřejmě přispěla i opatření typu šrotovného v některých evropských zemích. Naopak podnikům pod domácí kontrolou zisk oproti předchozímu roku poklesl. Celkově tak zisk podnikového sektoru mírně klesl a zhoršily se ukazatele rentability. Solventnost firem, která na počátku ekonomické krize rovněž utrpěla, se na konci roku 2009 začala postupně zlepšovat a meziročně se hlavně vlivem poklesu krátkodobých závazků zvýšila. Možný pozitivní obrat vývoje ekonomiky indikují též některé zlepšující se ukazatele aktivity nefinančních podniků.
Kreditní riziko Podniky reagovaly na negativní poptávkový šok snižováním nákladů, produkce, marží a cen. Tato reakce vytvářející prostředí charakteristické pomalým růstem nominálních příjmů je odrazem vzniku rozsáhlé, skutečné nebo vnímané, negativní mezery výstupu. Firmy, které v souladu s optimistickými očekáváními po vstupu do EU investovaly v ČR například kolem roku 2005 s předpokladem, že reálný HDP poroste v dalších letech v průměru o pět procent ročně, budou v dalších letech pravděpodobně konfrontovány s výrazně nižšími úrovněmi výstupu. V případě naplnění nepříznivých scénářů vývoje ekonomiky, zejména při obnovení recese v evropských zemích, by rozdíl mezi skutečným a před lety očekávaným potenciálním HDP ke konci roku 2011 činil až 20 procent. Tato situace by mohla způsobit další růst nezaměstnanosti spojený s propouštěním lidí, které dosud podniky zaměstnávají v souvislosti s nadějemi na oživení poptávky. Nesoulad mezi dříve očekávanými a následně nižšími prodeji vytváří tlak na růst kreditního rizika podnikového sektoru. To dokumentuje také výrazný nárůst podílu bankovních úvěrů v selhání (viz Platební morálka upadá). Zhoršenou platební schopnost podniků indikuje rovněž rostoucí počet podaných insolvenčních návrhů během roku 2009. Meziroční nárůst insolvencí byl v ČR více než dvojnásobný (57 procent) oproti průměru západoevropských zemí (22 procent). Přesto byl výrazně nižší než v krizí nejvíce zasažených západoevropských zemích Španělsku (94 procent) a Irsku (81 procent). Interní model ČNB však indikuje, že v následujícím období by měly počty podávaných insolvenčních návrhů spíše mírně klesnout.
Postižení exportéři Negativní poptávkový šok měl výrazný dopad na exportně orientované podniky. Nižší prodej se promítl do problémů řady vývozců se splácením dříve přijatých úvěrových závazků. To se projevilo v rychlejším růstu podílu bankovních úvěrů v selhání oproti celému sektoru nefinančních podniků. Zatímco předkrizové hodnoty tohoto ukazatele byly u exportérů výrazně nižší v porovnání s celým odvětvím, na konci roku 2009 se vývoj hodnot ukazatele obrátil (8,25 procenta pro 700 největších exportně orientovaných podniků oproti 7,8 procenta pro sektor nefinančních podniků). Dostupná data z Centrálního registru úvěrů dále naznačují, že exportéři se vyrovnávají s volatilitou měnového kurzu více než v minulosti prostřednictvím přirozeného zajišťování. Podíl bankovních úvěrů v cizích měnách na celkových úvěrech přijatých 700 největšími exportně orientovanými podniky byl na konci roku 2009 cca 38 procent, což je asi dvojnásobek oproti průměru nefinančních podniků.
Relativně nízké zadlužení V obdobích hospodářského poklesu se stává pro podniky kritickým faktorem úroveň zadluženosti. Dostupné údaje neposkytují jednoznačnou informaci. Kreditní riziko podniků částečně tlumí mírné meziroční snížení jejich průměrné zadluženosti. Důvodem je pokles zejména krátkodobých závazků a růst vlastního kapitálu firem. Avšak průměrná hodnota ukazatele dluhu vůči příjmům (EBIT) mírně vzrostla, zatímco ukazatel průměrného dluhu vůči tržbám byl stabilní. Naopak odhadované náklady na obsluhu dluhu meziročně poklesly, což bylo umožněno snížením úrokových sazeb z podnikových úvěrů během roku 2009. Podíl placených úroků vůči generovaným příjmům nicméně vzrostl. Agregátní zadluženost nefinančních podniků na konci roku 2009 klesala jak vůči HDP (46 procent v roce 2009), tak vůči celkovým finančním aktivům sektoru (39 procent v roce 2009). V mezinárodním srovnání však zadluženost českého podnikového sektoru zůstává každopádně stále relativně nízká.
Propad poptávky po úvěrech Snížená ekonomická aktivita a přitvrzení neúrokových podmínek úvěrování se i přes pokles úrokových sazeb v podnikovém sektoru odrazily v propadu dynamiky bankovních úvěrů (viz Ani levné půjčky netáhnou). To bylo způsobeno zejména poklesem krátkodobých úvěrů, které souvisejí spíše s propadem výroby a poklesem poptávky po provozních úvěrech. Dostupná data dále naznačují, že podniky částečně nahradily bankovní úvěry i úvěry čerpané od ostatních finančních zprostředkovatelů půjčkami od spřízněných firem a v případě velkých podniků také emisí vlastních dluhopisů. Celkově tedy nebyl pokles dynamiky čerpaných půjček podniky tak výrazný. Jedním z rizik vyvolaných částečně zhoršeným přístupem podniků k úvěrům je opožďování plateb obchodním partnerům, které může následně generovat druhotnou platební neschopnost. Průměrné opoždění plateb však bylo v roce 2009 pro ČR srovnatelné s Německem a výrazně nižší než v některých zemích EU. Z tohoto pohledu se riziko druhotné platební neschopnosti českého podnikové sektoru jeví zatím jako relativně nižší.
Graf 1: Platební morálka upadá
Graf 2: Ani levné půjčky netáhnou
