Firemní letáky, vizitky, billboardy a jiné propagační materiály mohou být označeny za pirátské a vést i k soudní žalobě – a to i v případě, že za ně majitelé řádně zaplatili. Porušení autorského práva se mohou firmy dopustit nelegálním užíváním elektronických písem, takzvaných fontů. V Česku se zatím případy porušování práva k písmům řeší mimosoudní dohodou. Větším firmám by v případě policejní razie hrozily statisícové, či dokonce milionové náhrady škod.
Firma si objedná grafické práce související například se změnou firemní identity. Grafické studio dodá zakázku perfektně zpracovanou, ale již kupujícího neupozorní, že pro dodané písmo je třeba zakoupit licenci. Firma se tak stává majitelem grafiky, která porušuje práva majitelů písem. Tvůrci či držitelé práv k fontům se často o nelegálním užívání jejich písem dozvědí až od policie. Ta při raziích iniciovaných nejčastěji na základě udání narazí kromě nelegálního softwaru, hudby či filmů i na nelegální fonty. Při vyčíslování škody postupuje policie obdobně jako u jiných autorských děl.
Někteří tvůrci písem však narážejí na neoprávněné užívání jejich děl i nahodile. Každý font má nezaměnitelný rukopis a profesionál pozná, že se jedná o písmo z jeho studia. Vývoj písma přitom zabere desítky měsíců práce. Na to navazuje dlouholetá podpora písma, která zajišťuje korektní zobrazování v různých programech, zejména sazečských – takzvaných DTP programech.
Řadu písem získávají uživatelé jako součást již zakoupených aplikací – kancelářských typu MS Office či grafických nebo publikačních, například InDesign od firmy Adobe. Mnoho fontů se však do počítačů dostane nelegální cestou, nejčastěji z internetu. Málokdo totiž ověřuje legální možnosti užívání takových fontů a jejich původ. Podobně jako u softwaru je účinnou obranou proti nechtěnému pirátství získávání fontů pouze z autorizovaných zdrojů – rozhodně doporučuji se vyhnout anonymním výměnným sítím či torentům.
Nejvíce se pirátství objevuje ve firmách, v nichž se dodržování licenčních podmínek nehlídá. Nejčastějším prohřeškem je užívání písma ve více počítačích, než opravňuje licence. Rovněž není možné písmo zapůjčit například grafickému studiu. Pokud designér nevlastní licenci pro potřebné písmo, musí si ji zakoupit, byť dané písmo potřebuje jen pro jedinou zakázku. Zákazník by se poskytnutím písma designérovi dopustil porušení práva. Podobně by ohrozil designér klienta, pokud by ho neupozornil, že písmo použité v navrhovaných tiskovinách je licencované a je třeba uzavřít licenční smlouvu s vlastníkem práv.
Licenci k užívání písma poskytují buď sami tvůrci, například společnost stormtype.com, nebo jejich zástupci, kteří jsou vykonavateli práv tvůrců. Z těch větších to jsou v Česku například společnosti Adobe, Corel či Monotype Imaging.
V Česku se podle informací protipirátské organizace BSA zatím případy porušování práva k písmům daří řešit mimosoudní dohodou. Firmy téměř bez výjimky na upozornění na porušování práva reagují okamžitým nákupem patřičných licencí a obvykle souhlasí i s částkou odškodnění. Pokud by se autoři nelegálně užívaných písem začali aktivněji domáhat svých práv, hrozily by tuzemským firmám statisícové, či dokonce milionové náhrady škod. To se týká zejména firem, v nichž se fonty mohou neoprávněně užívat v mnoha firemních počítačích.
Například britská společnost Campden Publishing tvrdila, že používá pouze jeden druh písma. Důkladný audit však odhalil
11 tisíc různých fontů v celkové hodnotě přesahující 3,3 milionu korun. Pro mnohé české firmy by mohla mít policejní prohlídka obdobně zdrcující výsledek.
