V úterý 12. dubna proběhla v Praze konference o odpovědnosti firem v oblasti vlastních dodavatelských řetězců. Tato konference byla první svého druhu v České republice a jejím cílem bylo otevřít diskuzi mezi odbornou veřejností.
Foto: Profimedia.cz
Konferenci „CSR – odpustek nebo odpovědnost?“ organizovala společnost NaZemi ve spolupráci se CSR Consult. Z výzkumů společnosti NaZemi vyplynulo, že pokud firmy společenskou odpovědnost (Corporate Social Responsibility, CSR) zohledňují, tak většinou v jiných oblastech než ve svých dodavatelských řetězcích. Přitom aktuální trendy ukazují rostoucí zájem spotřebitelů o podmínky výroby a obchodování zboží. Představitelé firem, kteří se konference zúčastnili, se shodli, že téma CSR v oblasti dodavatelských řetězců je v ČR zatím opomíjeno.
Na přelomu roku 2010 a 2011 NaZemi – společnost pro fair trade provedla průzkumy CSR politik u nejvýznamnějších aktérů v několika odvětvích (outdoorové oblečení, káva, banány). Dle zjištění NaZemi jsou firmy v České republice jen velmi špatně připraveny převzít odpovědnost za podmínky, za nichž vzniká v rozvojových zemích jimi prodávané zboží.
Přitom „z průzkumu spotřebitelského chování provedeného společností NaZemi v roce 2010 vyplývá, že 63 % spotřebitelů se zajímá o původ nakupovaného zboží a polovina českých spotřebitelů tvrdí, že nákupem určitých značek podporují výrobce, kteří se chovají společensky a ekologicky zodpovědně,“ uvedl Petr Kouřil ze společnosti NaZemi. 37 % českých spotřebitelů dále deklarovalo, že upřednostňuje výrobky vyrobené s ohledem na lidská a pracovní práva.
I když většina velkých a i některé menší firmy CSR zohledňují, téměř vůbec se nezaměřují na CSR v oblasti svého dodavatelského řetězce. Firmy řeší spíše některé jiné oblasti CSR jako zdravotně nezávadné výrobky, dopad svých aktivit na životní prostředí, pracovní podmínky svých zaměstnanců či podporu místních aktivit formou filantropie. A je to právě firemní filantropie, která bývá v České republice často s firemní odpovědností ztotožňována. „V České republice se míra společenské odpovědnosti firmy hodnotí na základě objemu vynaložených částek, nikoliv podle dopadu na samotnou společnost,“ ilustrovala převažující pohled na CSR Lucie Kuldová, autorka knihy Společenská odpovědnost firem (Etické podnikání a sociální odpovědnost v praxi).
Existují osvědčené způsoby, kterými mohou firmy zaručit, že při výrobě jejich zboží nedocházelo k porušování lidských práv nebo poškozování životního prostředí. „Jednou z možností je stanovit si vlastní etický kodex nebo převzít již ustavený,“ uvedl Pavel Chmelař ze společnosti NaZemi. Tento kodex je však nutné v praxi dodržovat a zaručit nezávislou kontrolu. „Druhou často využívanou možností je certifikace dodavatelů v celém řetězci prostřednictvím některého z důvěryhodných certifikačních systémů,“ dodal Pavel Chmelař. Mezi tyto certifikace patří například SAI a Fairtrade v oblasti sociálních podmínek či Bio v oblasti životního prostředí. Tyto postupy jsou uplatnitelné jak pro menší výrobce, tak i pro velké maloobchodní řetězce, které mají největší ekonomickou moc ovlivňovat podmínky, za nichž se zboží vyrábí a obchoduje (včetně cen).
Z dizkuse účastníků vyplynula potřeba propagace tématu CSR v oblasti dodavatelského řetězce a dále oceňování firem, které nejvíce dbají na etičnost produkce (tj. dodržování lidských práv a ochranu životního prostředí v místě výroby zboží).
