Flek na sto

Klaus se možná pokusí přehrát Paroubka i Topolánka

K pátému pokusu o zvolení předsedy Poslanecké sněmovny přišla minulý pátek většina lídrů parlamentních stran v dobré náladě a s úsměvem na tváři. Výsledek je opět k pláči. Dva měsíce po parlamentních volbách se z hlediska ústavy česká politická scéna nepohnula ani o píď kupředu. V každém jiném podniku by zaměstnanci za takovou efektivitu práce dostali bez milosti vyhazov. Probíhá sice ustavující schůze sněmovny, ovšem ta nadále nemá žádné vedení, a co se týče nové vlády, prezident zatím sestavením kabinetu nikoho nepověřil. Šéf ODS Mirek Topolánek stále dělá jen neoficiální sondáž.

Už ani komunisté…

V tajných volbách na šéfa sněmovny nakonec kandidoval pouze lidovec Jana Kasal, když sociální demokraté svého „koně“ Lubomíra Zaorálka na poslední chvíli stáhli, stejně jako to udělali o týden dříve. Kasal získal v obou kolech sto hlasů od všech členů pravozelené trojkoalice. To však nestačilo, ke zvolení by potřeboval minimálně ještě jeden hlas z tábora levice. Nejen ČSSD, ale i KSČM tentokrát sáhla k osvědčenému zajišťovacímu instrumentu, který případného vnitrostranického zrádce spolehlivě paralyzuje. Poslanci si sice hlasovací lístky vyzvedli (aby nesnížili volební kvórum), do urny je však už nevhodili. K této taktice levice přistoupila, přestože poslanec Zdeněk Jičínský před hlasováním sebevědomě prohlásil, že pokud trojkoalice čeká na přeběhlíka, je to jako čekání na Godota. Z „jidášů“ mají strach všichni, přitom zrada a přechod ke konkurenčnímu bloku by za současné situace mohla být chápána i jako velký státnický čin. Česká politická scéna je zabetonována jako nikdy předtím, ač Topolánek o týden dříve optimisticky hovořil o průlomu. Šéf ČSSD Jiří Paroubek je podle přímých účastníků jednání přesvědčen, že čas hraje pro něj. „On se naučil při těch jednáních používat takové gesto - už to ani nevyslovuje, jenom naznačuje - beze mě si hoši ani ruce neumyjete! Říká také, tak se předveďte, kde máte tu většinu, kde máte ty hlasy? Je v tom kus škodolibosti, přičemž mi tam chybí odpovědnost za nefunkčnost ústavních institucí. Paroubek má jediný cíl, jedinou motivaci – chce, aby dostal šanci sestavit vládu, ten svůj vytoužený pokus, “ uvádí na adresu sociálnědemokratického předsedy jeden z lídrů stran trojkoalice. „Kdyby bylo po mém a já byl Klaus, tak mu jej asi dám, ať si na něm vyláme zuby,“ dodává. Paroubek v pátek přitvrdil, když prohlásil, že považuje koaliční projekt za mrtvý a jeho strana jej nepodpoří. To ovšem ještě nic nemusí znamenat. V minulých týdnech padala celá řada kategorických výroků, přičemž vzápětí byla popřena.

Předčasné volby už nejsou tabu.

Všichni ale cítí, že něco zásadního se už musí stát. Veřejnost je z faktické nečinnosti volených zástupců rozlícena. Čeká se hlavně na reakci prezidenta Václava Klause. Ten chtěl po Mirku Topolánkovi, aby jej na začátku srpna informoval, jak je s vyjednáváním o vládě daleko. Šéf občanských demokratů by hlavu státu měl navštívit ve středu. Co mu asi oznámí? Jak sám Topolánek řekl, země se pomalu přibližuje k předčasným volbám. Nadále je prý ale ochoten jednat, nové volební klání bere jen jako krajní řešení. Dobře to rozhodně nevypadá. Naprázdno vyšla i nabídka koalice, že výměnou za toleranci ze strany ČSSD si do svého vládního programu vloží kompletní seznam deseti cílů ČSSD, jak je Paroubkova strana prezentovala před volbami (viz seznam). Přestože to na první pohled vypadá jako dobrý žert (socialisté to za vtip označili), ukazuje se, že na pojmenování základních problémů této země se straničtí vůdcové dokážou bez větších problémů shodnout. Samozřejmě záleží na metodách, které k nápravě chtějí použít. Jinak asi bude chtít s nezaměstnaností a zadlužeností země bojovat socialista Zdeněk Škromach, jinak hlavní autor ekonomického části programu ODS Vlastimil Tlustý.

Opozice? Nepřichází v úvahu.

Právě Tlustý, šéf poslanců ODS a kandidát na ministra financí, soudí, že bezvýslednost jednání je zřejmě dána přesvědčením ČSSD, že stačí vydržet a vláda jim nakonec spadne do klína, přestože ve volbách prohráli. „Paroubkovi se podařilo celou sociální demokracii přesvědčit, že původní projekt vlády ČSSD s podporou komunistů bude nakonec naplněn. Oni ve skutečnosti nechtějí jednat nejen o navržené koaliční vládě, ale ani o toleranci pro menšinovou vládu ODS a velká koalice je pro ně spíše nouzovým řešením. Počítají s tím, že až dostanou šanci sestavovat kabinet, chybějící hlas či dva si jednoduše dokoupí. Přesně ve stylu podniku RaJ (kde Paroubek kdysi dělal ekonomického náměstka - pozn. redakce),“ říká poslanec ODS. „Proto z nich nedostaneme žádné podmínky, za nichž by byli ochotni tolerovat jakoukoli naši vládu. Už se totiž vidí, jak mají osmnáct ministrů a nemusí se s nikým bavit,“ dodává Tlustý.
Podle Tlustého bylo řešení patových situací po volbách 1996 a 1998 podmíněno zcela jiným přístupem rozhodujících aktérů. V roce 1996 si Zeman spočítal, že je pro něj nejlepším řešením jít do opozice. Podobně v roce 1998, kdy existovalo ještě dalších pět variant možného postupu vyjednávání, se Václav Klaus rozhodl, že je pro ODS výhodnější být v opozici a nic už s ním nehnulo. Paroubek ale odchod do opozičních lavic zcela jasně vyloučil. Oprávněnost Tlustého úvah dokládá jistě i přístup ČSSD k jednáním. Zatímco na veřejnosti hovoří Paroubek o nutnosti jednat o programu, k jednání minulou středu přišli jeho vyjednavači jen s nabídkou, že místo Lubomíra Zaorálka si může ODS vybrat jiného socialistu, a s tím, že ČSSD přestane usilovat o post předsedy výboru pro obranu a bezpečnost. O programových podmínkách ani slovo.

Hledá se Tošovský.

Vítěz voleb chce vládnout a druhý v pořadí také, ani jeden z nich o opozici neuvažuje. Proto se svádí tak dramatická bitva o předsedu sněmovny. To je osoba, která rozhodne, kdo v tomto souboji vyhraje. Rozhodnout mohou komunisté. „Musí si rozmyslet, zda Best of Paroubek je pro ně totéž, jako Best of KSČM. Zaznamenali nějaký volební výsledek a mohou z toho vyvodit určité závěry,“ poznamenává Tlustý.
Takhle pojatý konflit lze ale sotva řešit jednáními, z nichž každé jen vyvolá další emoce. Prezident minulý týden poprvé připustil vznik nepolitické vlády. Tato varianta je ve hře, protože rychlé předčasné volby, ač se o nich hovoří, si ve skutečnosti nepřeje nikdo. Klaus by se paradoxně pustil do projektu, který ostře odsuzoval v roce 1997, kdy předchůdce Václav Havel nechal vytvořit nepolitickou vládu tehdejšího guvernéra ČNB Josefa Tošovského. Vláda, v níž by zřejmě zasedli jak někteří členové ODS, tak ČSSD, by mohla mít zhruba dvouletý mandát, mohla by připravit změny ústavy a volebního zákona a zároveň by vytvořila podmínky pro znovuzvolení Václava Klause prezidentem.
Mohlo by se ale stát, že by taková vláda vydržela i celé volební období. Nakonec je dost pravděpodobné, že by měla výsledky. Podobně jako Tošovského kabinet, kterému se podařilo stabilizovat státní rozpočet, rozjet systém investičních pobídek a zavést průhlednější mechanismy do privatizace i udělování veřejných zakázek. Další kabinety však toto dědictví úspěšně zmařily.
Klaus by navíc prosazením takového kabinetu dal pořádnou lekci nepříliš milovanému Topolánkovi, ale zejména opravdu silně nemilovanému Paroubkovi, kterého by takové řešení zřejmě připravilo o politickou budoucnost.

Z čeho platit další volby?

Přestože červnové volby do Poslanecké sněmovny zatím nepřinesly žádné rozuzlení, strany se už pomalu musejí chystat na podzimní komunální a senátní volby. Vyloučit nelze ani předčasné volby sněmovní. Nabízí se otázka, z čeho se bude financovat kampaň. Šest politických stran, které ve sněmovních volbách získaly více než 1,5 procenta hlasů, si mezi sebe rozdělí státní příspěvek na úhradu volebních nákladů ve výši přes půl miliardy korun (514 154 700 Kč). Za jeden hlas stokorunu. Nejvíc peněz – přes 189 milionů – dostane ODS, ČSSD získá téměř 173 milionů, KSČM 68,5 milionu, KDU-ČSL necelých 39 milionů, Strana zelených 34 miliony a SNK-ED více než jedenáct milionů korun. Peníze budou uvolněny ze státního rozpočtu, z kapitoly Všeobecná pokladní zpráva. Termín výplaty závisí dle informace Jaroslava Růžka z oddělení komunikace ministerstva financí na tom, kdy Poslanecká sněmovna po ověření volby poslanců sdělí ministerstvu údaje o počtu platných hlasů odevzdaných pro jednotlivé strany. Jaroslav Růžek uvedl, že za hlasy získané v předposledních sněmovních volbách, které se konaly koncem června 2002, získaly strany státní příspěvek na úhradu volebních nákladů koncem srpna. S tím partaje počítají i letos.
Hlavní manažer ODS Jaroslav Jurečka uvedl, že do kampaně před podzimními komunálními a senátními volbami hodlá strana investovat čtyřicet milionů korun. V KSČM prý ústředí vydá přibližně tři miliony, ostatní náklady budou hradit především jednotlivé okresní výbory. ČSSD, jak sdělil mluvčí strany Zdeněk Rýpar, rozhodne o výdajích na kampaň do konce srpna, ve straně Zelených podle Samuela Kašpara vrcholí přípravy na podzimní volby a ve věci rozhodne republiková rada. Lidovci poskytnou z centra na senátní volby okolo dvou milionů korun, další prostředky dají i krajské organizace. Na komunální volby, říká mluvčí Ondřej Jakob, pražské centrum KDU-ČSL místním organizacím nijak nepřispívá. Konkrétní odpovědi na otázku, kolik by strana investovala do kampaně před případnými předčasnými sněmovními volbami, se mluvčí vesměs vyhnuli s tím, že je zatím brzy o tom uvažovat. Pouze Samuel Kašpar předpokládá, že Strana zelených by investovala přibližně tolik jako do červnových voleb, tedy asi šestnáct až osmnáct korun. Použila by vlastní prostředky v kombinaci s bankovním úvěrem. KSČM by prý v žádném případě nepoužila na volební kampaň úvěr, protože jak uvedl mluvčí Ludvík Šulda, „zásadně používá vlastní zdroje a jejich výši by pak následně přizpůsobila i volební kampaň“. Obdobně – „vše z vlastních zdrojů“ – se vyjádřil i Zdeněk Rýpar. V ODS by, tvrdí Jaroslav Jurečka, „rádi i takovou situaci řešili z vlastních zdrojů, ale dopředu zcela vyloučit úvěr nelze“. KDU-ČSL by bankovní úvěr patrně využila, stejně jako tomu bylo v letošních volbách do sněmovny. (mch) Co nás spojuje Předvolební desatero ČSSD, respektive navrhovaný vládní program trojkoalice

• Každoročně budeme udržovat vysokou dynamiku hospodářského růstu v průměru o více než 5 % HDP ročně a výrazně se tak přiblížíme vyspělým zemím EU.

• Naším cílem je zvyšování životní úrovně pro všechny. Průměrná mzda dosáhne úrovně nejméně 26 500 korun. Zvyšování důchodů musí zajistit plnohodnotný život ve stáří.

• Nezaměstnanost snížíme na úroveň 6 %, tedy významně pod průměr EU.

• Zásadně zlepšíme podmínky pro sladění rodinného a pracovního života a výrazně zvýšíme daňovou a finanční podporu rodinám s dětmi.

• Ubráníme sociální stát a citlivým způsobem dokončíme modernizaci sociálního, zdravotního a důchodového systému s cílem zvýšit jejich efektivnost, motivační působení a dlouhodobou udržitelnost.

• Nadále budeme snižovat tempo zadlužování a udržovat nízký podíl veřejného dluhu k HDP. Učiníme vše potřebné pro přijetí společné měny euro v roce 2010.

• Nadále budeme zvyšovat výdaje na vědu, vývoj a inovace z veřejných prostředků, aby se dosáhlo podílu 1 % HDP v roce 2010. Celkový podíl oblasti výzkumu a vývoje na HDP dosáhne 3 %.

• Budeme pokračovat ve zvyšování veřejných výdajů na školství a kulturu. Zvýšíme šanci dětí a mladých lidí získat vyšší odbornost a lepší postavení.

• Výrazně zvýšíme vymahatelnost práva, zkrátíme délku soudních řízení. Prosazením nových zákonů do praxe, včetně zavedení testu integrity ve veřejné správě, majetkových přiznání a institutu korunního svědka, výrazně snížíme korupci.

• Zlepšíme životní prostředí. Zajistíme stabilní tempo poklesu jednotkové energetické náročnosti hospodářství nejméně o 3,5 % ročně a stabilizujeme spotřebu primárních zdrojů energie na úrovni roku 2005. Podíl využití obnovitelných zdrojů energie zvýšíme nad 5 %. Vytvoříme podmínky k tomu, aby se ČR postupně zbavila závislosti na ropě. Podporou kombinované dopravy a veřejných logistických center přesuneme přepravu nákladu z kamionů na železnici.

• Větším zapojením do evropského integračního procesu a rozvíjením transatlantických vazeb zásadním způsobem upevníme mezinárodní postavení a bezpečnost České republiky. Budeme hájit české národní zájmy v Evropě i v širším mezinárodním společenství.