Málokdy se stává, že je volič svědkem politické sebevraždy ještě v době kampaně. Prezidentský adept Pavel Fischer se aktuálně jedné takové dopustil. Odpusťme si trapný okamžik vysvětlování, kdo Pavel Ficher je a že někdo toho jména vůbec kandiduje, a pojďme se podívat na to fatální marketingové selhání, které se jeho jménem zapíše asi jako jediný bod do kroniky letošní prezidentské kampaně.
Nebudeme si nalhávat, že v kampani sledujeme selhání favorita. Podle průzkumů pana Fischera 60 procent voličů nezná a to se těch zbylých ještě nikdo neptal, jestli si ho náhodou nepletou s tím minulým neúspěšným kandidátem, statistikem a dočasným premiérem.
Z toho tedy vychází, že Fischerův elektorát je dost malý a o to víc by si ho měl hýčkat. Protože kdo o Pavlu Fischerovi nějaké povědomí měl, věděl, že je nositelem mixu slušnosti, noblesy, diplomatických schopností, havlovských tradic a tak dále. Tedy postavit na téhle malé části voličské společnosti (navíc v konkurenci ostatních kandidátů) vlastní úspěch, je velmi těžká výzva.
O volbě prezidenta čtěte více v rubrice Prezidentské volby 2018:
Hádej, kdo přijde na debatu
Kdo vyráží do souboje o Hrad? Podívejte se na seznam prezidentských kandidátů
Fischer se toho ale nebál a na jedné zapadlé debatě v Katolickém domě v Blansku pustil fantazii na výlet. Prohlásil, že pedofily nebo homosexuály, kteří žijí v partnerství, by nikdy nejmenoval ústavními soudci. Pokud jako kandidát cílíte na posluchače Ortelu a voliče Tomia Okamury, je to vlastně očekávaný výrok. Jenže když bojujete o každý hlas z tábora, který chce zvítězit nad lží a nenávistí, je to průšvih a dobrý důvod k tomu z kampaně odstoupit a dál zbytečně neutrácet peníze svých sponzorů.
Čtěte rozhovor s Mirkem Topolánkem:
Topolánek: Babiše se nebojí jen blázen
Navíc když PF své stanovisko obhajoval, v podstatě potvrdil, že je dobré ho nevolit. V reakci na kritiku napsal, že „ústavní soudce by neměl reprezentovat vlivovou skupinu, která současně usiluje o úpravu právních poměrů, a to kvůli možnému střetu zájmů“. Tedy tvrdí (s odkazem na okolnosti vzniku téhle lapálie), že homosexualita uvádí soudce automaticky do střetu zájmů, protože co kdyby spolurozhodoval (spolurozhodovala) o adopci dětí párů stejného pohlaví. Nebo ještě hůře, že homosexualita způsobuje u soudců „jiný“ pohled na právo, který by neměla slušná společnost připustit.
Fischerova konstanta
Tohle je opravdu skvělý pohled hodný poukázání na podobné příklady. Tedy je to tak, že majitel bytu také nemá na ÚS co dělat, protože co kdyby rozhodoval něco o nájmech nebo sociálním bydlení? A člověk, který vedle práv vystudoval i medicínu také ne, protože co kdyby rozhodoval o poplatcích ve zdravotnictví? Pokud budeme používat tuhle Fischerovu konstantu, každý je nějak ve střetu zájmů a ve finále by to znamenalo, že nikdo by nemohl rozhodovat o ničem. Proto tady máme zákon o střetu zájmů a neslučitelnosti některých funkcí. Ten typů střetu definuje několik a, Pavle Fischere div se, sexuální orientace mezi ně nepatří.
Průzkum: Zeman jasně vede, druhé kolo s Drahošem by ale bylo vyrovnané
Na vysvětlenou uveďme, že PF dostal na tuto oblast v Katolickém domě dotaz od tazatelky a chtěl se zřejmě svoji odpovědí přizpůsobit prostředí. Jenže neexistuje nic jako neveřejná debata s kandidátem na prezidenta a tady nastala ona marketingová chyba. Všechno se dostane ven. A jeho následná obhajoba? Další průšvih.
Jestli má Fischer kolem sebe něco jako marketingový tým, zřejmě se teď jeho členové brodí po kanceláři po kotníky ve svých vyškubaných vlasech. Protože tenhle kandidát je u svých voličů odepsán. Schválně, kdo bude další.
Přečtěte si další komentáře autora:
