Dát si fish and chips je při návštěvě britských ostrovů nutnost. Smažená čerstvá ryba s hranolky zalitými octem, podávaná ze stánku v novinovém papíře, se stala tradičním symbolem místní kuchyně. A teď také nedostatkovým zbožím. Většinu ryb totiž britští kuchaři nakupovali z Ruska a olej do fritéz pro změnu odebírali z Ukrajiny. Když se k tomu připočítá, že se po brexitu snížila i britská arktická kvóta na lov tresky obecné, vznikne zapeklitá situace.
Inflace na ostrovech se šplhá k devíti procentům, což je nejvíc ze všech států G7 a také nejvíc za posledních 40 let v zemi. V případě tresky, která se mezi britskými gurmány těší největší oblibě, vyletěla cena za poslední rok o tři čtvrtiny, zatímco olej zdražil o 60 procent. Mimoto navíc stoupají i náklady na brambory a mouku na těstíčko, a tak stánkaři, jako je Bally Singh ze západního Londýna, počítají každou penci. Zákazníci totiž také šetří a jídlo z restaurace si často odpustí jako první. Podle analytiků jsou dokonce obyvatelé ostrovů pesimističtější než jejich pevninské protějšky, protože Bank od England sotva zvládá krotit životní náklady.
Prodejci se dovolávají pomoci od státu, a tak premiér Boris Johnson s hranolkem v ruce prohlásil, že „z pandemie uplácá nové těsto“. Mluvčí ministerstva pro životní prostředí, potraviny a záležitosti venkova zase uvedl, že „úzká spolupráce s průmyslníky včetně Národní federace rybářů pomůže zmírnit výzvy, kterým čelíme“. Nicméně podle dat insolvenční společnosti Company Debt třetině stánkařů stále hrozí vážné finanční problémy. „Denně mi telefonují lidé, kteří se obávají, že zkrachují,“ řekl agentuře Reuters prezident NFR Andrew Crook.
Co když nikdo nepřijde
Singh letos prodává tresčí filé se smaženými bramborami za 9,5 libry (275 korun), což je skoro o dvě libry víc než před rokem. Kuchař ale tvrdí, že kdyby sečetl všechny náklady a nastavil prodejní cenu férově, dostane se na 11 liber (320 korun). Proto začal do nabídky zařazovat i levnější štikozubce. „Zjišťujeme, že je těžké cenami konkurovat řetězcům rychlého občerstvení, a tak nám ubývá zákazníků a prodeje klesají,“ komentuje podnikatel. „Jenže i když nikdo nepřijde, musíme celý den udržovat olej horký,“ vysvětluje s tím, že cena plynu napájejícího sporák je čím dál vyšší.
Lidé v Británii začínají mít hluboko do kapsy. Do ulic se vypravuje nakupovat o 15 procent méně potenciálních zákazníků než před pandemií, což dopadá i na prodejce občerstvení. „Očekáváme, že spotřebitelé a domácnosti přehodnotí, za co utrácejí, a případně to omezí,“ uvádí Yael Selfinová, hlavní ekonomka KPMG UK.
Na zdražování si stěžují i obyvatelé přímořského městečka Swanage na jihu Anglie. Paula Williamsová, šestašedesátiletá pečovatelka z Weymouthu, reportérovi z Reuters před jedním obchodem s fish and chips sdělila, že 11 liber za jedinou porci prostě nedá. „Kdyby nás šlo pět nebo šest, tak už se najíme levněji i v restauraci,“ dodává.
Už žádné ruské ryby
Ryba s hranolky platila mezi Brity celých 160 let od svého vynalezení za pokrm chudých. Ostrované nikdy nebojovali s nedostatkem tresek, které se daly lovit v mořích všude okolo. Dokonce ani během světových válek se fish and chips jako jedno z mála jídel nemuselo prodávat na příděl. Stánek páchnoucí octem a olejem se dosud nachází v každém městě, jako místní folklor.
Změnit by to mohl brexit. Od vystoupení Londýna z Evropské unie, k němuž došlo v únoru 2020, snížila sedmadvacítka podle rybářské společnosti UK Fisheries Britům lovecké kvóty na tresku postupně asi o 40 procent. Pro mořské ryby se navíc většinou pluje do vod v těsném sousedství Norska, ale i Ruska, což nejistotu jen zvyšuje. V březnu pak britská vláda uvalila v rámci sankcí na ruské ryby 35procentní clo.
Poté, co Putinova invaze zdražila energie, stouply náklady na lov i na následné zpracování masa včetně provozu bufetů. Na ně navíc dopadl i nedostatek oleje a hnojiv, která jsou stěžejní hlavně pro pěstování obilovin na mouku. Zástupci země se snaží vyjednat nahrazení ukrajinských slunečnic zvýšením dodávek řepkových semen z Austrálie, přičemž spoléhají na tamější silnou sklizeň.
Jenže Britové se obávají, že i tak ztratí část svého kulturního dědictví. Třiasedmdesátiletý Malcolm Petherick si ve Swanažském bistru koupil dvě porce. „Dal jsem za ně 23 liber (666 korun). Která rodina si to může dovolit?“ ptá se trefně na závěr.
