Malé firmy si dosud neuvědomují všechna rizika podnikání. Často si sjednávají jen základní typy pojištění, ostatní pro ně nejsou prioritou nebo nedokážou správně nastavit jejich parametry, říká Petr Lehký, náměstek České pojišťovny pro obchod s malými a středními firmami.
Podnikatelé se k pojištění chovají spíše jako soukromé osoby. Nejprve si zjistí, co musejí mít, což je především pojištění odpovědnosti a pojištění majetku. Pak začnou přemýšlet o dalších pojištěních, třeba o pojištění zásob, ale v mnoha případech nevědí, co vše se může stát. Propojištěnost v malých a středních firmách je jen na základní úrovni. Ostatní pojištění se do podnikání dostávají pomalu. Je hlavně na pojišťovacích zprostředkovatelích a makléřích, aby včas upozorňovali podnikatele na všechna rizika, která mohou při jejich podnikání vzniknout.
Jaké typy pojištění české malé firmy nemají, ač by je mít měly?
Jaká rizika podnikatelé opomíjejí?
Především ta, která vyplývají z možného přerušení výroby. Podceňují i škody, které mohou svou podnikatelskou činností způsobit. Ty mohou být ve skutečnosti řádově vyšší, než si podnikatelé dokážou představit. Tato rizika bývají pojištěna třeba jen na půlmilionovou částku, ale skutečná škoda může jít do milionů, a někdy i do desítek milionů korun.
U jakých typů pojistných událostí je tato podpojištěnost běžná?
Příkladem mohou být ekologické škody. Ty se týkají i firmy, která provádí nějakou povrchovou úpravu výrobků, například stříkáním barev. Častá výše odpovědnosti tady bývá právě zmíněný půlmilion. Ale potenciální ekologické škody jsou mnohdy výrazně vyšší, například při znečištění odpadních vod. Proto je žádoucí takové pojistné smlouvy včas přehodnotit. To je rovněž případ firem, které například dříve povrchovou úpravu neprováděly. Teď své výrobky lakují, jenže si neuvědomí, že by měly nově ošetřit i pojištění odpovědnosti za ekologické škody.
Dělají malé firmy chyby i při sjednávání základních typů pojistek?
U pojištění zásob se setkáváme s tím, že firma roste, její zásoby se díky tomu zvyšují, ale pojistnou ochranu těchto zásob nechává na dřívější nízké úrovni. Podobné je to i s pojištěním odpovědnosti, u kterého by s růstem firmy měly také růst sjednané limity plnění.
Z průzkumů mezi firmami vyplývá, že jen málo z nich se pojišťuje pro případ přerušení provozu. Proč?
Je to typ pojištění, které firma nevnímá jako prioritní. Nejdříve se chce chránit před zničením majetku, před škodami způsobenými někomu jinému. Pojištění přerušení provozu si zpravidla sjednávají výrobní firmy, kterým hrozí za nedodání zboží od odběratelů smluvní sankce. Jinak se firmy raději spoléhají na to, že rychle provoz obnoví.
Takže je nezajímá, že přerušením provozu přijdou o zdroj příjmu, z něhož musejí platit fixní náklady nebo mzdy?
Firmy spoléhají na to, že takové případy dokážou rychle řešit samy. Teprve když si spočítají, že pojistné vyváží možné riziko, zpravidla po první škodné události, tak se začnou pojišťovat.
Jak se stanovuje cena pojištění přerušení provozu?
Musíme nejdřív zjistit, jaká jsou ve firmě rizika, že se výroba zastaví. Definujeme výkonnost firmy na základě hospodářských výsledků. Podkladem pro výpočet pojistného je hodnota možného ušlého zisku a stálých nákladů. Z této částky se počítá výsledné pojistné, které se pohybuje v řádu promile. Cena také závisí na sjednané době ručení, to je na době, po kterou se pojišťovna zaváže hradit finanční ztrátu.
Proti jakým rizikům pojištění přerušení provozu firmu chrání?
Jde o pojistné události, které jsou spojeny s pojištěním majetku. Například vyhoří výrobní hala. Z majetkového pojištění bychom platili škodu na strojích či opravu budovy, ale pokud firma nemá sjednáno pojištění přerušení provozu, nekryli bychom výpadek příjmů kvůli přerušení výroby. Naopak v případě sjednání tohoto typu pojištění bychom podnikateli nahradili ušlý zisk a stálé náklady, které nabíhají i po dobu přerušení provozu. Pojištění se ale nevztahuje na případy, kdy například dodavatel nepřiveze součástky a firma kvůli tomu nemůže vyrábět. To mají mít firmy ošetřeno spíše ve smlouvách s dodavateli, po kterých pak mohou žádat náhradu škody.
Jak často by firma měla svá pojištění aktualizovat?
Doporučuji minimálně jednou ročně. V rámci obnovy smluv probíráme s podnikateli, co se za poslední rok v jejich firmách změnilo. Zároveň se snažíme hledat způsoby, jak optimalizovat platby pojistného i nastavení jednotlivých pojistných limitů.
Jak firmy reagují na návrh na zvýšení pojistných částek, které by znamenalo i zvýšení pojistného, a tedy nákladů firmy?
Pro firmy je cena hodně důležitá. A recese pochopitelně tlačí ceny pojištění dolů. Firmy se snaží optimalizovat výši pojistného, takže se při návrhu na navýšení ceny dostáváme do kolize s konkurencí. Někdy lze zvýšení pojistného vyrovnat obchodní slevou odpovídající dosavadní historii dané firmy. Když nehlásila v minulosti mnoho škod, můžeme jí snáze vyjít vstříc. Můžeme třeba rozsah pojištění rozšířit při zachování původní ceny.
Mezi bankami panuje silná konkurence v oblasti malých a středních firem. Je konkurenční boj stejně intenzivní i mezi pojišťovnami?
Ano. Před nějakými pěti deseti lety nabízelo pojištění malých a středních firem jen několik pojišťoven. Dnes tam působí řada dalších hráčů. Přesto drží Česká pojišťovna v segmentu malých firem zhruba třetinový podíl na trhu. Roční předepsané pojistné se navíc každý rok zvyšuje. Konkurence ovšem způsobuje, že obchodní slevy, které dáváme zákazníkům, rok od roku rostou, abychom se co nejvíce přiblížili ceně pojistného, které firma platila v minulosti, a přitom mohli rozšiřovat pojistné krytí.
Jak se promítla recese do poptávky malých firem po pojištění?
Firmy nezačaly pojistky rušit. Spíše se pokoušejí je optimalizovat ať už rozsahem, aby se dostaly na lepší cenu, nebo rušením některých součástí pojištění. V oblasti pojištění aut si firmy sjednávají častěji jen povinné ručení a nepojišťují se havarijně nebo hledají jen některá připojištění, například proti živlům nebo odcizení. Firmy se také snaží dělat výběrová řízení pro pojištění, aby co nejvíce snížily výslednou cenu. To se dělo hodně po vypuknutí finanční krize v roce 2008, kdy firmy často přecházely mezi pojišťovnami kvůli snižování nákladů na pojištění.
Nabízíte nějaké řešení firmám, které se dostanou do přechodných finančních problémů a nejsou schopny pojistné platit?
Pokud jde o krátkodobý problém, můžeme s firmou dohodnout rozložení splátek pojistného. Když nám zákazník nezaplatí roční pojistné, ale je s námi třeba deset let, tak se ho snažíme kontaktovat a hledáme s ním cestu, jak třeba změnit frekvenci placení pojistného z ročního na měsíční. Máme i zákazníky, kterým jsme dluhy na pojistném rozpočítali do několika dalších let. Pokud je výpadek zakázek ve firmě delší, můžeme aktualizovat pojistné smlouvy. Změna může být sjednána s platností třeba jen na jeden rok, kdy firma bude vyrábět méně, takže jí bude stačit nižší pojištění zásob nebo pojištění odpovědnosti.
Přibývá firem, které potřebují pojistky takto přehodnotit?
Teď už se situace stabilizovala. Doba, kdy firmy musely hledat cestu, jak vůbec zaplatit své pojištění, je již naštěstí pryč. Nyní firmy spíše vybírají nové typy pojištění, hledání nejnižší ceny už mají za sebou. My se zase snažíme probudit zájem malých firem o to, aby neměly jen to základní pojištění. Proto jim nabízíme různé balíčky pojištění.
Jaký je trend u pojištění automobilů pro malé firmy?
Podnikatelé, kteří mají pět šest aut, je mají buď na leasing, kde pojištění řeší leasingová společnost, nebo si uzavírají pro jednotlivá auta individuální pojistky. I proto jsme teď přišli s flotilovým pojištěním pro takové malé autoparky, které nabízí výhodnější celkové pojistné, umožňuje snadno staré auto z flotily vyjmout a nové do ní zařadit a zjednodušuje účtování. Výhodné je i to, že se na škodovost jednoho auta díváme z pohledu celé flotily. Když jedno auto bourá a čtyři další ve flotile nemají žádné škody, nemusíme zvyšovat pojištění jako u individuální pojistky, kde se projevuje systém malusů.
Na kolik aut lze sjednat flotilové pojištění?
Minimálně na tři auta. Pokud se vám to ve srovnání s individuálním pojištěním vyplatí.
Proč by se to nemělo vyplatit?
Uzavření pojistné smlouvy na flotilové pojištění se musí řešit zvlášť. Pro podnikatele je určitě jednodušší, když přijde do autosalonu a odjede s autem, které už je individuálně pojištěno. V případě flotily se ještě musí sejít se zástupcem pojišťovny, dojednat podmínky, podepsat smlouvy.
Podle čeho se počítá pojistné u flotil?
Nepoužíváme segmentační kritéria jako u individuálního pojištění. Pojistné závisí na tom, jak je flotila velká, jaká je její struktura, kolik je tam osobních aut, nákladních aut, autobusů. Záleží i na odvětví, v jakém firma podniká. Máme zvláštní sazby pro zemědělské podniky, pro pojištění tahačů a pro další předměty podnikání. Teď máme deset sazeb pro různá odvětví.
Liší se nějak likvidace pojistných událostí od toho, na co jsou podnikatelé zvyklí z individuálních pojistek?
V zásadě ne. Ale u velkých flotil se snažíme likvidaci centralizovat, aby se k jednomu zákazníkovi nedostal pokaždé jiný likvidátor škody. Důležité je, aby likvidátor znal situaci dané firmy, jaké škody u ní vznikají, a aby likvidace těchto škod byla rychlá. Protože u flotil s vyšším pojistným, třeba u tahačů, je důležité rychlé plnění. Proto u některých typů flotil máme likvidaci přizpůsobenou potřebám zákazníka. Jinak se k tomu chováme stejně jako k likvidaci v rámci individuálního pojištění.
Náměstkem České pojišťovny pro SME obchod se Petr Lehký (42) stal 1. ledna 2011. Šlo o novou pozici, která do té doby v České pojišťovně neexistovala. Petr Lehký je zodpovědný za řízení a rozvoj distribuční sítě pro malé a střední firmy. Do ČP přišel ze společnosti Škoda Auto, kde pracoval jak v mateřské společnosti v Mladé Boleslavi na pozici ředitele pro prodej automobilů pro Českou republiku, tak i ve Škoda Auto Slovensko, kde působil na pozici ředitele prodeje nových automobilů na Slovensku. Předtím působil ve společnostech ŠkoFIN a GE Money Multiservis.
