V Evropě trvá inovační cyklus čtyři až šest let a brzdí jej administrativní bariéry
Nemíním vstoupit do současné diskuse, skončí-li hospodářská krize sama od sebe, nebo proto, že v ni přestaneme věřit, či zda její konec urychlí prozíravé zásahy politiků. Namísto toho připomínám, že jednou skončí a že je třeba na to být připraven.
Zdravé hospodářské základy
Jako severomoravský politik a bývalý hejtman Moravskoslezského kraje konstatuji, že tento region je připraven poměrně dobře. Podniky v něm byly od devadesátých let drasticky restrukturalizovány. Tato restrukturalizace sice možná zlikvidovala i ty, které mohly přežít, ale především si vynutila modernizaci, nové technologie. Podobným směrem se vydali i noví investoři se svými projekty – poté, co zjistili, že v regionu jsou zkušenosti i kapacity a že se pokročilo v rozvoji infrastruktury. Proto mají na Ostravsku a v jeho okolí nejen velké, ale i střední a malé firmy zdravé hospodářské základy. A mnohé z nich se naučily hledat místo nejen na domácím, ale i zahraničním trhu. Nebude-li krize trvat příliš dlouho, moderní vybavení jim přinese konkurenční výhodu.
To však nestačí. Proto na stejný problém nahlížím i jako politik ODS. Tato strana ví, že aby bylo co rozdělovat, musí především fungovat ekonomika. Proto usiluje o maximálně možné zdroje pro vědu a výzkum – pro vysoké školy a aplikovaný výzkum. Podniky jsou sice kapacitně i technologicky připravené, ale bez spolupráce s vysokými školami a bez rychlého zavádění výsledků základního výzkumu do praxe jim bude připravenost málo platná. Po krizi se nebude prodávat staré zboží – všichni budou chtít znovu růst a potřebovat moderní výrobky s vyšší úrovní automatizace. To podniky samy nezvládnou.
Průmyslové centrum
Určitě chceme získat nějakou část z více než sta miliard dolarů na připravovanou rekonstrukci energetiky v Rusku. Máme sice s jadernou energetikou mnoho zkušeností, ale inženýři stárnou a není jisté, zda nadále budeme mít co nabídnout. Bez aplikovaného výzkumu budeme možná ve strojírenských firmách svařovat jednotlivé díly. Nedokážeme však využít moderní materiály, řídící prvky, projektovat a budovat složité systémy.
Hrozí-li v tuto chvíli, že až 80 procent z téměř 60 miliard korun Operačního programu Věda a výzkum pro inovace (VaVpI) skončí v České akademii věd, tak jde o cestu opačným směrem. Základní výzkum, čistá věda, je významné odvětví a těší nás, pokud se občas objeví výsledky nějaké vědecké práce. Chybějící aplikovaný výzkum však znamená, že podniky, které se na něm nemohou podílet, musejí nakupovat drahé licence na moderní výrobky v zahraničí, aby se udržely na trhu.
Aplikovaný výzkum není možný bez továren. Ty však jsou v Moravskoslezském kraji, nikoli v Praze, která je především administrativním, obchodním a finančním centrem. Ten je oproti ní přirozeným průmyslovým centrem a má předpoklady chopit se inovačních aktivit prakticky ve všech průmyslových oborech.
Zaostávání
Inovační cyklus nejen v ČR, ale i v celé Evropě trvá čtyři až šest let, v USA a Japonsku však polovinu této doby. Japonci a Američané proto dokážou rychleji zavádět do praxe objevy základního evropského výzkumu, na čemž vydělávají. To je třeba podporou aplikovaného výzkumu zlepšit. Možnost podílet se na takové práci by pak mohla být dosud chybějícím motivem pro studium na technických vysokých školách. Důsledkem nedostatku technických pracovníků, jenž je letitým a narůstajícím problémem, je hrozba přerušení mezigenerační výměny zkušeností.
Nyní nabídnu na stejné téma pohled kandidáta na poslance Evropského parlamentu (EP). Podpora inovací je mým tématem už několik let a platí to i pro volební kampaň. A chtěl bych se mu věnovat i v EP ve výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE). Inovační cyklus brzdí v Evropě mnoho administrativních bariér. Různá ověření, potvrzení a certifikáty jsou jedněmi z důvodů zmíněného zaostávání za Japonskem a USA. Jejich odstraňování bych se chtěl v EP věnovat.
