Bez byznys plánu, z čistého nadšení a tak trochu z ruky do huby. Přesně tímto způsobem se podle spoluzakladatelů Petra Bartoně a Ondřeje Fatky rodila konzultačně-technologická firma Lundegaard soustředící se na vývoj inovativních softwarových nástrojů.
Když jejich podnik před 25 lety začínal, měl český internet sotva 300 tisíc uživatelů. I proto se zpočátku rozhodli zabývat se ,obyčejným‘ vyvářením webů. „Jen tak z legrace“ zkusili vytvořit stránky pražského baru Al Capone, kam chodili na pivo. K tomu navíc vyhráli i tendr na web Staropramenu.
„Nechtěli jsme dělat jen webové stránky o druzích piv a jeho historii. Chtěli jsme to pojmout zábavně, proto jsme vymysleli prvního avatara, který komunikoval s návštěvníky a odpovídal na jejich dotazy. Místo umělé inteligence na druhé straně ale tehdy seděl skutečný člověk,“ vzpomíná Bartoň. S kolegou se pak návštěvníky webu snažili zaujmout třeba také interaktivní hrou v podobě hokejové extraligy.
K zakázkám nakonec přibyla i digitalizace analogového světa, a to konkrétně v rámci spolupráce s Barrandovskými studii, která se posléze ukázala jako stěžejní. Právě v prostorách filmových ateliérů se totiž dal dohromady tým, jenž později stál za vznikem společnosti Lundegaard jako takové.
Mezi nejlepšími na světě
Fakt, že se firma, jež aktuálně vedle Česka působí i na sousedním Slovensku a ve Velké Británii, formovala v době, kdy byl pro většinu Čechů internet ekvivalentem španělské vesnice, vnímají oba zakladatelé zpětně jako výhodu. „Stojíte u zrodu něčeho nového a umíte to ovládat, takže jste před ostatními o dvě lekce napřed,“ říká Bartoň a dodává, že v současné době firma odbaví stovky projektů za rok.
Rozdíl je snad jen v tom, že zatímco zpočátku se zabývala ,obyčejnou‘ tvorbou webů, dnes pomáhá ostatním především s digitální transformací. A je v tom velmi úspěšná, což ostatně dokládá i fakt, že ji platforma Pangea.ai zařadila mezi top sedm procent světových společností působících v oblasti softwarového vývoje.
Že si o oněch stovkách kontaktů mohli Bartoň s Fatkou během devadesátek nechat leda zdát, tehdy neřešili. Místo toho přemýšleli, jak internet využít k ulehčení běžných činností, jako je třeba chození na poštu. V tomto duchu koneckonců pokračují dodnes. „Čím dál tím víc jsme si uvědomovali, že je naším posláním osvobozovat lidi od toho, aby se museli přizpůsobovat otevírací době,“ konstatuje Bartoň. Se svým byznysovým partnerem v otázce ulehčení a digitalizace vyzdvihuje kromě mobilních dat či cloudu třeba bankovní identitu (BankID), tedy zabezpečenou digitální identitu, kterou lze využívat například ke komunikaci s úřady.
Formovali digitální prostředí
Jako jedněm z prvních v oboru se oběma podnikatelům naskytla jedinečná příležitost. Měli možnost podílet se na formování českého konzultačně-technologického prostředí. Oproti současným firmám podobného typu měli navíc výhodu minimální konkurence. „Dnes máme na trhu etablované velké hráče, takže pokud se nějaký startup rozhodne jít stejným směrem a nepřinese nic nového, bude to mít hodně těžké,“ uvádí Fatka.
Nové věci se v dnešní zrychlené době navíc rychle stávají standardem, kterému se firmy, mají-li mít šanci na úspěch, musejí přizpůsobovat. Bartoň jako příklad uvádí současný boom kolem chatbotů, v návaznosti na něž vznikne v blízké budoucnosti mnoho startupů, které budou produkovat automatizovaný obsah.
„Ty příležitosti tu jsou, ale konkurence je okamžitá. Žijeme v instantní době. Když si Elon Musk uprdne, ví to do sekundy celý svět,“ konstatuje s nadsázkou Bartoň, jenž vzpomíná na období před 25 lety, kdy byla otázka inovací mnohem zdlouhavější. „Novinky týkající se digitálních technologií si člověk přečetl v předplaceném měsíčníku, který přišel z Londýna. Na základě toho si pak řekl: ,To je super, uděláme to i u nás‘,“ loví v paměti.
Software nad zlato
K přizpůsobení se instantně smýšlejícím a ,pohodlnějším‘ zákazníkům tlačí Lundegaard dle Bartoně i již zaběhlé firmy. Zpočátku to byly třeba ty z oblasti telekomunikace a financí, postupně ale zacílili i na hráče z dalších segmentů: „Dnes se ,software housem‘ stává více či méně každá větší firma. Těch věcí, které je z hlediska technologií nutné změnit, aby mohly firmy ve vztahu k zákazníkům lépe fungovat, je tolik, že se vyplácí držet softwarový tým uvnitř.“
Nicméně, navrhnout a vyvinout technologické řešení jednotlivým podnikům pomůže i přímo Lundegaard. Ať už jde o zmíněnou bankovní identitu, prostředí pro hlasové ovládání, cloudové platformy, nebo třeba ony inteligentní chatboty. Zkrátka a dobře vše, co uživatelům zjednoduší život.
Ve snaze učinit řešení opravdu účinné je podle zakladatelů zapotřebí, aby kromě takzvané špičky ledovce, kterou může představovat například uvedený chatbot, správně pracovaly i části ,ukryté pod hladinou‘. „Aby mohly být firmy plně digitální, je někdy třeba změnit celou její kulturu,“ upozorňuje Fatka s tím, že obecně platí pravidlo, že čím zakotvenější společnost, tím ,zažranější‘ starý systém. „Pak je na nás, abychom jí poradili, kde ho odlehčit, aniž by musela začít od začátku,“ doplňuje Bartoň.
A tak zatímco technologické startupy s digitalizací nemají problém, starší firmy častěji zůstávají v zajetých kolejí. To se však podle spoluzakladatelů změní spolu s tím, jak bude na pracovním trhu přibývat mladá krev a starší zaměstnanci budou naopak odcházet do důchodu.
Německo jako odstrašující příklad
Pokud jde o rychlost digitalizace na zdejší firemní scéně, tu oba podnikatelé vnímají jako pomalejší, než by si přáli. Přesto je Česko v tomto ohledu na dobré cestě a v některých odvětvích, jako je třeba bankovnictví, dokonce i napřed. Tedy minimálně ve srovnání s některými dalšími evropskými zeměmi. Jako ,odstrašující‘ příklad uvádějí spoluzakladatelé Německo, kde se proces založení bankovního účtu stále neobejde bez zdlouhavé byrokracie.
Za standard dnes oba pánové považují také zapojení pokročilého strojového učení. Ale pokud jde o umělou inteligenci jako takovou, tu v Česku zatím využívá jen minimum firem. „Pocitově tak pět procent,“ přibližuje Bartoň.
Ačkoli by digitalizace pro podniky měla být do budoucna jednou z priorit, je nutné podotknout, že ne všechny segmenty jsou k takové změně vhodné. To ostatně dokázal i covid, během něhož se řada firem přesunula na vzdálený režim. Právě v této kritické době se podle zakladatelů potvrdilo, že v některých případech je lidský kontakt přímo nezbytný. Příkladem mohou být třeba workshopy či brainstormingy pracovního týmu.
„K průniku myšlenek, které vedou k rozřešení něčeho důležitého, ve firmách často dochází v kuchyňkách nebo na obědech, kdy se mezi sebou kolegové baví a ukazují si různé pohledy. To je něco, co ve vzdáleném režimu prostě nejde. A když ano, je to velmi obtížné,“ uzavírá Bartoň.
