Menu Zavřít

Fiskální politika je základním nástrojem hospodářské politiky státu. Zabývá se příjmy i výdaji

13. 9. 2023
Doba čtení: 3 minuty
Autor: Depositphotos

Spolu s politikou monetární představuje fiskální politika jeden ze základních nástrojů, které slouží k ovlivňování ekonomiky státu. Fiskální politika se zabývá příjmovou i výdajovou stránkou rozpočtu, přičemž mezi její cíle patří především utlumení výkyvů hospodářského cyklu a zachování ekonomického růstu.

Co je fiskální politika

Fiskální politika představuje jeden z hlavních nástrojů hospodářské politiky. Zabývá se jednak příjmovou stránkou rozpočtu, do které spadají daně, cla a sociální pojištění, ale také stránkou výdajovou. Slovo fiskální pak vychází z latinského fiscus, což původně znamenalo košík, ale později se stalo označením pro státní pokladnu.

Fiskální politika je vlastně zaměřená na ovlivňování ekonomiky prostřednictvím veřejných rozpočtů. Nositelem fiskální politiky je vláda. Ačkoliv pak bývá fiskální politika státu někdy označována jako rozpočtová, nejedná se tak docela o synonyma. Hlavní funkce fiskální politiky jsou zejména stabilizační a stimulační. Rozpočtová politika se zabývá spíše alokací a redistribucí zdrojů.

Cíle fiskální politiky

Uplatňováním fiskální politiky se sleduje hned několik základních cílů:

  • tlumit výkyvy hospodářského cyklu,
  • zachovat ekonomický růst spolu s vysokou zaměstnaností,
  • pomáhat zachovat stabilní cenovou úroveň.

Fiskální a monetární politika

Kromě fiskální politiky představuje důležitý nástroj hospodářské politiky státu i takzvaná monetární politika, která je v režii centrální banky. Monetární politika se zabývá hlavně inflací (mírou inflace) a stabilitou měny. Jejím cílem je tedy udržet co nejstabilnější ceny služeb a zboží.

Monetární i fiskální politika se navzájem ovlivňují, ačkoliv fungují odlišně. Zejména v dobách krize je proto velice důležité, aby byla jejich interakce správně koordinovaná.

Dělení fiskální politiky

Fiskální politiku je možné vést dvěma základními způsoby, které se odvíjí od cílů hospodářské politiky a fáze hospodářského cyklu:

  • expanzivní fiskální politika – podporuje agregátní poptávku, orientuje se na růst výkonu ekonomiky, v praxi jde o zvyšování výdajů státu nebo snižování čistých daní,
  • restriktivní fiskální politika – omezuje nebo snižuje agregátní poptávku, orientuje se na pokles výkonu ekonomiky, v praxi jde o snižování výdajů státu či zvyšování čistých daní.

Většina moderních států dnes pracuje spíše se schodkovým státním rozpočtem. Expanzivní fiskální politika pomáhá v dobách regrese nebo stagnace ekonomiky. Zvýšení vládních výdajů a snížení daní může pomoci s nastartováním růstu ekonomiky.

K restriktivní fiskální politice se vlády uchylují jen ve specifických případech. Většinou jde o období s velmi vysokou inflací a o situace, kdy je potřeba omezit přehřátí ekonomiky. Restrikce zahrnují snížení vládních výdajů nebo zvýšení daní.

V literatuře je možné narazit i na neutrální fiskální politiku, která pracuje s naprosto vyrovnaným státním rozpočtem. Jde však o ideál, se kterým se v reálném světě setkáváme jen málokdy.

Nástroje fiskální politiky

  • Vestavěné stabilizátory – stabilizující prvky, které působí dlouhodobě a automaticky,
  • diskreční politika (záměrná opatření) – jednorázová nebo krátkodobá opatření, která doplňují vestavěné stabilizátory.

Vestavěné stabilizátory působí po zavedení zcela automaticky, nevyžadují pak už žádná rozhodnutí státních orgánů. Patří mezi ně:

  • progresivní daň z příjmů,
  • pojištění v nezaměstnanosti a sociální transfery,
  • subvence do zemědělství,
  • státní výkup zemědělských přebytků.

Diskreční opatření se používají s ohledem na aktuální ekonomickou situaci státu. Jedná se v podstatě o doplněk k vestavěným stabilizátorům. K jejich uskutečnění je nutný jednorázový souhlas státního orgánu. Jde například o:

  • změny daňových sazeb,
  • změny sazeb sociálního pojištění,
  • změny ve struktuře výdajů státního rozpočtu.

Tyto změny se poté promítnou do velikosti hrubého národního produktu (HDP).

FIN25

K čemu se využívá multiplikátor fiskální politiky

Takzvaný multiplikátor fiskální politiky (případně fiskální multiplikátor) je speciální veličina, která ukazuje, jakým způsobem se nástroje fiskální politiky projeví na HDP dané země. Hodnota fiskálního multiplikátoru se obvykle pohybuje v intervalu 0–1.

Vůbec nejčastěji se měří okamžité fiskální multiplikátory, které měří vliv změn rozpočtového schodku na HDP v jednom roce. O něco obtížnější je zjištění kumulovaného multiplikátoru, který reflektuje vliv na HDP v řádu několika let.

  • Našli jste v článku chybu?